Společné obchodování má na Kolínsku zelenou

Většina farem členů ASZ Kolín, Kutná Hora, Nymburk se nachází v úrodném Polabí, charakteristickém kvalitní půdou a příznivými klimatickými podmínkami, což do značné míry ovlivnilo jejich zaměření. Intenzivní rostlinná výroba na větší výměře půdy a její nejtypičtější produkty - řepka, pšenice, ječmen, kukuřice, ale i slunečnice, cukrovka, mák, hořčice, brambory a cibule definují podstatu zdejšího hospodaření.

Velmi podobný je i scénář vývoje zemědělského podnikání zdejších členských farem - zpočátku orientace na živočišnou výrobu (prasata, mléčný skot), postupný nákup a pronájem větší výměry půdy a s tím související vyšší zisky z rostlinné produkce, následné krachy mlékáren, změny na trhu s mlékem a neekonomika živočišné výroby. Rozhodnutí jak dál vyřešilo 90 % farmářů zabývajících se kombinovanou zemědělskou výrobou zrušením té živočišné. Za všechny shrnuje zcela realisticky Miloslav Zapletal hospodařící na rodinném statku v Nové Vsi I u Kolína: „Pokud ztráty trvají již několik let a začnete je počítat na statisíce, asi není něco v pořádku a je třeba se nad tím nejen zamyslet, ale i to řešit. Dotování živočišné výroby zisky z té rostlinné není možné věčně.“

S narůstající obhospodařovanou výměrou jednotlivých farem a větším zaměřením na rostlinnou výrobu vzrostla potřeba koordinovat vstupy i výstupy zemědělské výroby. V roce 2002 proto členové ASZ Kolín, Kutná Hora, Nymburk prozíravě založili Odbytové a hospodářské družstvo Kolín, které má dnes více než čtyřicet členů, a jehož služeb využívají i členové ASZ z jiných regionů. U nákupu chemie a hnojiv se daří zajišťovat velké slevy jak u originálních přípravků, tak u souběžných dovozů. Řadu let se také úspěšně realizuje hromadný nákup osiva - hlavně řepky, pšenice a kukuřice a samozřejmě i výkupy.

Královská vejce z Břežan 

Statek na konci obce Břežany II nedaleko Českého Brodu, kde se hospodaření věnuje nový předseda ASZ Kolín, Kutná Hora, Nymburk Jan Král se svou rodinou, pochází z roku 1881 a díky velmi citlivé rekonstrukci si zachoval svou původní atmosféru dodnes.

Jeho novodobá historie se začala psát před více než čtvrtstoletím, kdy byl rodině navrácen. Hospodařit zde začali rodiče pana Krále, ten se k nim po dvou letech (po absolvování studia) přidal. Ačkoliv k usedlosti před kolektivizací náleželo 70 hektarů půdy, vráceno bylo jen 50, deset dalších získala rodina z restituce ze strany otce. Začátky nebyly nikterak jednoduché, Královi museli vyplatit příbuzné (celkem tři rodiny), naštěstí se brzy po zahájení hospodaření podařilo pronajmout další půdu po zkrachovalém státním statku a zvýšit tak výměru na 180 hektarů.

Stejně jako většina okolních farmářů chovali Královi nejprve i mléčný skot. Na počátku bylo několik jalovic směsky plemen z JZD, později kvalitní chov zhruba čtyřicítky krav. Z důvodu neekonomiky způsobené klesající cenou mléka a zároveň s rozrůstající se výměrou obhospodařované půdy až na současných 380 hektarů (z toho 155 vlastních) se Královi rozhodli zaměřit se pouze na rostlinnou výrobu.

Půda, na níž hospodaří, se nachází ve čtyřech katastrech a je tří druhů - kvalitní hnědozem, ale také písčitá a jílovitá. Většina je zpracovávána pomoci bezorebných technologií, oře se pouze ta část, kde se počítá s pěstováním pšenice. Jednou z velmi dobře zpeněžitelných plodin v poslední době je řepka, tu v Břežanech vloni pěstovali na 70 hektarech, pšenici na 100, ječmen na 50, kukuřici na 40, cukrovou řepu na 55, sóju na 20 ha a nechybí ani tradiční plodina na zdejších polích - mák.

Farma Králových disponuje kvalitní zemědělskou mechanizací pořízenou prostřednictvím PGRLF z programu Zemědělec. V nedalekém areálu bývalého JZD se panu Královi podařilo koupit velkou halu, kde se naskladňuje jak obilí, tak řepka. Ta ale přibližně do tří dnů sklad opět opouští a je prodána. Zajistí tak první peníze ze sklizně „U řepky jsem v posledních několika letech vysledoval trend, že nejlepší cena je těsně před sklizní, pak klesne a začne stoupat až v lednu. Další plodiny si dokážeme uskladnit a prodat v závislosti na ceně,“ vysvětluje sedlák. Pro snazší expedici produkce ze skladu vybudovali Královi před několika lety za pomoci dotace od Místní akční skupiny Pošembeří dva manipulační a podjezdové zásobníky a vyskladňovací zalomený dopravník.

Před dvěma lety se Královi rozhodli pro návrat živočišné výroby na svou farmu a prázdné kravíny po dojnicích zaplnily nosnice chované na podestýlce. Vejce od více než 12 tisíc nosnic jsou prodávána přímo na farmě, putují ale také do restaurací, řady prodejen, internetových obchodů a jsou prodávána i na farmářských trzích.

Nový lesk pro jezuitský statek

První zmínka o osadě Mezholezy ležící 5 km západně od Kutné Hory pochází z roku 1495. Po příchodu jezuitů do Kutné Hory roku 1626 začal mezholezský deskový statek sloužit k jejich zásobování, jezuité zde také přepřahali koně po cestě do Prahy. Dnes se tomuto statku snaží navrátit jeho bývalý lesk mladý hospodář František Pospíšil, jehož rodině byl roku 1993 vrácen.

Na mezholezský statek se roku 1948 přivdala babička dnešního majitele. V té době byl v rozkvětu, patřilo k němu 16 ha půdy a fungovala zde moderní porodna prasat. Jen o pár let později byla rodina vystěhována do náhradního domu bez oken a dveří se zákazem přístupu do okresu Kutná Hora. Dnes, čtvrtstoletí po navrácení usedlosti rodině Pospíšilových, není situace stále úplně růžová. Statek je památkově chráněným objektem, což s sebou nese velmi přísné požadavky na rekonstrukci. Navíc bylo zpočátku zemědělského podnikání nutno investovat spíše do půdy (Pospíšilovi dnes obhospodařují 83 hektarů, z nichž většina je vlastních) a zemědělské mechanizace. Ta navrácená v restituci čítající stařičký traktor a valník opravdu nedostačovala. Poněkud úsměvně s odstupem času působí i povinnost Pospíšilových sehnat náhradní bydlení nepřizpůsobivým občanům, kteří na začátku 90. let na statku přebývali.

„Nic se nedá uspěchat, jsem zastáncem poctivé práce a grunty se dříve budovaly také po několik generací,“ říká otec dnešního mladého majitele, kterému hospodářství předal v roce 2008 v rámci PUZČ.

V okolí Mezholez, které se nachází v nadmořské výšce 430 m n. m., je středně těžká, písčitá půda s kamením. Výhodou však je dostatek srážek a v zimě absence holomrazů. Daří se zde pšenici, řepce, jarnímu ječmeni, hořčici a máku.

Z 83 obhospodařovaných hektarů zaujímají malou část pastviny, které celoročně využívá stádo 17 kusů skotského náhorního skotu. „Pro chov tohoto extenzivního masného plemene jsem se rozhodl již před patnácti lety a byla to sázka na jistotu. Díky absenci moderních selekčních postupů se chová v nezměněné podobě již od 18. století a tvrdé horské podmínky, skromná pastva a celoroční volný pohyb v přírodě formovaly jeho konstituci a zdraví. Zvířata jsou proto odolná, otužilá a nenáročná. Porody probíhají bezproblémově, ve stádě, telata jsou velmi životaschopná a samostatná, není je nutno oddělovat ani jim poskytovat zvláštní péči. Kromě významu pro údržbu krajiny je toto plemeno ceněno i svým masem špičkové kvality, u konzumentů jsou oblíbené hlavně steaky chutí podobné zvěřině,“ vysvětluje František Pospíšil a dodává: „Jedinou stinnou stránkou chovu je nekázeň či nepřejícnost ze strany některých lidí. Často nacházím přestřihané ohradníky, mizí tyčky, zkrátka nic příjemného.“

Velkou oporou při všech nesnázích a zdatným pomocníkem mu však stále je otec František, který jeho mladistvý elán doplňuje rozvahou a léty zkušeností.

Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR