„Tehdy jsem na pracovním úřadě dostala příspěvek 17 tisíc korun na zřízení pracovního místa. Hektary jsme měli, tak jsem za tu částku koupila první mléčnou krávu, hodně pomohly i Kubátovy dotace, hlavně na nákup techniky, a začalo se. Zrekonstruovali jsme starou stáj na sedm dojnic, přistavěli další na devět kusů, převážně pro býky na výkrm, a také rozšířili výměru půdy,“ vzpomíná Milena Spurná.
Navýšení obhospodařovaných hektarů se povedlo hlavně v roce 1993, kdy ukončil činnost zdejší státní statek. Velké peripetie si ale Spurní zažili s odběrem mléka, které postupně dodávali do čtyř mlékáren. „První z nich byla plzeňská, tam nám zůstalo poměrně dost neproplacených faktur. Další, ve Stříbře, vyřešila pohledávky vůči nám tak, že je vyplatila v másle a sušenkách. Následovala Radlická mlékárna a po ní ta v nedalekých Kralovicích, se kterou jsme měli roky velmi dobré vztahy. Pak ale získala německého majitele, který po čase odmítl odebírat mléko od menších soukromých zemědělců. Nepomohlo ani to, že jsme ho vozili do družstva v sousedních Kozojedech, kam mlékárna denně zajížděla. Jen o cestu tedy zřejmě nešlo…,“ říká paní Spurná.
Rodina tak byla nucena po více než dvaceti letech chov mléčného skotu zrušit. „Březí krávy jsme prodali a převodným křížením postupně přešli na chov masného skotu. Toho máme nyní 39 kusů, v plánu je ale určitě rozšíření stáda s přechodem na herefordy a také kompletní výkrm býků, který nyní z prostorových důvodů probíhá jen částečně, zbytek prodáváme jako zástav. Vykrmené býky bychom nadále rádi dodávali na jatka do Vojenic nedaleko Zbiroha, které spolu s výrobnou fungují jako rodinná firma, s níž máme výborné vztahy,“ informuje Adam Spurný.
Rozšíření chovu s sebou nese potřebu dalších prostor pro ustájení. „V plánu mám stavbu zimoviště o kapacitě 43 kusů skotu. V letošním podzimním kole PRV jsem chtěl zažádat o dotaci, ale nepodařilo se mi vyřídit v termínu stavební povolení. Uvažuji ještě, že bych zkusil podporu z programu Leader prostřednictvím místní akční skupiny,“ vysvětluje mladý hospodář.
Pravda ale je, že s dotacemi, konkrétně Předčasným ukončením zemědělské činnosti, které na farmě proběhlo v roce 2012, Spurní úplně pozitivní zkušenost nemají. Dotační titul jim byl schválen a paní Spurná obdržela první dvě roční platby. Po třech letech přišla kontrola ze SZIF, která objevila administrativní pochybení. „Jako pochybení bylo označeno, že nedošlo k administrativnímu převodu závazku - úvěru, který byl ale již v tu dobu splacený. Žádné písemné sdělení jsme neobdrželi, nikdo s námi o celé záležitosti nebyl ochoten mluvit, ale po dobu dvou a půl let mi bylo pozastaveno vyplácení dotace a hrozilo, že budu muset vrátit i obě již vyplacené roční platby. Neměla jsem žádné dovolání, chování ze strany úředníků SZIF bylo hrozné a já myslela, že snad přijdu o nervy. Byla jsem v prekérní situaci – majetek převedený na syna, bez peněz a bez možnosti najít si jakoukoliv práci, abych celou situaci ještě nezkomplikovala,“ líčí tehdejší stav paní Spurná.
„Vyústění bylo nečekané. Protože jsem dosti aktivní na sociálních sítích, napadlo mě napsat o naší situaci na Facebook ministru Jurečkovi, o kterém je známo, že tímto způsobem aktivně komunikuje. Jaké bylo mé překvapení, když po týdnu se vše vyřešilo, ze strany SZIF byly doplaceny všechny do té doby pozastavené platby, a od pana ministra přišla omluvná zpráva, že všichni někdy chybujeme… Nikdo se nám ale s mámou asi nemůže divit, že úředníky ve velké oblibě zrovna nemáme a já se při každé návštěvě výše zmíněné instituce necítím zrovna ve své kůži,“ říká Adam Spurný.
A tak se oběma přece jen zase o něco lépe dýchá. Mladý hospodář se s o to větší vervou věnuje své oblíbené agrotechnice, a to na 114 hektarech půdy, na dalších zhruba 300 hektarech poskytuje také služby, hlavně sklizňové. Na pozemcích, které obhospodařuje, mají své místo kromě řepky a obilnin také slunečnice, proso a lesknice, které prodává ze dvora chovatelům ptactva, uvažuje i o pěstování lnu. Greening řeší meziplodinami, po dvou hektarech svazenkou, hořčicí a hrachem.
Je tomu už deset let, kdy předčasně zemřel otec Adama Spurného, který při práci hospodařil již za totality a vydatně pomáhal své ženě od chvíle, co se rozhodla v rodinné tradici pokračovat. Škoda, že již nemůže vidět, jak dobře si jeho syn vede, jak se těší z každého úspěchu a jak optimisticky nahlíží na svou budoucnost spojenou s hospodařením.
Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR