Poprvé musel majitel statku se svou rodinou opustit Vysokou Libyni na základě Mnichovské dohody v říjnu roku 1938, kdy byli Češi nuceni vystěhovat se ze všech pohraničních oblastí. Jaroslav Koula si tehdy pronajal usedlost v Obicích nedaleko Klatov, kde setrval až do konce války. Na svém mu však bylo umožněno sedlačit pouze do osmačtyřicátého roku, kdy hospodářství zabraly státní statky, o tři roky později pak nově založené družstvo. Ze schopného sedláka Kouly se stal nákupčí ve Strojní a traktorové stanici v Prunéřově, později skladník na statku v Hubenově. Rodina se několikrát stěhovala, až zakotvila natrvalo v Kralovicích. V raně barokní budově vysokolibeňského zámečku, která bývala chloubou obce, vznikly mezitím družstevní kanceláře, od roku 1974 zela prázdnotou, chátrala a těsně před revolucí byla zbourána, aby ji nahradila nová stavba, jež dnes slouží obci.

Rozsáhlou rekonstrukci si samozřejmě vyžádal i celý objekt statku, kde v roce 1991 začal hospodařit František Janko za pomoci svého otce, po dobu patnácti let pak i společně se svým švagrem Vladimírem Janouškovcem.

„Uvědomuji si, že oproti celé řadě kolegů sedláků, kteří začínali na minimální výměře, jsme měli obrovskou výhodu v tom, že nám bylo navráceno celých 130 hektarů. Navíc se podařilo pronajmout či zakoupit i další půdu od vlastníků, jejichž rodiny ještě pamatovaly dědečka a vzpomínaly na něho jako na výborného hospodáře. I takto nepřímo nám vlastně ještě velmi pomohl, ačkoliv změny režimu se již nedožil,“ říká František Janko.

Kromě rostlinné výroby se hned zkraje devadesátých let zaměřili hospodáři na chov prasat a vytrvali až do roku 2010. „Mívali jsme kolem čtyřiceti prasnic a dlouhé roky dělali i výkrm. Rozhodnutí s chovem skončit pro mě osobně nebylo vůbec snadné, ale dotovat ho z rostlinné výroby a čekat, že se situace jednoho dne změní, prostě dlouhodobě nejde,“ popisuje pan Janko situaci, kterou v bledě modrém zažilo mnoho sedláků napříč celou republikou. 

Živočišnou výrobu tak nyní na statku reprezentuje hlavně výkrm býků a chov ovcí, konkrétně 40 bahnic a dvou beranů plemene suffolk, které patří pro svou dlouhověkost, dobré zdraví a dlouhé plodné období mezi jedno z nejoblíbenějších plemen ovcí s masnou užitkovostí u nás. Díky těmto vlastnostem na něj nedají dopustit ani Jankovi.

Nedílnou součástí hospodaření je řadu let i chov včel, aktuálně o počtu 30 včelstev, jde o srdeční záležitost otce Františka Janka, jemuž vypomáhá vnučka Petra. Veškerá produkce medu, ale i dalších včelích produktů, je prodávána ze dvora, neboť Jankovi si vybudovali v průběhu let poměrně rozsáhlou síť zákazníků, kteří neváhají dojet si pro své oblíbené výrobky přímo na farmu.

K hospodářství patří i sedmihektarový rybník určený k provozování sportovního rybolovu systémem „chyť a pusť“. V loňském roce zde Jankovi zorganizovali dvoje dětské rybářské závody, které se setkaly s velkým ohlasem malých účastníků, proto počítají s jejich pořádáním i v budoucnu.

Stěžejní činností farmy, která leží v nadmořské výšce 561 m n. m., je však rostlinná výroba na téměř 300 hektarech převážně orné půdy, z nichž dvě třetiny jsou vlastní. „Zdejší oblast je bramborářská, s velkou variabilitou půdy. Ty lehčí jsme zatravnili, máme aktuálně 38 hektarů trvalých travních porostů, na těžších, hlinitých půdách pěstujeme poměrně širokou škálu plodin. Kromě pšenice a řepky také ozimý sladovnický ječmen dodávaný prostřednictvím společnosti Soufflet do polských pivovarů a jarní sladovnický ječmen, konkrétně odrůdu Bojos, určený na výrobu plzeňské dvanáctky. Nechybí ani jetel pěstovaný na osivo s dodáním do Itálie. Kromě menšího množství ovsa se zaměřujeme ještě i na hrách a pelušku, pro které si hojně jezdí hlavně drobnochovatelé, především holubáři,“ informuje Lukáš Janko. A jak se pohybují výnosy? „U pšenice a ječmene okolo 6 t/ha, v případě řepky do 4 t/ha,“ sděluje mladý hospodář.

Novinkou na Jankovic farmě je agroturistika, kterou rodina začala provozovat v loňském roce ve zrekonstruovaném domku v bezprostřední blízkosti hospodářství. Objekt o kapacitě šesti lůžek, situovaný na velkém oploceném pozemku, je ideální pro rodiny s dětmi, které tvoří podstatnou část klientely, zájem o ubytování projevují i němečtí turisté.

Možnost blíže se seznámit s hospodařením na farmě rodiny Jankových ve Vysoké Libyni měli jak členové Asociace soukromého zemědělství, tak široká veřejnost před čtyřmi lety, a to hned na dvou akcích. V červnu roku 2013 se tu uskutečnily Farmářské slavnosti pro rodiny s dětmi, na konci září tu pak ASZ ve spolupráci s švýcarskou Asociací soukromých zemědělců zorganizovala Česko-švýcarský dožínkový festival s celodenním odborným seminářem, ale i bohatým doprovodným programem pro děti. Na zářijové akci představila Asociace přítomným poprvé „Křížovou cestu“ českého sedláka – cyklus 12 největších problémů českého zemědělství a venkova s nabídkou jejich reálných řešení prostřednictvím rodinných farem. Festivalu se zúčastnil a k sedlákům promluvil i kardinál Dominik Duka.

„Byl to zážitek s velkým Z. Převzít na své farmě z rukou kardinála požehnaný dožínkový věnec, to není úplně obvyklá událost. Máme ho tu dodnes vystavený na čestném místě a rádi si na ten den vzpomeneme. Ostatně nejsme sami, už řada lidí z okolí se nás ptala, kdy budeme podobnou akci opakovat a kdy zase přijede kardinál,“ usmívá se Lukáš Janko.

Pouhé čtyři roky, řeklo by se, ale co všechno se na farmě změnilo. Kromě výše zmíněného ubytování, které mají Jankovi v plánu ještě postupně rozšiřovat, přibyla nová hala na stroje, z bývalé přípravny krmiv pak prostor na uskladnění sena a slámy. Ale hlavně - obhlížet tátovo hospodářství již nějakou dobu chodí i téměř dvouletý Mireček. A to je nad všechny novinky, nemyslíte?

Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR