Proč je potravinová soběstačnost přežitkem?

Sdílejte článek
Proč je potravinová soběstačnost přežitkem?

I když je samozřejmě žádoucí, aby se na českém trhu prodávalo maximálně možné množství českých potravin, je neustále recyklované téma potravinové soběstačnosti ČR v podání našich politiků, potravinářů a potomků socialistických zemědělců nerealistickým populismem. Nejde přitom zdaleka jen o to, že plná soběstačnost je v praxi nedosažitelná a plně soběstačné nebylo ani bývalé Československo, ale především o to, že by na takovém projektu prodělali spotřebitelé, tedy všichni občané naší země.

Především by se zúžil výběr potravinářského zboží, jež by měli spotřebitelé k dispozici, a to i takového, které bychom u nás uměli vyrobit, jenže současné potravinářské kapacity v ČR nedokáží potřebný objem produkce zabezpečit. Převis poptávky nad nabídkou by také působil na růst cen potravin a tím i na snížení životních standardů sociálně slabších skupin obyvatel. Kromě toho v podmínkách naší země nelze vyrobit, alespoň bez dovozu potřebných surovin ze zahraničí, některé pro zdraví člověka prospěšné potravinářské produkty. O tom ale zastánci potravinové soběstačnosti nemluví.

„Ohánění se potravinovou soběstačností je kromě obrovského populismu i snahou o porušení základního principu, na kterém stojí Evropská unie - totiž principu volného pohybu zboží. A není těžké si odvodit, jaké tuzemské firmy by místo po těch zahraničních obsadily. Pod clonou konání líbivého dobra pro českého spotřebitele tak jde pouze o snahu obřích potravinářských kolosů o větší podíl na našem trhu,“ říká předseda Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) Josef Stehlík.

Přesto se setkává tento pojem s podporou veřejnosti, především proto, že občané byli v předlistopadovém období po desítky let intenzivně masírováni propagandou, která potřebovala deklarovat nezávislost na tehdejším „Západu“. Pojem potravinová soběstačnost tak zůstává především v myslích těch, kteří teskní po této době. Dnešní svět, snad vyjma Severní Koreje, ale již projekty, jimiž politici a lobbisté straší veřejnost, tedy nějaké „vyhladovění nepřítele“, dávno opustil.

Je třeba si uvědomit, že podíl a strukturu výrobků prodávaných v tržní síti mají v rukou především koneční spotřebitelé. Dokud budou dávat přednost výrobkům ze zahraničí, třeba kvůli jejich nižší ceně, mine se jakákoli regulace ve jménu potravinové soběstačnosti účinkem.

„Rozhodujícím stimulem pro tuzemské výrobce potravin tak musí jednoznačně být snaha vyjít vstříc přáním spotřebitelů. Naštěstí roste počet těch, kteří stále častěji vyhledávají čerstvou a kvalitní produkci s vyšší zárukou, že při nákupu nebudou klamáni. A to jim mohou, na rozdíl od průmyslových a anonymních výrobců, zaručit konkrétní zpracovatelé, mezi nimiž mají nezastupitelné místo sedláci z rodinných farem,“ uzavírá tajemník ASZ ČR Jaroslav Šebek.

Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR


Přečteno: 1 049x