„Zdejší hospodářský dvůr patřil více než 200 let rodu Lažanských. Jeho poslední vlastník Prokop Lažanský se ale oženil s německou hraběnkou, blízkou příbuznou manželky německého ministra zahraničí, a tak byl po skončení druhé světové války označen za kolaboranta a na jaře roku 1946 odešel do emigrace. Na základě Benešových dekretů pak jeho potomkům usedlost v devadesátých letech z tohoto důvodu navrácena nebyla, jako náhradu ji získal jiný restituent, od kterého jsem ji v roce 1994 zakoupil,“ informuje Jaroslav Weber, který za minulého režimu dlouhé roky pracoval ve Státním statku Žihle, a možnost soukromě hospodařit ho velmi lákala.

„Rozběh hospodářství poněkud zbrzdila nutnost poměrně rozsáhlých rekonstrukcí, na které padla značná část finančních prostředků. Někdy si říkám, jak jsme ty první roky mohli vůbec zvládnout. Tehdy jsem na statek ještě denně dojížděl z Žihle, kde jsme žili, a po třech letech, když už se tu dalo alespoň trochu bydlet, celá naše rodina přesídlila sem. Každé ráno jsem se díval za ženou a dětmi, cupitajícími z té naší samoty směrem k práci a škole, a bylo mi jich úplně líto. Co jsem jim to jen provedl, říkal jsem si,“ vzpomíná Jaroslav Weber.

Jeho syn Jaroslav se ale nezalekl, naopak. Je absolventem České zemědělské univerzity v Praze, obor rostlinná produkce, a od roku 2008 hospodaří společně se svým otcem. „Ve dvou se to vždycky lépe táhne. Zpočátku, když byl Jaroslav ještě malý, mi hodně pomáhal i táta, ačkoliv měl už své roky. Přesto uměl vzít za práci, profesí byl mlynář, měl pronajatý mlýn v Rabštejně, tak mu ani sedlačina nebyla cizí,“ usmívá se pan Weber.

Otec a syn Weberovi se věnují hlavně rostlinné produkci, a to na 100 hektarech půdy. Velkou výhodou je, že 90 % pozemků je vlastních, nevýhodou naopak fakt, že značná část půdy ze 79 hektarů orné je hodně kamenitá. I tak si ale, v nadmořské výšce 570 m n. m., hospodáři na výnosy nestěžují. U pšenice dosáhli v letošním roce na 6,5 t/ha, u ječmene na 5,7 t/ha, nižší výnos byl pouze u řepky, ale to se týkalo většiny zemědělců nejen v tomto regionu - 2,5 t/ha.

Trvalé travní porosty jsou využívány pro ustájené koně. Tuto službu poskytují Weberovi v současnosti pro majitele 15 zvířat.

Hospodářství je strojově soběstačné, řada zemědělské techniky byla nakoupena prostřednictvím programu Zemědělec, administrovaného PGRLF, který si oba velice chválí.

„Co se týče dotací, využil jsem v roce 2010 podporu pro Mladého začínajícího zemědělce, a to na nákup traktoru, lisu a nakladače. Jinak příznivci investičních dotací příliš nejsme, stavební úpravy a rekonstrukce si raději řešíme svépomocí. Přiznám se, že nás oba poněkud děsí i rozsáhlá administrativa s tím spojená. Upřímně velmi vítám nejrůznější semináře, které pro nás pořádá Asociace, obzvláště individuální konzultace k Jednotné žádosti se společností PV-Agri, neboť mi ušetří spoustu nervů,“ říká mladý hospodář.

Ten si nejen vzhledem k současným bojům o půdu, které samozřejmě probíhají i v okolí, přeje co nejlépe hospodařit na stávající výměře půdy, neboť získání dalších hektarů je jen velmi málo pravděpodobné.

S přihlédnutím k obdivuhodné vitalitě a optimismu jeho otce se ale dá jistě počítat s tím, že mu bude i nadále velkým pomocníkem a oporou. O tom ostatně svědčí i následující slova pana Webera staršího. „Všiml jsem si, že je už nějakou dobu módní taková zábava - hledání kešek v terénu. Chytlo to nejen mladé, ale i spoustu důchodců, je to časté téma jejich hovorů. Tak jsem si řekl, jestli taky nenastal čas věnovat se něčemu podobnému, nárok bych na to snad měl. Vyšel jsem na dvůr, rozhlédl se kolem sebe a z každého rohu na mě koukala nějaká práce. Tohle by bylo potřeba, tohle taky… Hm, asi ty kešky ještě na nějaký čas odložím…“

Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR