V prvé řadě je třeba uvést, že text připravované novely nebyl dosud schválen, je jen navržen, a nezabývala se jím zatím ani vláda, ani parlament. Takže, i kdyby v návrhu něco na způsob znárodnění napsáno bylo, zdaleka by to ještě neznamenalo, že tomu tak bude. Teze o znárodnění jsou tak vlastně fake, který vznikl dezinterpretací vyjádření ministra životního prostředí Richarda Brabce, který vodu označil za veřejný (potažmo státní) majetek v souvislosti s připravovanými regulacemi, které má novela specifikovat v případě, že by bylo třeba omezovat využití zdrojů vody. Je však třeba říci, že regulace by se týkaly omezení využití zdrojů pitné vody, nebo zákazů odběrů vody z povrchových vod, což platí i dnes, přičemž důkazem jsou zákazy odběrů takových vod v poslední době nařizované na řadě míst naší země. Jiná věc je, že majitelé studní budou mít jednak povinnost poskytnou údaje o kapacitě studní, a také umožnit vstup vodoprávního orgánu nebo zástupců komise pro sucho na soukromý pozemek v případě vyhlášení příslušného regulačního stupně nedostatku vody, který novela definuje. Pokuty přitom hrozí, avšak za nedodržování regulačních opatření (například mytí aut pitnou vodou), rozhodně ale ne za to, že majitel studně neposkytne vodu někomu jinému. „Znárodňování“ vody ze studní tedy nehrozí, nicméně omezení domovní svobody ano. Ta už je ovšem v řadě jiných zákonů omezena, vstup na soukromý pozemek je „ve veřejném zájmu“ umožněn třeba myslivcům, nebo při kontrolách týraných zvířat, a „ve státním zájmu“ třeba při kontrole topenišť, tedy kotlů. Proti tomu se ovšem bohužel bouřilo jen málo lidí a téměř žádné média, takže z toho žádná „kauza“ nebyla. „Kauza studní“ ale existuje - a to je dobře. Protože diskuse o finálním znění novely bude pod veřejnou a snad tedy i mediální kontrolou, takže svobodu nadměrně omezující návrhy, s nimiž jistě přijdou někteří spasitelští poslanci, doufejme, neprojdou.

Téma sucho samozřejmě generuje další a další teze a informace, které velmi často ukazují na odtrženost jejich interpretů od skutečné reality. Jednou z takových tezí je „vysoká míra“ úniků vody z vodovodního potrubí, která v ČR aktuálně činí necelých 20 procent. To si sice zdá jako hodně, v minulosti však, ještě v 90. letech 20. století, dosahovaly úniky vody z potrubí 40 až 60 procent, a zlepšení na současný stav je dán především masivními investicemi do obnovy trubek, které předlistopadový režim naprosto zanedbával. Je také třeba vědět, že pod určitou hranici, která se pohybuje kolem 15 procent, se ekonomicky nevyplácí úniky dále snižovat - znamenalo by to v praxi obnovit veškerou trubní síť, což by stálo stovky miliard korun. A i tak by občas tu či onde „něco kapalo“. Do třetice je vhodné k únikům uvést, že nižší úniky než ČR má z vyspělých evropských zemí jen Německo, Rakousko a Švýcarsko, všude jinde v Evropě a na světě prýští z trubek vyšší procento vody, než u nás.

Jako vždy při nepřízni počasí a konci žní řeší společnost otázku, jak se to vše promítne do cen potravin. Zvýšení cen již přitom avizovali pekaři nebo některé pivovary, a je skutečně docela pravděpodobné, že ceny většiny základních potravin ještě do konce tohoto roku vzrostou. Počasí ale není jediným, a ve většině případů ani rozhodujícím faktorem tvorby cen. Za hlavní impulz k možnému růstu cen potravin je totiž třeba považovat rostoucí spotřebu domácností, která je tahounem naší ekonomiky, což lidově řečeno znamená, že lidé mají více peněz a jsou ochotni více utrácet. Více peněz přitom mají lidé proto, že se jim v posledních letech výrazně zvýšily mzdy, ať už administrativně u státních zaměstnanců, nebo přirozeně díky tomu, že je na trhu nedostatek pracovních sil. Vyšší mzdy ale samozřejmě znamenají vyšší náklady na výrobu čehokoli, i potravin, a vyšší ceny čehokoli pak zvyšují náklady na výrobu dalšího zboží. Kromě toho se v průběhu letošního roku několikrát zvýšily ceny pohonných hmot a k výrobě, i potravin, se používají dražší technologie. Náklady zvyšuje i rostoucí byrokracie a snaha části spotřebitelů preferovat kvalitnější výrobky. Právě takové důvody (a řada jiných) vedou a povedou k růstu cen potravin, i když se tento růst bude zřejmě nadále svalovat na nepřízeň počasí. To je však jen alibi, kterému nicméně většina společnosti rozumí, protože letošního sucha a horka si nelze nevšimnout.  

Petr Havel