Celková úroda základních obilovin tak má být letos podle ČSÚ meziročně zhruba o osm procent nižší a ve srovnání s desetiletým průměrem o deset procent nižší, což ovšem vůbec nevadí, protože v produkci obilovin je naše země trvale přebytková a v období po sklizni máme spíše problém nadprodukci obilí někam vyvézt, než abychom se měli třást strachy o nižší úrodu. Relativně dobře dopadne zřejmě i jarní ječmen (meziroční propad zhruba 10 procent), kde se očekávaly vyšší ztráty, naopak meziročně bude opět o něco více řepky (+6,5 procenta). Pozitivní je očekávaný, ale již i reálný nárůst sklizně některých druhů ovoce, jako jsou jahody (o 30 procent), višně (o více než 16 procent) a třešně (o více než 51 procent) - měřeno desetiletým průměrem. Na rozdíl od jiných let totiž úrodu ovoce letos nepoškodily jarní mrazy, protože žádné nebyly, nedostatek srážek bude mít ale na svědomí o něco nižší objem ovoce, například jablek, takže u části úrody hrozí, že jí nebude možné prodat jako čerstvou za lepší ceny na trhu. Bude ale patrně nadstandardně více suroviny na ovocné destiláty.

Kůrovec nadále plní přední i zadní stránky novin a obsah elektronických médií, při vývoji možných řešení ale došlo k pozitivnímu posunu - nový ministr zemědělství Miroslav Toman oznámil vytvoření pracovní skupiny, která se skládá ze zástupců dosud nesmiřitelných táborů, prezentovaných na straně jedné ochránci přírody v čele s Hnutím DUHA a na straně druhé praktikujícími lesníky. To vytváří předpoklady (byť ne nutně v praxi naplnitelné), že se alespoň v něčem dosáhne odborně-společenského konsenzu a nebude se v nějakém identickém scénáři opakovat „scénář Šumava“, který rozdělil nejen odbornou, ale i laickou veřejnost v pohledu na metody boje s kůrovcem na desítky let. 

V letním období eskalující prodej zemědělských produktů a potravin z nich vyrobených se stal předmětem kritiky na základě teze, že na farmářských trzích nejsou farmáři, ale překupníci, a zboží na těchto akcích není tuzemského původu, ale ze zahraničí nebo s nejasným původem. Skutečností ale je, že „nejsou trhy jako trhy“, a společnost včetně médií by tak měla konečně začít rozlišovat, kdo a s jakým cílem tyto akce provozuje. Pokud jde přitom o skutečné farmářské trhy, pak na nich své produkty farmáři skutečně prodávají a zboží skutečně českého (a moravského) původu je. Takové záruky však poskytují jen organizátoři trhů sdružení v Asociaci farmářských tržišť ČR (AFT), kde se prodej řídí etickým kodexem, který je opravdu v praxi dodržován. Na většině prodejních míst ale dodržován není (ta ale nejsou v AFT), protože podmínky prodeje zboží příslušné garance neobsahují. Podmínky přitom stanovují lokální politici (radnice nebo vedení městských částí), z nichž se prakticky všichni ve svých proslovech a projevech zaštiťují podporou domácích potravin. V praxi pro to však nejenže nic nedělají, ale jejich verdikty jsou se slovy v naprostém protikladu. Stačilo by přitom, kdyby bylo podmínkou pořádání trhů převzít alespoň základní parametry zmiňovaného etického kodexu AFT. O jeho existenci ale drtivá většina politiků a zastupitelů nemá ani potuchy, možná i proto, že sami se žádným politickým kodexem neřídí. 

Petr Havel