Změny v podmínkách chovu exotických zvířat by nicméně mohly skutečně něčemu prospět - k řešení mnohem zásadnějšího problému množíren psů. Tento pojem není totiž v naší legislativě definován, což ztěžuje veterinářům nelegální chovy provázené týráním zvířat efektivně zakazovat. Na potřebu zpřesnění pravidel chovů psů upozorňují odborníci už dlouho, nic zásadního se ale nedělo. ČR přitom patří k zemím s největším počtem psů na hlavu na světě, možná je dokonce první, ale srovnávací statistiky nejsou. Je tak docela paradoxní, když možnou nápravu podmínek chovů, prodeje a černých množíren psů pomohou (možná) vyřešit exotická zvířata.

Politicky hodně sporný krok ohlásil (staro)nový ministr zemědělství Miroslav Toman - kontrolu procesu církevních restitucí. K tomu je v první řadě třeba poznamenat, že jakákoli komise by neměla proces církevních restitucí zvrátit, neboť by tím ČR vyslala nejen k naší veřejnosti, ale především do zahraničí signál o neprávním státu a nevymahatelnosti legálně přijatých zákonů. Zároveň je ale třeba připustit, že stát, ale ani žadatelé o majetek, téměř jistě nepostupovali ze sta procent vždy podle přijatých pravidel, a lze tak předpokládat, že kontrola církevních restitucí nějaká pochybení najde. Což může mimo jiné poskytnout alibi k personálním změnám na Státním pozemkovém úřadu. Předpokládat lze také, že výsledky kontrol budou spíše ukazovat na sporné církevní nároky, byl to ale především stát, který rozprodal pro církevní restituce zákonem blokovaný majetek, respektive jeho část, nehledě na to, že se v lesích vyčleněných na církevní restituce v minulosti v rozporu se zákonem na řadě míst těžilo dřevo. Bude tak zajímavé sledovat, co vlastně kontrola objeví.

I když to na první pohled vypadá, že nebezpečná choroba divočáků - Africký mor prasat (AMP) je v ČR pod kontrolou, vyhráno stále není. Někteří divočáci totiž nemoc přežili a nyní jsou potenciálními „bacilonosiči“ i pro zdravé kusy černé zvěře. AMP navíc není pod kontrolou v řadě zemí EU, takže o této nemoci ještě jistě mnohokrát uslyšíme, byť jí u nás máme jen na malém území Moravy. Morava ovšem žije spíše blížícím se vinobraním a hledáním sezónních pracovníků na sběr vinných hroznů. A také blížící se (vlastně už existující) sezónou burčáku. Především díky letošnímu teplému jaru a absenci „ledových mužů“ dozrálo nejen obilí a hlavní hospodářské plodiny o několik (zhruba tři) týdnů dříve, ale platí to i pro vinnou révu. Jenže burčák se může podle našeho zákona prodávat až od 1. srpna, takže vinaři přijdou o část tržeb za v naší zemi oblíbený mok. Nejen letošní počasí a nejen podmínky prodeje burčáku přitom v praxi ukazují na obecně platnou pravdu, že přírodu nebo počasí nelze svázat lidskými zákony. Regulovat časové období prodeje burčáku je tak jednou z četných lidských snah na bázi sloganu „poručíme větru, dešti“, což je z minulosti této zemi vlastní. Podmínek pěstování vinné révy se ale týká mnohem více omezení nebo povinností, které neberou v úvahu regionální nebo klimatická specifika. Třeba povinnost aplikovat na hektar vinice 40 kilogramů podsevu, byť by v mnoha lokalitách stačilo násobně nižší množství, nebo povinnost ošetřovat hrozny proti plísním, i když žádné plísně díky počasí (třeba letos) nehrozí. V praxi tak jde jen o dobrý byznys pro výrobce příslušných osiv nebo chemických prostředků, avšak na úkor přírody, navíc zvyšující náklady vinařů.

Kreativní výklady EU rámcově doporučovaných pravidel jsou přitom v podání našich úředníků stále četnější, přičemž dominatní roli hraje Státní zemědělský intervenční fond (SZIF).  Konkrétním příkladům bude věnován příští „Týden“ - jako aperitiv ale nabízím princip, podle kterého - dle SZIF, musí mladý začínající zemědělec při nákupu zvířat například od své rodiny vyhlašovat na takový nákup výběrové řízení. No, začínáme se pohybovat, ba mnohdy už jsme, v totálně paranoidním světě.

Petr Havel