Rod Kozů na této usedlosti hospodaří několik staletí. Jeden z předků byl v roce 1680 i účastníkem selského povstání na Kralovicku, kdy se sedláci z mnoha vesnic bouřili proti vzrůstajícím nárokům plaského kláštera, který se pokoušel obnovit panství vypleněné za třicetileté války. Vzpoura byla potlačena vojskem hraběte Kolovrata a vzbouřenci pak museli za trest vysázet monumentální lipovou alej z Kralovic do Mariánského Týnce. Do dnešní doby se však zachovala jen poslední, tzv. Radimova lípa, pojmenovaná dle vůdce povstání Jiřího Radima.
Obytná část usedlosti v Potvorově v roce 1902, kdy tu sedlačil prapradědeček dnešního hospodáře František Koza, celá vyhořela a byla vystavena nová. I tak ale statek velmi dobře prosperoval, a to až do nástupu kolektivizace. „Tenkrát zde hospodařil bratr mého dědy Václav, který odmítal vstoupit do družstva, tak za neplnění kontingentů putoval na rok a půl do uranových dolů v Jáchymově. Prostory hospodářství využívalo JZD, ale rodina tu směla alespoň zůstat bydlet. Děda Bohuslav pracoval dlouhé roky ve státním statku Tachov a teprve v roce 1967 mu bylo umožněno vrátit se na Kralovicko. Jako ředitel státního statku Kralovice se zasloužil o rozkvět chovu koní v Hubenově, známém barokním hospodářském dvoře plaského kláštera, který byl postaven dle plánů Jana Blažeje Santiniho. V Hubenově, kde fungoval kvalitní jezdecký oddíl, působil i můj otec,“ objasňuje historii rodinného hospodaření a další souvislosti pan Koza.
Ten se nedlouho po absolvování Střední zemědělské školy v Plasech rozhodl, že se vrhne na opravu v té době již několik let neobydleného statku v Potvorově a začne obhospodařovat 19 hektarů půdy, které byly rodině navráceny v rámci restitucí, ale do té doby je měl v pronájmu žihelský statek. Již v tu dobu bylo jasné, že vše se bude točit kolem koní, a tak jako první přišla na řadu oprava stájí.
Chov koní, jejich výcvik, výuka jízdy, ustájení, vyjížďky do přírody, jízdy na ponících, přeprava koní, ale i kovářské a podkovářské práce a sedlařina - to jsou služby, které dnes poskytuje Václav Koza na své farmě, kde má pět vlastních a čtyři ustájené koně. K nim přibylo i menší stádo masného skotu - limousinský býk a sedm krav.
Krmivovou základnu zajišťuje rostlinná výroba na 24 hektarech pozemků - 16 z nich je orná, zbytek trvalé travní porosty. Část pěstovaných obilnin a také řepku pan Koza prodává, a to do družstva vlastníků v nedalekých Štichovicích či kralovického výkupu.
„Hospodařím na lehkých, písčitých a kamenitých půdách, takže orání není zrovna velká radost. Letos mě trošku potrápily i výnosy, které byly až o třetinu nižší, než jsem běžně zvyklý. Dlouhodobě se ale snažím zvyšovat úrodnost půdy organickým hnojením - každoročně mi vystačí tak na čtyři až pět hektarů, praktikuji i zelené hnojení, konkrétně hořčici,“ informuje Václav Koza.
Na farmě v Potvorově nebyla dosud využita žádná investiční dotace. „U malých projektů do jednoho milionu korun, což je kategorie, o které by se dalo uvažovat v našem případě, by bylo rozhodně třeba zjednodušit podmínky pro žadatele. Určitě minimálně co se týče výběrových řízení a možnosti započítat si vlastní práci, spoustě sedláků by jistě pomohlo i umožnění průběžného financování projektů. Vím, že za to Asociace dlouhodobě bojuje, a tak se těžko chápe, že ministerstvo takové zcela logické návrhy, díky kterým by se prostředky z Programu rozvoje venkova mohly dostat mezi mnohem více menších žadatelů, nechce vyslyšet,“ říká hospodář.
Václavu Kozovi, který má jezdeckou a cvičitelskou licenci a chystá se udělat si i trenérskou, dělá velkou radost dvanáctiletá dcera Johanka, která se doslova potatila. Na koni jezdí od pěti let a věnuje se parkurovému skákání, ve kterém reprezentuje jezdecký oddíl vedený svým otcem na oblastních mistrovstvích. Že by další generace z rodu Kozů, pro kterou jsou koně jednoznačně srdeční záležitostí?
Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR