Reakce Ministerstva zemědělství, které chce kvůli nízkým cenám podat podnět k antimonopolnímu úřadu, je ovšem naprosto zcestná. Jednak není antimonopolní úřad tím orgánem, který má takzvané „podnákupní ceny“ (tedy ceny, kdy je zboží prodáváno za ceny nižší, než je nakoupeno) šetřit. Jednak jsou slevové akce legitimní jak podle našich zákonů, tak podle EU, přičemž jediným omezením je, že tyto akce nesmí být dlouhodobé a nesmí likvidovat oborovou konkurenci. A jednak, což je další ze zcela chybných tezí ministerstva, není nízká cena daňovým únikem DPH, neboť DPH se nevztahuje na jednotlivé položky, ale na celek. Nad tím vším je pak nepřijatelnost přímé intervence státu do cen zboží vyráběného a prodávaného soukromými subjekty - alespoň v demokratických zemích. Kauza „levné mléko“ tak především ukazuje, jak přemýšlí (nejen) současní vládní politici ve snaze ovládnout životy lidí a privátní podnikání.
Ze stejného ranku je také interpretace nálezu Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), který konstatoval, že jsou prostřednictvím dotací z Programu rozvoje venkova (PRV) zvýhodňovány velké firmy. Kontrola NKÚ se bohužel týkala jen netypického podprogramu zaměřeného na potravinářské inovace a jeho závěry tak bylo možné relativně snadno zpochybnit. Skutečností ale je, že podmínky dotací z PRV průmyslovým podnikům samozřejmě nahrávají, což je o to větší paradox, že jde právě o „Program rozvoje venkova“. Struktura dotací je v praxi ovšem, jak jsem již mnohokrát napsat, spíše „Programem rozvoje průmyslu“, přičemž zjevným důkazem je krok minulého ministra zemědělství Jurečky, který zvýšil horní hranici projektů v PRV z původních 30 na 150 milionů korun. Jedním z dalších aktuálních důkazů je záměr současného ministerstva zemědělství rozšířit dotaci zemědělského pojištění právě na velké zemědělské podniky v materiálu, kterým se má na svém příštím jednání zabývat Vláda ČR. V tomto případě lze ale pochopit, že dotace pojištění proti extrémním projevům počasí, které nemohou zemědělci ovlivnit (i když důsledky způsobem hospodaření částečně ovlivnit mohou), lze vztáhnout na všechny - jen by to chtělo provázat tyto podpory právě s oním způsobem hospodaření a s tím spojeného většího či menšího rizika například vodní eroze.
Již několik týdnů je velkým tématem pro politiky, ale i ochránce přírody a zainteresovanou podnikatelskou veřejnost kůrovcová kalamita, a v této souvislosti se veřejnosti nabízejí nová a nová spasitelská řešení či změny stávajících zákonů. Kupodivu zatím nikdo nepoukázal na spojitost mezi velikostí našich polí a tvorbou podpovrchových zásob vody nejen na poli, ale i v sousedním lese. Skutečností ale je, že prevenci rizik kůrovce nelze řešit bez toho, aby půda na polích více zadržovala vodu (když právě většina polí sousedí s lesem), což v praxi znamená opět potřebu zvýšit pestrost krajiny, zvýšit vsakování vody do půdy z dešťů, a tedy zmenšit současné velké nepřerušované plochy polí. Les a pole se totiž samozřejmě vzájemně ovlivňují, a to na poměrně logickém a pochopitelném principu spojených nádob, což je látka probíraná na prvním stupni základních škol. Prostě, když není voda na poli, není ani v lese, a naopak.
Naopak přebytek vody občas trápí (nejen) naše vinaře, neboť vlhko je živnou půdou pro rozvoj houbových chorob. I proto se v ČR začíná pěstovat více odrůd takzvaných „PIWI“ vín, jejichž typickým znakem je odolnost vůči těmto chorobám. Pěstitelé PIWI vín se mají sejít tento týden v Šardicích a poradit se, jak dál. Jsme-li u zemědělských komodit, pak je možná vhodné zmínit aktuální tržní paradox týkající se evropského trhu s mlékem. Výkupní ceny mléka totiž sice od závěru loňského roku v celé EU (včetně ČR) klesají, naopak ale roste cena másla, které loni tak vyděsilo tuzemské spotřebitele, až mezi nimi vznikla nákupní hysterie. Loňský vývoj cen másla se nicméně zcela jistě nebude letos opakovat, že ale mohou dočasně, a hlavně mírně opětně vzrůst, je docela pravděpodobné. Hlavním důvodem je přitom situace ve světě, v němž poptávka po másle roste rychleji, než jeho produkce.
Petr Havel