Již teď je ale zřejmé, že důsledkem případného přijetí regulace bude vyšší byrokracie, nutnost nových laboratorních analýz, nové sankce a nové metodiky stanovování míry odlišnosti potravin a možné hromadné žaloby na výrobce. To vše samozřejmě představuje nějaké náklady, které ve svých důsledcích zaplatí v cenách potravin spotřebitel. Vzhledem k tomu, že kauza „dvojí kvality potravin“ se týká zlomku potravinářských produktů na evropském trhu, bylo by tak spíše řešením zveřejnit příslušné rozdíly na internetu, když už tedy chtějí evropští politici vodit spotřebitele za ručičku a doporučovat mu, co má a nemá jíst a kupovat.

ČR nicméně není v aktivitách na „ochranu spotřebitele“ sama - v takové Velké Británii začalo od konce minulého týdne platit vyšší zdanění nealkoholických nápojů s vyšším, než úředníky stanoveným obsahem cukru. Brusel kromě toho představil regulaci týkající se množství akrylamidu v (zejména) pekárenských produktech (snad jedině toto opatření lze považovat za správné, neboť by mělo mít mimo jiné pozitivní dopad nejen na složení, ale i technologii výroby chleba a pečiva). Řádově za několik dní (22. dubna) se také bude na evropské půdě rozhodovat o zákazu použití rumového aroma, přičemž jednou z údajně rizikových látek v aroma je furan, který je ovšem také složkou ovoce a zeleniny, které ale žádná regulace zatím nepostihuje. Že nám politici budou určovat, co budeme jíst, si přitom ještě před několika lety nepředstavoval ani ve svých nejbujnějších fantaziích leckterý ortodoxní regulátor…

Některé regulace by ale potřebné byly. Například opatření vedoucí k zastavení nebo alespoň omezení vodní eroze v naší krajině, která v posledních letech odplavuje z našich polí více než 30 milionů tun zeminy. Jedním z takových opatření měla být přitom takzvaná protierozní vyhláška, jejíž platnost ale již byla několikrát odložena, naposledy na začátek příštího roku, ačkoli i po časových posunech měla platit od poloviny roku letošního. Ze zemědělského pohledu je přitom nelogické zavádět takové opatření uprostřed sezóny (zemědělský rok začíná po sklizni na podzim), kdy již na její znění nelze efektivně reagovat. Na druhou stranu je skutečností, že dosud navrhovaná podoba protierozní vyhlášky je špatná, protože trestá plošně veškeré zemědělce za potenciálně nevhodné hospodaření, místo aby se soustředila jen na ty, u kterých jsou a budou důsledky nesprávného hospodaření prokazatelné a dokumentovatelné.

Pokud se v poslední době mluví o možné rekonstrukci vlády nebo jiném než současném kabinetu, je jednou z nejčastěji zmiňovaných osob „zralých na výměnu“ ministr zemědělství v demisi Jiří Milek. I proto přispěchala, zatím jako jediná nevládní organizace, s výzvou na podporu Milka Agrární komora České republiky (AK ČR), což má svou logiku, neboť komora Milka na pozici ministra protlačila. Milek je přitom jedním ze zastánců předlistopadového pojetí našeho zemědělství, stojícího na velkých průmyslových subjektech, tedy hospodářského modelu, který není v EU obvyklý, neboť evropské zemědělství stojí na podnicích na bázi rodinných farem. Takové podniky zajišťují produkci surovin k výrobě potravin dominantně v celém světě, a také proto proběhne z iniciativy OSN od příštího roku na celé planetě „Desetiletí rodinného farmaření“. O tom však tuzemská média i Ministerstvo zemědělství cudně mlčí.

Ne vše je ale zcela špatně. Na rozdíl od svého předchůdce se Milek tento týden setkal se zástupci Svazu obchodu a cestovního ruchu (SOCR), a společně s AK ČR a Potravinářskou komorou ČR deklarovali vůli ke spolupráci o možném vyšším zastoupení tuzemských potravin v tuzemsku působících nadnárodních maloobchodních sítích. Milek také konstatoval, že (na rozdíl od svých předchozích vyhlášení) nechystá ani regulaci slevových akcí v maloobchodu, ani regulaci marží na potravinářské zboží. Že by záblesk zdravého rozumu?

Petr Havel