Z oblasti vodohospodářství je to především krok Ministerstva životního prostředí, které dodrželo svůj slib a navýšilo dotace na modernizace čistíren odpadních vod a kanalizací, což spolu se „zbytkem“ peněz pro stávající programové období EU činí zhruba 4,8 miliardy korun. Bohužel jde ale zřejmě o poslední peníze na tyto účely, na které přispívá EU - po roce 2020 si tak obnovu takzvané vodohospodářské infrastruktury („trubek“) budeme již muset financovat z vlastních finančních zdrojů. I proto bude stále důležitější důsledně kontrolovat povinnost obcí a měst vytvářet na obnovu dostatek peněz, což se v mnoha případech neděje, a přestože jde o porušování již delší dobu platných zákonů, žádná sankce dosud nepadla. Přestože na problém dlouhodobě upozorňuje Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK). Přesun peněz na obnovu vodohospodářských sítí v prioritách MŽP, které tento týden stvrdilo, je ale krok potřebný a správný.
Po letech slovních proklamací a potřebě obnovy či výstavby nových rybníků konečně někdo uhodil hřebík na hlavičku. Byl to staronový ministr zemědělství Miroslav Toman, který veřejně konstatoval, že jejich obnovu a výstavbu komplikuje především byrokracie spojená s vydáváním příslušných stavebních povolení. Právě to je přitom zásadní překážka při budování rybníků. Nově by proto podle Tomana lidé, kteří si chtějí postavit rybník na vlastním pozemku do velikosti dvou hektarů bez státní dotace, stavební povolení nepotřebovali. V případě pak, že by se rybník obnovoval v lokalitě, kde již v minulosti byl, by mělo být podle ministra povolení „daleko jednodušší“. Dlužno dodat, že jde o řešení, které jsem navrhoval řadu dlouhých let.
Také další zpráva z oblasti potravinářství je příznivá. Týká se totiž výsledků šetření Státní veterinární správy ČR, která v rámci svých mimořádných akcí kontrolovala kvalitu mléka v hospodářstvích, která nedodávají mléko do velkých mlékáren (čili v takzvaných minimlékárnách), a to opakovaně po dobu několika měsíců, kdy veterináři vyšetřili více než 2 900 vzorků mléka na více než 30 000 parametrů. Nedostatky přitom veterináři zjistili u 7 procent odebraných vzorků, což v praxi znamená, že mléko z minimlékáren a výrobky z něj vyrobené mají stejnou, ne-li vyšší kvalitu než produkty průmyslových mlékáren, ačkoli jejich představitelé tvrdí veřejnosti opak. Spotřebitelé by se tak nejenže neměli produkce z minimlékáren obávat, ale naopak je více preferovat, a to z celé řady důvodů. Například, že jde o produkty s jasným původem od konkrétního výrobce, ale i proto, že se výrobou mlékárenských výrobků z kvalitního mléka přímo na venkově, v selských provozech, vytváří k primární zemědělské surovině vyšší přidaná hodnota, což snižuje závislost na dotacích, a tím se také zvyšuje ekonomická nezávislost a soběstačnost venkova. A samozřejmě se tím také rozšiřuje nabídka mlékárenských produktů pro spotřebitele o produkty, s nimiž se v celostátních maloobchodních sítích jen těžko setkají. Uvedený příklad je také potvrzením toho, co zejména na západě EU léta funguje - totiž, že zemědělská a částečně i potravinářská produkce stojí na rodinných farmách, které dokáží zajistit jak dostatek, tak kvalitu potravin, a není tedy pravda, že se tak může dít jen prostřednictvím průmyslového zemědělství a průmyslového potravinářství, jako je tomu u nás, a co se před českou veřejností neustále a dokola omílá.
Koncem týdne zveřejnil Státní zemědělský a intervenční fond sumář požadavků zemědělců na kompenzace za sucho, přičemž původně Fond očekával vyšší požadavky v objemu zhruba dvou miliard korun, zemědělci je ale vyčíslili jen na 1,16 miliardy korun. Dokonce i Agrární komora ČR v této souvislosti přiznala, že řadu zemědělců od podání žádosti odradila značná byrokracie s odškodněním spojená. To je jistě pravda, nadměrná byrokracie je brzdou možného rozvoje zemědělství a svobody podnikání zdaleka nejen při výplatě kompenzací za sucho, ale prolíná se celým oborem. O nutnosti snížit administrativu se přitom léta hovoří jak na úrovni EU, tak na úrovni našeho ministerstva zemědělství. Nic se ale neděje, naopak byrokracie stále více houstne, a jak je vidět, vadí už i velkým podnikům, které mají na úředničinu vyčleněné speciální pracovníky, na rozdíl třeba od rodinných farem. To by mohlo znamenat do budoucnosti záblesk světla na konci téměř nedohledného zemědělského byrokratického tunelu.
Petr Havel