Výsledkem je, že projevy sucha dopadají dnes úplně na celou společnost, vůle k nápravě ale stále chybí. Musela by se totiž změnit struktura naší krajiny, což odmítá průmyslová zemědělská lobby, i když právě na ní, a spolu s ní i na menší a střední zemědělské podniky, dopadají důsledky socialistického přístupu ke krajině v první řadě.
Do něj lze počítat i průmyslové bioplynové stanice, které jsou živeny lány kukuřičných polí, přestože letošní sucho výrazně snížilo možnost produkce krmiv pro hospodářská zvířata. Nenarostla totiž otava - druhá tráva. Část zemědělců proto zvažuje snížení stavů svých zvířat porážkou na jatkách, ačkoli nedostatek surovin pro krmivo by nebyl zas tak velký, kdyby je místo zvířat „nesežraly“ bioplynky. V praxi nicméně pravděpodobně k porážkám zvířat i tak nedojde - chovatelé by totiž takovým postupem tratili hned dvakrát - v prvé řadě tím, že by se dobrovolně vzdali dotací, jejichž výše závisí na počtu chovaných zvířat, a následně tím, že by za maso porážených zvířat dostali nízké ceny. Strašení veřejnosti „uřezáváním hlav“ u nás chovaných zvířat a katastrofické vize o dalším poklesu živočišné produkce je tak spíš výplodem médií a dalším z tradičních socialistických sloganů, než realitou. Zvláště, když v pondělí zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ) nejnovější data o tuzemské produkci masa, počtu hospodářských zvířat a zahraničním obchodu, z nichž vyplývá pravý opak - totiž zvýšení tuzemské produkce hovězího a drůbežího masa a mléka, zvýšení stavů prasat a drůbeže a naopak snížení dovozů mléka, drůbeže i prasat, a to o desítky procent. To ovšem veřejnost netuší, protože jí o tom nikdo, až na výstupy ČSÚ, neinformuje.
I když by se mohlo zdát, že našim zemědělcům komplikuje jejich podnikání především nevyzpytatelné počasí, představuje pro podnikání, především menších a středních podnikům, stále větší komplikace Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), který si svévolně, prostřednictvím vlastních metodik, které staví nad platné zákony, vykládá stanovení podmínek pro čerpání zemědělských dotací. Úředníci SZIF tak mimo jiné nově nařizují mladým začínajícím zemědělcům vypisovat výběrová řízení na nákup zvířat nebo strojů od svých vlastních rodičů nebo vypisovat výběrová řízení na nákup vybavení agropenzionů, i kdyby měli provozovatelé agropenzionů kupovat třeba jen záchodové štětky. Arogance úředníků SZIF jde přitom proti samé podstatě evropských dotací v oblasti podpory malého a středního podnikání v rámci podpor v Programu rozvoje venkova, který dotuje především EU. Bylo by skutečně zajímavé zjistit, co na kreativitu SZIF říkají v Bruselu…
Na první pohled pozitivní zprávou je vyhlášení ministra Miroslava Tomana o potřebě urychlit přípravu takzvané protierozní vyhlášky, jejímž cílem by mělo být omezení vodní eroze na našich polích. Otázkou ovšem je, jak bude avizovaná vyhláška vypadat. Dosavadní představy přitom vycházely z teze, podle níž budou muset požadavky vyhlášky dodržovat všichni hospodařící zemědělci, i ti, kteří se o své pozemky starají zodpovědně a k erozi u nich nedochází. Jinými slovy, za prohřešky některých budou zvýšenou byrokracií pykat všichni. V Národním zemědělském muzeu (NZM) proběhlo dvoudenní sympozium„Venkov v proměnách času 1918 - 2018“, které ve spolupráci s NZM zorganizoval Spolek pro obnovu venkova (SPOV). Zvolený termín nebyl zrovna nejvhodnější pro zemědělce z rodinných farem, takže kromě představitelů SPOV a s ním spolupracujících subjektů reprezentovali na akci oblast zemědělství především představitelé průmyslových zemědělců z Agrární komory ČR, jejíž členové a jejichž předkové mají nezanedbatelný podíl na stavu našeho venkova v současnosti. Přesto na uvedeném sympoziu zaznělo z úst předsedkyně SPOV Veroniky Vrecionové opakované sdělení, že rozvoj venkova si není možná představit bez sedláků se vztahem k místu, kde podnikají, tedy podniků na bázi rodinných farem, jako nositelů lokální identity, zaměstnanosti i produkce skutečně českých potravin s jasným původem. Z pohledu finančních toků je pak podle šéfky SPOV řešením novela zákona o rozpočtovém určení daní ve prospěch nejmenších obcí, ovšem za podmínky, aby o využití těchto finančních prostředků mohli v maximálně možné míře rozhodovat obecní zastupitelstva a lidé z místa.
Petr Havel