Vážení přátelé,
v první řadě mi dovolte,abych poděkoval všem iniciátorům a organizátorům jak dnešní konference,tak zejména celé série podobných diskusí o venkovu a jeho dalším směřování,které proběhly na krajských úrovních. Zde je třeba zdůraznit,že akce věnovaná venkovu a zemědělství v tomto rozsahu a na takovéto úrovni se u nás ještě nekonala,což jenom podtrhuje její význam. Pro ASZ ČR bylo ctí, že se mohla jako spoluorganizátor celé této akce zúčastnit.

Považujeme totiž diskusi o venkovu,zemědělství a jeho dalším směřování za naprosto nutnou k tomu, abychom byli jako společnost schopni formulovat, JAKÝ venkov a zemědělství vlastně chceme.Teprve budeme-li mít jasnou a jednoznačnou odpověď na tuto základní otázku můžeme formulovat konkrétní nástroje k uskutečnění této vize jako skutečně komplexní a cílevědomou venkovskou a zemědělskou politiku.Chtěl bych zdůraznit slovo venkovskou ,protože je širším pojmem než pouze politika zemědělská,která se dnes ,bohužel, často zužuje pouze na různé dotační systémy a mechanismy.

Jaký venkov tedy v České republice vlastně chceme?

Jistě se všichni shodneme na tom,že by to měl být venkov prosperující,osídlený spokojenými, svobodnými, iniciativními a hmotně zabezpečenými lidmi.Méně se již možná shodneme na tom, jakými cestami k tomuto stavu dojít a podle své politické či hodnotové orientace i na pořadí výše zmíněných hodnot.To je naprosto přirozené a právě diskuse na takovémto fóru by měla napomáhat hledat nejmenšího společného jmenovatele a maximální možný průnik společných zájmů.

Prvotním předpokladem takovéto debaty však musí být naprosto bezpředsudečné a s určitým odstupem provedené pojmenování současného stavu.Zejména my,zemědělci, bychom se měli oprostit od své časté zemědělské sebestřednosti a podívat se sami na sebe jako na důležitou a podstatnou,nikoli však jedinou součást venkova.

Dnes, šestnáct let po změně politických poměrů,je české zemědělství z hlediska podnikatelské a vlastnické struktury poměrně pestrou a různorodou entitou.To samo o sobě může být spíše pozitivním faktorem,je však třeba konstatovat,že tato struktura není zdaleka usazena a její vývoj ukončen.Pro kvalifikovaná ,pohříchu většinou politická,rozhodnutí o budoucím směřování venkova je jistě nezbytné jednotlivé typy podniků mít dobře zmapovány ,znát jejich ekonomické ,ekologické i sociální silné a slabé stránky.Domnívám se ,že se všichni shodneme na tom,že zcela jinak vypadá vesnice,kde je několik soukromých farmářů,soukromý truhlář,automechanik,autodopravce a jinak vesnice,kde existuje jeden velký zemědělský podnik,který veškeré výše zmíněné živnosti provozuje jako svá střediska.

Nechci a nehodnotím teď plusy a minusy obou zmíněných krajních příkladů,jen konstatuji,že se jistě jedná o dvě rozdílná ekonomická i sociální prostředí se všemi pozitivními i negativními důsledky a v posledku zřejmě i volebními preferencemi.V praxi samozřejmě většinou existuje jakýsi mix mezi oběma příklady tvořený právě různými typy a velikostmi zemědělských podniků.

Jaké je tedy z tohoto pohledu české zemědělství v roce 2 v Evropské unii jeho další tendence?

Pro hrubou orientaci bývají naše zemědělské podniky často rozdělovány v prvé řadě na podniky fyzických a právnických osob.S tímto rozdělením však již dnes nevystačíme,objektivnější bylo rozdělení na podniky s individuálním a kolektivním řízením a vlastnictvím.Ani zde však nevede jasná dělící čára,a proto se pokusím charakterizovat podniky spíše podle jejich velikosti,protože právě z ní jsou často odvozeny formy vlastnictví či organizace. Zároveň však chci zdůraznit,že velikost podniku není v žádném případě hlavním faktorem úspěchu či neúspěchu konkrétního podniku a poslouží nám zde pouze jako jakási orientační popiska.

Nejmenší kategorií podniků jsou soukromé farmy o výměře zhruba mezi 10-25 ha.Tyto podniky ,často v LFA oblastech, jsou v převážné míře vlastněny a provozovány staršími farmáři,kteří jen velmi těžko budou shánět nástupce.V krátké budoucnosti tedy tyto podniky,pokud samozřejmě nejsou velmi úzce zaměřeny na nějakou speciální komoditu, buď se svou činností skončí,či budou provozovány jako doplňková aktivita.

Středně velké soukromé farmy s výměrou někde mezi 50-200 ha již však mohou a velmi často jsou zcela jiná kategorie.Jsou to podniky se strukturou a velikostí velmi dobře známou ze západní Evropy a i u nás jsou schopny farmáři a jeho rodině zajistit velmi solidní živobytí odměnou za(většinou fyzickou) práci. Jejich hlavní výhodou je jejich flexibilita,nízké režijní náklady a jednoduchá a účelná organizace,slabinou pak nízká zastupitelnost farmáře a celoroční svázanost s podnikem,zejména pokud je součástí provozu´živočišná výroba .

Další kategorií soukromých farem jsou podniky s výměrou zhruba od 200 ha výše,které již využívají práce zaměstnanců a které v první řadě spojují výhody větší koncentrace výroby s jednoduchou organizací,nízkými režijními náklady a zejména osobní odpovědností a pravomocemi farmáře.Právě tyto podniky mají velmi dobré předpoklady růstu a dalšího rozvoje.Ve většině z nich se přirozeným způsobem vychovávají nástupci současných farmářů,kteří již na farmách a v podnikání vyrostli a jsou možná tím vůbec nejdůležitějším faktorem pro budoucnost. Ve velmi blízké budoucnosti,právě v souvislosti se zapojováním další farmářské generace do podnikání, budou tyto podniky pravděpodobně přecházet do nových právních forem,zejména společností s ručením omezeným,většinou však stále ve vlastnictví jedné rodiny.

Z hlediska místního života v dané vesnici pak farmáři z obou posledně jmenovaných kategorií nejen navazují na staré rodinné tradice a udržují kontinuitu vesnické pospolitosti,ale hrají často velmi důležitou úlohu i v obecních zastupitelstvech .Právě jejich tradiční připoutání k farmě a obci bývá velmi často motivací pro další přirozený rozvoj obce s dopady nejen například do vzhledu obce,ale i její ekonomiky či ekologie.

Zhruba tři čtvrtiny zemědělské půdy obhospodařuje další kategorie podniků-a to různé formy obchodních společností či družstva. I u nich lze pozorovat určité obecné rozdíly a tendence vývoje.

První jakousi (opět orientační skupinou) jsou obchodní společnosti,většinou s.r.o. vzniklá po privatizaci státního statku či transformaci JZD v majetku několika málo lidí, většinou bývalých techniků.Tyto podniky jsou svou organizací vlastnickými pravomocemi a odpovědností velmi blízko velkým podnikům fyzických osob a platí na ně zhruba obdobná charakteristika.

Problém ,leckdy s dramatickými dopady pro celou vesnici, někdy nastává, pokud tyto společnosti vznikly ne zcela čistou transformací či privatizací.To může mít a má velmi negativní dopady do vztahů mezi lidmi,zejména mezi původními vlastníky zemědělského majetku.Obecně však lze říci,že korektně založené a řízené podniky tohoto typu patří mezi nejperspektivnější zemědělské subjekty.

Poslední a možná největší skupinou zemědělských podniků jsou zemědělská družstva či akciové společnosti vzniklá transformací bývalých JZD.Tyto podniky mají samozřejmě svou přirozenou výhodu v koncentraci výroby či investic,zastupitelnosti pracovníků či relativně silnějším postavení vůči dodavatelům i odběratelům.Na druhou stranu však řada z nich má velmi těžkopádný systém řízení,velké režijní náklady a zejména nemotivované pracovníky bez odpovědnosti a vlastnického vztahu k podniku. Neříkám v žádném případě,že je tomu tak všude,ale troufám si tvrdit,že je to velmi podstatný problém řady dnešních zemědělských družstev.Obdobně to platí i o další otázce a tou je problém generační,zejména u vedoucích pracovníků a managerů družstev.Velice často jsou totiž vrcholní manageři těchto podniků ve věku 55-60 let,což samo o sobě jistě nemusí znamenat nic negativního,problém však nastává ve chvíli,kdy tuto generaci nenásleduje generace čtyřicátníků a třicátníků. Obávám se ,že právě tato situace je velice častá,protože mladší kvalifikovaní lidé ze zemědělských podniků buď odešli nebo do nich vůbec nenastupují.A tak zatímco soukromý farmář si vychovává svého syna jako svého přirozeného nástupce,v řadě zejména méně úspěšných zemědělských družstev či a.s., často není nikdo,kdo by podnik po odchodu předsedy či ředitele převzal. Tak můžeme u těchto podniků velmi často pozorovat jev,kdy vedení družstva má jediný cíl-dožít se v klidu důchodu.Takový podnik je samozřejmě málokdy přínosem pro svou obec,nicméně domnívám se,že se jedná o relativně krátkodobý problém,protože tyto podniky budou „vítaným soustem“ pro schopnější konkurenci z řad všech podnikatelských skupin.

Naproti tomu u řady úspěšně fungujících družstev a akciových společností můžeme vysledovat velmi jinou zajímavou tendenci, a to je koncentrace vlastnických podílů do rukou malé skupiny osob nebo rodin, velmi často z řad současného vedení podniku.Pokud se tak děje za korektních a zákonných podmínek,pokládám tento proces za velmi progresivní a umožňující efektivní fungování konkrétního podniku i v delším časovém horizontu.Takový podnik se totiž stane skutečně soukromým a bude těžit ze všech výhod velikosti i soukromého vlastnictví a rozhodování.

Dámy a pánové,

to byl můj stručný a jistě neúplný pokus o přehled základních typů českých zemědělských podniků.Žádný z nich jistě není bez chyb,slabin či nevýhod ani bez silných stránek, majících pozitivní vliv nejen na ekonomiku ale i na život vesnici.Jistě se všechny formy podniků budou více či méně úspěšně vyvíjet a přecházet jedna v druhou a každá z nich bude mít na českém venkově své více či méně významné místo.

Aby tento vývoj byl však úspěšný ,potřebujeme podle mého názoru jasně nastavená stručná a vymahatelná pravidla podnikání bez zbytečné byrokracie,regulací a státních zásahů.A když už stát zasahuje a reguluje měl by to činit promyšleně a koncepčně .A pokud po nás jako po občanech vyžaduje dodržování těchto regulací,musí v je prvé řadě dodržovat a plnit sám.Obojího se na nám v poslední době jaksi nedostává,takže si přejme,aby dnešní konference alespoň trochu napomohla k obratu.

Pokud bude totiž skutečně nastoleno a udržováno korektní prostředí pro naše podnikání,věřím tomu,že schopní zemědělci hospodařící jakoukoliv jim vyhovující formou si najdou své místo na slunci a budou dobrým a stabilním základem českého venkova.

Praha 10.10.2005 Stanislav Němec, předseda ASZ ČR