Pokud se přitom EU nepodaří přebytky cukru i SOM vyvézt do třetích zemí, lze očekávat další pokles cen příslušných komodit. Záleží ale na tom, o jaké skupiny výrobků by šlo - například rostoucí poptávka po sýrech by naopak mohla vést k opačnému efektu. Základním posláním předchozích informací je ale skutečnost, že dlouhodobé regulace na trzích zemědělských komodit jsou ve svém důsledku kontraproduktivní. Pokud si totiž producenti na regulace zvyknou, a ty v zásadě náhle skončí, znamená to v praxi nestabilitu cen příslušných zemědělských produktů, a to oběma směry, jak se prokázalo v předchozích dvou letech u mléka. Něco podobného nyní zřejmě čeká také cukr - tedy nejprve propad cen, a následně, na základě nějakých dalších administrativních zásahů, možná opět jejich růst.

Ministr zemědělství v demisi Jiří Milek postupně odtajňuje své plány na další směřování resortu, i když jde obvykle spíše o recyklace problémů a řešení, která jsou známa z minulosti. Jedním z nich je myšlenka zákazu vstupu do lesa, byť tentokrát řečena sofistikovaně, tedy že mohou v lesích v budoucnosti vzniknout klidové zóny, kam by lidé neměli přístup, aby nerušili lesní zvěř. Opětně je vhodné připomenout, že sama myšlenka úplně špatná není, otázkou ale je, zda by o zákazu vstupu mělo rozhodovat ministerstvo, respektive myslivci, a zdali není ochrana zvěře spíše věcí ochránců přírody, byť je v tomto případě zřejmé, že by zákazů mohlo být mnohem více, než zákazů „mysliveckých“. Hrozba afrického moru prasat generuje další a další nápady, jak počty černé zvěře u nás snižovat. Ministerstvo zemědělství zvýšilo zástřelné na 8 000 korun za kus, to ale zdaleka není vše - ve hře jsou myšlenky na kladení otrávených návnad, využití bojových psů nebo železných pastí. Pokud by se některé představy skutečně naplnily, byla by to docela šílená představa - do pastí by se mohli chytit kromě divočáků i lidé a další zvěř, otrávené návnady by s vysokou pravděpodobností nekonzumovali jen divočáci, a pokud se týká psů, tak ti mohou být po střetu s divočáky přenašeči infikovaného materiálu, nehledě na to, že souboj by často skončil pouze zraněním potenciálně nemocného kusu černé zvěře, který by nákazu šířil (ne)vesele dál. Korektně je třeba říci, že ministr Milek je sám vášnivý myslivec, a obdobné nápady by nejspíš nepřipustil. Připouští ale, na rozdíl od svých prvních vyjádření po nástupu do funkce, myšlenku na prokopání toků Dunaje, Odry a Labe (DOL), nebo alespoň na propojení Dunaje a Moravy. Megalomanství takových projektů již bylo nesčetněkrát konstatováno a není nutné jej rozebírat. Důležitější jsou tak především signály, které takové myšlenky vysílají - totiž podpora fatálních zásahů do současné krajiny prostřednictvím průmyslových projektů, ačkoli krajina potřebuje pravý opak, a pokud by k nějakým zásahům do její struktury mělo dojít, pak by bylo nutné především zmenšit naše velké širé rodné lány. K tomu ovšem nejsou žádné průmyslové zásahy zapotřebí.

Dotační podvody AGROFERTu se pomalu řetězí do docela širokého náhrdelníku - nově vyšlo najevo, že podnik čerpal neoprávněně dotace na chov koz. AGROFERT tentokráte chybu přiznal a peníze vrátil, ale kdyby se na to nepřišlo, vrátil by je jen stěží. Což nicméně opětně generuje myšlenku jednak na systém kontrol a nastavení systému ve prospěch velkých, což po celé své funkční období tvrdošíjně popíral exministr Marian Jurečka. Jak to ale bylo skutečně s přístupem exministra i jeho stranických kolegů, dokládá nejnovější případ naprosto likvidačních sankcí pro zemědělce, kteří díky novele zákona o rostlinolékařské péči platné od letošního roku musí hlásit včelařům úmysl ošetřovat své hospodářské rostliny, a pokud tak neučiní, hrozí jim sankce až do výše 4 milionů korun. Ustanovení vpašoval do novely aktivní lidovec Petr Kudela, mimo jiné také autor pozměňovacího návrhu, který zahltil potravinové banky potravinami z maloobchodních sítí, neboť jim to nařizuje zákon určující také, že potraviny mohou přijímat jen někteří, a to ti určené ministerskými úředníky.

Nakonec ale přece jen dobrá zpráva - na médii tradičně bojkotovaná konferenci „Financování vodárenské infrastruktury“ slíbil náměstek ministra životního prostředí Jan Kříž, že hodlá s Evropskou Komisí dojednat přesun až dvou miliard korun dotací na projekty, o něž nemá skoro nikdo zájem a týkají se prevence povodní, do obnovy a investic do vodovodů a kanalizací, kde naopak zájem žadatelů o podporu převyšuje současné možnosti ministerstva několikanásobně. I přes lepšící se situaci je vodárenská a kanalizační soustava v ČR dlouhodobě podfinancovaná, neboť vyšším investicím brání teze o tom, jak je voda v naší zemi drahá, přičemž zdroje na investice se generují především z poplatků za vodné a stočné. To by ale mohlo být skutečně nižší - kdyby totiž neměla ČR jednu z nejvyšších DPH na vodné a stočné na světě, jak na konferenci také zaznělo a jak bylo také podloženo daty. Vzhledem k (ne)účasti centrálních médií se ale tohle zřejmě občané ČR nedozvědí.

Petr Havel