Naší společné a sdružující organizaci Asociaci soukromého zemědělství ČR, respektive její pražské kanceláři se podařilo jako dlouholetému obchodnímu partneru firmy Mitas a Obnova Brno zorganizovat v únoru letošního roku exkurzi některých svých členů do výrobního závodu Mitas v Otrokovicích.
Exkurze byla předem naplánována na 9.2.06 a začala v 8:30 setkáním účastníků ve vestibulu giganticky socialistické vstupní haly gumárenských výrob Barum-Continental v Otrokovicích. Zde se účastníků ujal pan Dragan Draganov z Mitasu Praha a jeho kolega obchodně technický manager. Po vzájemném představení a seznámení se účastníků se pouštíme do byrokratického kolečka registrace návštěv na vrátnici. „Občanské průkazy připravit“, se ozvalo z vrátnice a bylo jasné, že jen tak to nepůjde. Každý musel být zaregistrován a označen visačkou se jménem a trváním návštěvy. Nečekaně se vracíme zpět k vozům, prý je cesta dlouhá po závodě až k hale Mitas. Další, tentokrát vozová vrátnice. A i zde čekáme cca 10 min. na povolení k vjezdu. Konečně projíždíme branou a hned za ní obdivujeme obrovskou halu výroby nákladních pneumatik. Po pár okamžicích jsme již u haly Mitasu a parkujeme překvapivě na místě vyhrazeném pro ředitele. Ačkoliv bylo cca 75 cm sněhu, celý areál továren je perfektně odklizen a všude čisto a pořádek. Dobrý první dojem.
Vstupujeme do objektu a naše cesta začíná v zasedací místnosti občerstvením a následnou hodinovou presentací výrobkových řad zemědělských a stavebních pneumatik zde vyráběných. Krátká pauza po dotazech a diskusi a překvapivě bez teplých svršků ( venku - 10) vyrážíme do výrobních prostor.
Vlastní výrobu se pokusím popsat podle toku materiálu. Začínáme tedy v oddělení zpracování surové směsi dovezené z pražské pobočky v podobě širokého pásu. Zde je hmota hnětena za studena šneky dvou vytlačovacích strojů, dále protlačována matricí patřičného tvaru podle určeného použití (běhoun, bočnice, patní část…), značena barevnými pruhy a schlazena ve vodní lázni opět jako nekonečný pás, kde je vznikající teplo odváděno chlazením proto, aby nebyla překročena vulkanizační teplota. Dále je tento polotovar dělen dle daných rozměrů obvodu pneumatik na nichž bude použit a uložen do mobilních zásobníků pro další převoz do výroby. Paralelně s touto linkou pracuje linka výroby vláken kostry pneumatik, kde je na tkaninu s patřičným směrem vláken nanášena pryž a tento polotovar svinován do cívek zásobníků určených opět do další výroby. ( radiální=vlákno od patky k patce, diagonální=střídání vrstev pod úhlem 45 stupňů, nárazníková vrstva=ocelová tkanina atd.)
Posledním pracovištěm, kde se připravuje součást pneumatiky, je výroba patek. Tady dva pracovníci (mimochodem po vrátnici druhá žena) zajistí pogumování ocelových vláken, navinutí na patřičný průměr a osazení „křidélkem“ pro upevnění k vláknům kostry.
Již zmiňovanou další výrobou je obrovská hala tzv. „konfekce“. Zde jsou vyráběny kostry pneumatik jak diagonálních, tak dnes převažujících radiálních pneumatik. Technologie nás velmi překvapila obrovským podílem ruční práce!!! Každá kostra je ručně sestavena pracovníkem z dříve popsaných komponent za pomoci obrovského univerzálního stroje. Samozřejmostí jsou laserové měrky a podobná zařízení nutná k udržení kvality, ale i tak je toto oddělení obrovským odběratelem lidské práce a to značně namáhavé. Jedna kostra průměrné traktorové pneu váží 150 kg, teplota na pracovišti cca 40°C a norma 27 ks/pracovník/směna! Konfekční výroba končí „postřikovnou“, kde je hotová kostra připravena postřikem do dalšího oddělení vulkanizace.
Vulkanizační hala nebo také lisovna nás naopak překvapila svou rozlehlostí a minimem zaměstnanců. Každá pneu je z postřikovny uložena do meziskladu, odkud putuje do lisovny k patřičnému lisu dle druhu pneumatiky a zde dostane v průběhu velmi složitého procesu střídání tlaků, teplot a médií v průběhu 0,5-4 hodin lisování a vulkanizace pro dokonalé spojení vrstev finální podobu. Práce je rozdílně dlouhá a cyklická, proto stihne celou řadu lisů obsloužit jeden pracovník. Řad v hale bylo šest, takže zásadní rozdíl od konfekce. Teplota zde ovšem dosahovala až neúnosných hodnot a to byla hala před 4 lety nově zbudována včetně výkonné ventilace. I tak to vypadalo jako v ČKD po 50 letech provozu. Tak náročné podmínky zde jsou na denním pořádku!!! Z lisovny jsou výrobky automatickým jeřábem položeny na chladící dopravníky a odeslány do dokončovny.
Zde je každá z pneumatik zkontrolována zodpovědnými pracovníky na optické či technologické vady. Odstranění přetoků je pouhou rutinou. Vadné minimální procento je odesláno do oddělení oprav, kde je buď opravena, nebo posouzena jako neopravitelná a dále vyřazena. Kusy posouzené jako vyhovující putují po válečkovém dopravníku do třídírny skladu.
Tady budou pneu tříděny podle konkrétního rozměru a značky, umístěny do skladovacích boxů a postoupeny do skladů nebo expedičních ramp, z nichž okamžitě opouští podnik v 90% případů na kamionech. Za zmínku na tomto pracovišti stojí zařízení na kontrolu házivosti kusů putujících do prvovýroby k významnému zahraničnímu odběrateli (John Deere, Claas apod.). Pneumatiky pro kusový prodej na trhu ovšem touto kontrolou již neprocházejí!? A tím naše prohlídka končí.
V Mitasu Otrokovice se vyrábí zemědělské pneumatiky značek Mitas, Barum, Continental, Semperit, ale díky spojení se do skupiny CGS Group jsou v nabídce i další gumárenské výrobky jako třeba Rubena, Buzuluk, Euzkadi a další. Závěrečné zhodnocení prohlídky s diskusí proběhlo kladně s několika kvalifikovanými dotazy účastníků ASZ a po výměně kontaktních údajů opouštíme závod plni nových poznatků, ale hlavně seznámeni s trendy a novými produkty šetrnými k životnímu prostředí. Za sebe mohu říci, že po shlédnutí celé výroby již chápu výši a opodstatněnost nastavených cen zemědělských gum na trhu. Je to opravdu dřina!
Díky Asociaci za tuto umožněnou zkušenost a to především Ing. ŠEBKOVI.
Ondřej Bačina, SHR Klíčany