Naopak mezi kontroverzní osobnosti s mnohými škraloupy patří Roman Šindler, který je podle kuloárových údajů na ministerstvo zemědělství prosazován Hnutím ANO, patrně proto, aby AGROFERTu pohlídal zakázky v lesnictví, což je oblast, kde se Šindler v minulosti, kdy také působil na ministerstvu, nejčastěji pohyboval. Šindler je přitom nepřijatelný téměř pro všechny zemědělské i nezemědělské nevládní organizace, a je tak otázkou, zdali je taktika Hnutí ANO „tlačit jej na resort“, pokud se informace potvrdí, pro něj vůbec přínosná.
Na jižní Moravě začaly žně, vše přitom nasvědčuje tomu, že letošní úroda bude průměrná až podprůměrná, co do objemu i kvality. Jen ze situace na jižní Moravě ale vycházet nelze - je to totiž region pravidelně postihovaný zemědělským suchem, na řadě míst je ale situace (zatím) mnohem lepší. Ono zatím je přitom docela na místě - pokud totiž bude Ministerstvo zemědělství nadále trvat na své představě o podobě Společné zemědělské politiky EU po roce 2020, což potvrdilo tento týden na jednání se zástupci nevládních zemědělských organizací za přítomnosti zástupců evropského zemědělství s DG Agri, bude přirozeným důsledkem takové politiky zvětšování oblastí s nevhodnými podmínkami pro konkurenceschopné zemědělství díky našim velkým, širým rodným lánům. Příliš velkým a příliš širým. Ve středu se slavil ve světě opět Mezinárodní den rybářství, u nás je ale pravidelně v tento den ticho po pěšině. A to se počítáme mezi světovou rybníkářskou a rybářskou velmoc.
Spotřebitelskou „zprávou týdne“ bylo oznámení několika maloobchodních sítí, že postupně přestanou nabízet ve svých provozech vejce z klecových chovů. Spouštěcím mechanismem se stal v televizi odvysílaný spot o zubožených nosnicích z klecových chovů, který byl ale následně našimi drůbežáři zpochybněn jako podvržený. Podstatné ale na celé věci je, že ani stát, ale ani obchodníci by neměli svými regulacemi zužovat spotřebiteli nabídku potravin, zejména ne těch základních zvláště, když jinou alternativou jsou dražší výrobky. A vejce z podestýlkových a obohacených chovů i biochovů oproti vejcím z klecových chovů dražší jsou, a to i několikanásobně. Pokud tedy bude produkce vajec z klecových chovů v rámci EU povolena, neměl by spotřebitel v ČR o možnost nákupu takových vajec administrativně přicházet. K tématu lze ještě také podotknout, že zmiňované televizní záběry nosnic, ať již byly podvržené nebo ne, rozhodně nepředstavovaly standard klecových chovů ani u nás, ani jinde (alespoň v EU). Že to v praxi vypadá jinak, se ale spotřebitel nedozvěděl - záběry z jiného prostředí klecových chovů totiž samozřejmě předmětem spotu nebyly.
Manipulačních sdělení a informací v současné „postfaktické době“ přibývá, a kdyby měl našinec vyvracet alespoň desetinu z nich, musel by být grafoman. Proto jen tři modelové příklady, které by mohly zajímat širší veřejnost: Prvním z nich je opakovaně recyklovaný slogan, že je naše země „popelnicí Evropy“ (E15). V den vzniku příslušného článku ale prezentoval pražský inspektorát Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) komplexní data z kontrol SZPI za loňský rok, z nichž vyplynulo, že podrobné laboratorní analýzy potravin prodávaných na našem trhu zjistily jen jednotky nedodržování kvality potravin, měřeno jejich složením, a to z tisíců provedených rozborů, přičemž drtivá většina takových potravin pocházela z Asie. Stejně tak informace o tom, že naši výrobci krmiv budou expandovat do zahraničí je poněkud úsměvná právě letos, kdy naopak budou krmiva, hlavně ta objemová, chybět díky vývoji počasí i pro náš vlastní trh. Vrcholem „osvěty spotřebitele“ pak byl hobby článek doporučující lidem, aby si z nastrouhaných hub přinesených z lesa doma vypěstovali hřiby. Příslušné autorce zřejmě nějak uniklo (no, nevěděla to), že většina hub včetně veškerých hřibovitých hub patří mezi houby mykorhizní, které žijí v symbióze s kořeny živých stromů, takže kdo chce doma produkovat takové houby, musí mít také doma živé stromy příslušných druhů. Květináč fakt nestačí.
K všeobecnému překvapení zrušil Ústavní soud ČR tento týden takzvanou restituční tečku, která měla platit od počátku července a díky které by již neměli zemědělští restituenti nárok na náhradní pozemky za půdu, kterou jim v předlistopadovém období zestátnil socialistický režim. Rozhodnutí ÚS je třeba přivítat, jenže stát půdu na náhradní pozemky nemá, protože prakticky veškerou státní půdu zprivatizoval. Restituční nároky tak bude možné i po zrušení restituční tečky v praxi vypořádat především finančně, mělo by se tak ale dít na základě aktuálních tržních cen půdy, a ne na základě úřednických cen, jak je tomu dosud. Ty jsou totiž mnohem, mnohem nižší.
Petr Havel