Zákazníci si za kvalitou rádi dojedou

Prvním z navštívených hospodářství byla Farma u řeky Orlice. Byl to takový nápad na poslední chvíli, neboť nám vypadla jedna z předem naplánovaných farem. Majitel byl tak ochotný, že nás na exkurzi přijal i přesto, že jsme mu zavolali necelé dvě hodiny před naším příjezdem. No řekněte, ve kterém JZD by si na vás udělali čas, když byste se jim v sobotu ráno ozvali, že se s šedesáti kamarády stavíte za chviličku „na kafe“? No, moc by jich asi nebylo. Tímto bychom tedy chtěli farmáři velice poděkovat.

Po našem příjezdu jsme se dozvěděli, že ani jeden z majitelů se původně zemědělstvím nezabýval a po smrti otce se museli téměř vše naučit za plného provozu. Nutno říci, že se jim to opravdu podařilo. Zhlédli jsme prosperující hospodářství, bourárnu i spokojený skot převážně plemene aberdeen angus pasoucí se na pastvinách nacházejících se hned za objektem. I přesto, že Lípa nad Orlicí leží v nadmořské výšce přibližně 200 m n. m., není tato oblast vinou písčitých půd příliš vhodná pro rostlinnou výrobu. Potomci Vladimíra Macháně tedy mají pouze trvalé travní porosty, na nichž celoročně pasou, suší seno a dělají siláž. Finalizaci výroby dotáhli do takové podoby, že všechno maso prodají ze dvora, nemusejí se tak starat o jeho expedici do obchodů či restaurací. I zde se ukázalo, že když zákazníci naleznou kvalitní zboží, rádi si za ním dojedou téměř kamkoliv.

Když se tradice snoubí s neustálou modernizací

Po krátké mezizastávce v Litomyšli, kde na náš čekal vydatný oběd, jsme zavítali na hospodářství rodiny Sotonových do Trstěnic. Ti se na statku založeném roku 1566 zabývají chovem mléčného skotu plemene česká straka a rostlinnou výrobou, starají se i o 14 ha lesů. V současné době se pustili do budování vlastní minimlékárny, v níž by do budoucna chtěli zpracovat celou denní produkci mléka. Majitelé by tak rádi eliminovali cenové výkyvy, aby tak již znovu nenastalo období, kdy budou nuceni prodávat litr mléka za šest korun či podobné ponižující ceny. Mladí býčci jsou prodáváni, všechny jalovice jsou ponechány minimálně do první laktace. Velkým ulehčením práce je pro rodinu automatický dojicí robot.

Otec současného majitele nám prozradil, že už jeho otec mu radil, aby co nejvíce peněz investoval do nákupu půdy, neboť bez ní se žádný sedlák do budoucna neobejde a bude stále těžší a těžší jí zakoupit. Nejprve proto rodina nakupovala půdu, poté začala investovat do oprav a výstavby budov, nyní by Sotonovi rádi postupně zmodernizovali vozový park. Do práce na statku je zapojena opravdu celá rodina, pomáhají i příbuzní manželky majitele, která je původem z Ukrajiny. Zde se ale potýkají s řadou problémů spojených s pracovním povolením a dalšími záležitostmi. Stát slibuje, že příliv nových zaměstnanců z těchto zemí podpoří, zatím se však v tomto ohledu nic moc neděje.

Jak se uživit na malé výměře? Dělat speciální plodiny

Čas pokročil a my jsme se vydali do Osíku, kde už na nás čekal Petr Klička spolu se svými dvěma syny. Historie hospodaření sahá do roku 1990, kdy si otec současného majitele pronajal zahradnictví v nedalekém Dolním Újezdě. To rodina zachovala dodnes, pěstuje v něm sadbu pro vlastní potřebu i zákazníky, prodává v něm také velké množství okrasných květin. Mezi další oblasti patří produkce jablek určených do kojenecké stravy. Ty jsou dodávány do Hamé Babice. Dále je na pozemcích možné nalézt jahody, okurky nakládačky, cibuli a zelí. Velká většina produkce je prodávána z vlastních skladů či realizována prostřednictvím samosběru. Zelí je navíc krouháno a jeho přebytky Kličkovi prodávají do Zelko Bučina.

Jelikož naše výprava byla opravdu početná, rozdělili jsme se na dvě skupiny, přičemž jedna zahájila exkurzi v palírně, ta druhá vyrazila omrknout techniku, sady a skladovací prostory. Nechyběla ochutnávka pálenky a jablek, které jsme si spolu s cibulí mohli zakoupit. Jako velký problém vidí farmář velmi malou šanci navýšit výměru či zakoupit vlastní pozemky. Rád by do budoucna vysadil nový sad, jeho pozemky na to však nejsou vhodné a nájemci mu ho na svých vybudovat nedovolí. Dalším oříškem je sehnat spolehlivé lidi na sklizeň ovoce i zeleniny, neboť dle slov majitele samosběr začíná pomalu ustupovat a zákazníci preferují vše již natrhané a připravené k okamžitému odvozu. Velký úspěch má pěstitelská pálenice, do níž se naučili jezdit lidé z širokého okolí. Letošní rok však nebyl na úrodu ovoce bohatý, a my ji tak bohužel nemohli zhlédnout v plném nasazení. Nezbývá tedy než držet palce, aby ten letošní byl příznivější.

Elán, který se slovy nedá vyjádřit

Nakonec jsme si nechali hospodářství tak trochu netradiční. Navštívili jsme rodinu Kučerových, která kompletně zrekonstruovala zámek Nové Hrady, na němž chová ovce, koně a jelenovité. Nutno podotknouti, že manželé Petr a Magda, se skvěle doplňují a pod jejich vedením celá usedlost jen vzkvétá. Za dob komunismu, kdy oba kvůli svému odporu vůči režimu ztratili zaměstnání, začali hospodařit v Praze - Nebušicích. Pěstovali ovoce, květiny, chovali zvířata, produkci zpracovávali na výrobky, měli i několik včelstev. Po revoluci se signatář Charty 77 rozhodl vstoupit do politického dění, po nějaké době však toto pole opustil a spolu s rodinou se vydal do obce Nové Hrady, kde zakoupil usedlost, v níž se za dob komunismu nacházela škola a JZD.

Od roku 2001 je „české Versailles“ přístupné veřejnosti. Návštěvníci mohou vyslechnout komentovanou prohlídku, projít různými druhy zahrad, z nichž každá skýtá své kouzlo. Pokud jim vyhládne, navštíví tamní restauraci a cukrárnu. Milovníci umění mohou na zámek zavítat i v rámci festivalu Smetanova Litomyšl, při němž jsou v Nových Hradech pořádány premiéry operních představení. Zpestřením jsou i muzeum cyklistiky a galerie klobouků. Na rekonstrukci nebyly využity žádné dotace, veškeré opravy a provoz si rodina z převážné části zajišťuje sama. Inspirovat se Kučerovi jezdili převážně do zahraničí, a to především do Anglie.

Zajímavým zpestřením naší exkurze byla návštěva labyrintu, v jehož středu se skrývala napůl zakopaná socha Stalina. Majitel to okomentoval slovy, že každé bludiště má svého netvora. Krutovládce se nacházel v prostorách zámku a nikdo nevěděl, jak ho využít. Nakonec své uplatnění přeci jen našel. Inu, alespoň k něčemu je dobrý. Z manželů sršelo velké množství optimismu, které nás všechny nabilo pozitivní energií. Na zámku by člověk dokázal ve skvělé společnosti rodiny Kučerových strávit celý den, avšak nastal čas vyrazit zpátky na své farmy.

Na cestě domů jsme se ještě zastavili na něco dobrého na zub a zpět do našeho regionu jsme se vrátili až v pokročilých večerních hodinách. Těm z vás, kteří uvažují o tom, že by něco podobného uspořádali i ve svém regionu, mohu vzkázat jediné - neváhejte! Určitě to stojí za to! Vezměte s sebou i své děti nebo vnoučata, třeba si na to jednou, až budou přebírat hospodářství, vzpomenou. Pokud alespoň pár lidí načerpá novou inspiraci či zkušenost nebo prostě jen stráví příjemný odpočinkový den mezi přáteli, pak věřte, že to má smysl.

Na závěr bych jménem zúčastněných ráda poděkovala všem rodinám za vřelé přijetí a za to, že si na nás udělali čas. A kam to bude příště? To ještě nevíme. Ale nebojte se, určitě za rok zase někam vyrazíme.

Pavlína Rejchrtová, ASZ Náchodska