Podepsání memoranda o spolupráci s ASZ nebylo jen formální a zdvořilostní potvrzení stejných názorů na věc, ale bylo míněno opravdu vážně. A proto hned na Slovensko zamířila delegace naší Asociace vedená předsedou Josefem Stehlíkem, v červnu promluvil Jaroslav Karahuta na Valné hromadě v Hradci Králové a do měsíce tu byl opět na dalších jednáních.

V Hradci Králové jste avizoval velké protesty soukromých zemědělců, kteří chtěli veřejnost upozornit na nespravedlnost, proti níž marně bojují. Nemohou se dobrat svých práv a navíc bojují se šikanou. Jak to dopadlo?

Protesty byly velké a dobře zorganizované. Sedláci jeli s traktory od východu, přes celé Slovensko, až do Bratislavy, kde je přijal prezident Andrej Kiska a předseda Národní rady Andrej Danko. Ten delegaci přislíbil, že podpoří vznik této nové organizace, Asociace soukromých sedláků, kterou budou brát jako partnera.

Zároveň jsme zaznamenali další velký pokrok, generální prokurátor totiž rozhodl proti nižším instancím. Potvrdil, že zamítnutí žádostí sedláků o vrácení majetků byla nesprávná a dal žalujícím za pravdu. To je velký průlom. Hlavní problém byl v tom, že na Slovensku byl zrušen institut náhradních pozemků bez toho, aby byly dokončené pozemkové úpravy zemědělské půdy, a právě toho využívaly povinné subjekty jako záminky pro nevydání majetků, pozemků oprávněným osobám.

Za současné situace se na Slovensku dá hovořit o pseudokapitalismu, kdy sice existuje svoboda podnikání, ale pod nežádoucím vlivem státu, takže existují subjekty zvýhodňované trochu, jiné zvýhodňované ještě více, ale i subjekty znevýhodňované. O nějakých rovných podmínkách nemůže být řeč. Co to je, když stát někomu daně odpustí, a jinému ne? Co to je za stát, který dokáže přiznat statisícovou až miliónovou státní pomoc těm, kdo nemají reálný projekt, ale mají „blízko k vládní moci“ a těm, kteří mají skutečný zájem podnikat, produkovat potraviny a rozvíjet venkov, těm nedá nic? U nás se subjekty podnikající v zemědělství dělí na velké a malé, přičemž ti velcí odebírají dotace malým či rodinným hospodářstvím. Přičemž prioritou naší současné vlády je jenom podpora velkých agrobaronů.

Co odstartovalo nedávné až živelné protesty farmářů?

Prvním signálem byla nejspíš série reportáží Martina Kuciaka, který byl brutálně zavražděn. Jím odhalované kauzy totiž mají vazbu i na zemědělství. Farmáři se začali vehementně dožadovat svých práv, stát se ale pasoval do role rozhodčího a žaloby farmářů smetl ze stolu jako neopodstatněné a „hlúpé“. Ovšem, jak jsem již uvedl, generální prokurátor nyní řekl, že ti „hlúpí“ mají pravdu a že se všechny žaloby musejí řešit znovu a objektivně. Proto byly například všechny žaloby z Východního Slovenska převedeny do Trenčianského kraje, prokuratury v Prešově a v Košicích ztratily důvěru. Bylo podáno již devět trestních oznámení na protiprávní jednání státní moci. Nyní čekáme, jak se bude situace vyvíjet. Naše Hnutí SME RODINA má zemědělství jako velkou prioritu, a nechceme, aby se ocitlo v rukou několika oligarchů. Stát musí plnit své povinnosti a dozírat, aby byl národ schopen se uživit, a ne aby se pěstovaly pouze komodity, z nichž je nevyšší zisk pro pár jednotlivců. To je krátkozraké a i krajinu ničící. Přece si nebudeme vědomě ničit to, z čeho žijeme a kde žijeme.

Je smutné, že podle ekonomických ukazatelů je slovenské zemědělství od roku 2004 na sestupu a účinná opatření se nedělají prakticky žádná. Ministerstvo zemědělství si spletlo svou funkci, místo vize a garance zajištění výživy lidí se stalo pouze orgánem, který rozděluje dotace, a to ještě podle klíče: velkým ano, zejména některým, a na rodinné farmy nezbude. Zcela proti záměrům Společné zemědělské politiky EU.

Říkal jste, že mezi priority Hnutí SME RODINA patří zemědělství. Co dalšího, kromě podpory farmářů, považujete za důležité?

Především pozemkové úpravy. Například ve správě Pozemkového úřadu je stále 450 000 hektarů půdy, a rozdělit je, to je stále velký problém. Na jedné straně ctíme nedotknutelnost soukromého vlastnictví, a na druhé se kvůli velkému rozparcelování, podle tradičního uherského práva, které na Slovensku platilo, sedláci nemohli ke svým pozemkům dostat. Ale to se těžko zlepší bez digitalizace, pozemkových úprav a také bez dobré vůle.  Zkrátka dosud nebyl zájem to řešit. Vždyť i dnes je možné pozemky zaměřit podle GPS, bez dalších obrovských investic, jenže není ochota. Dosud všechno nahrávalo agrooligarchům, a my dnes věříme, že se to změní. 

Pomůže nově vznikající Asociace farmářů?

Věřím, že ano, Podporujeme ji. Zakládajících členů jsou necelé dva tisíce, nyní konzultují s právníky, využívají zkušeností z dvaceti let existence české ASZ. Uvažují o právní formě organizace. Naše hnutí vznikající asociaci podpoří, již máme naplánované další kroky a do konce srpna by mělo být jasněji.

Velice si cením spolupráce s ASZ v oblasti legislativní, tj. tvorby předpisů a jejich připomínkování, a již jsme začali. Určitě chceme u nás navrhnout zřízení Antibyrokratické komise. A že námětů již nyní máme dost. Například Katastrální úřad chce po hospodařících, aby doložili orazítkované doklady, které jsou veřejně dostupné, popřípadě je sám má. Čekáme nyní na politickou vůli toto řešit a doufáme, že to půjde. Jsem si vědom, že zjištění a výstupy Antibyrokratické komise se dají dobře medializovat a mohou prospět dobré věci.

Takže i v této oblasti mohu říci, že spolupráce i vztahy mezi Českem a Slovenskem jsou stále lepší.

V Hradci Králové jste hovořil o snahách dosáhnout toho, aby odpovědní pracovníci nenesli jen politickou, ale i faktickou zodpovědnost za chybná rozhodnutí, ze kterých vyplyne finanční škoda.

Pracovní název této právní normy je „Institucionální zodpovědnost“. Mám na mysli zodpovědnost za vědomě spáchané trestné činy a škody. Jinak se korupce nezbavíme. Souvisí s tím i přijetí nějaké formy závazného morálního kodexu pro pracovníky ve státní správě. O tom jsem například dnes mluvil s Milenou Vicenovou.

Věřím, že po volbách se nám podaří najít mezi politickými subjekty spojence a pochopení pro takovéto kroky. Je totiž třeba usilovat o spravedlnost na všech úrovních, jak na té nejnižší, tak na té nejvyšší. Laik si přečte nádherný Akční program vlády… a nic, Program rozvoje venkova… a zase z toho nic nevyplývá. V podstatě chceme změnit pohled lidí na politiku a politiky, který lze dnes shrnout do tří sloves: klame, krade, podvádí. S tím totiž souvisí i tzv. šedá ekonomika, na kterou doplácejí sami lidé. Například při zaměstnávání sezónních pracovníků. Mám na mysli třeba v ovocnářství.

Určitě hodláme zřídit Institut sezónní práce na principu: Do 3 dnů nahlásit sezónní pracovníky, do 7 dnů zaplatit hlavně zdravotní pojištění pro případ úrazu a symbolické daně. Lidé jsou pojištění, mají jistotu. Zlikvidovala by se tím šedá ekonomika, kdy lidé „bez papírů“ dělají za méně a jsou v podstatě bezprávní. V tom se můžeme poučit v Polsku, kde to funguje.

Vaše hnutí má široký záběr, a ve vás odborníka s evropským rozhledem…

Stále se pohybuji okolo problematiky výroby potravin, hygieny potravin, výživy zvířat. Pracoval jsem v potravinářském průmyslu, školím, přednáším, jezdím po farmách na Slovensku, Polsku, Čechách, Maďarsku. Vystudoval jsem střední potravinářskou školu a pak Veterinární univerzitu v Košicích a s vedením univerzity spolupracuji na různých projektech, hlavně v oblasti ozdravování potravinového řetězce a zlepšení ekonomiky zemědělské výroby. Dále také třeba s Českou zemědělskou univerzitou v Praze či Výzkumným ústavem veterinárního lékařství v Brně.

Inspiraci a spolupracovníky lze najít na různých místech. Ale rád bych zmínil, že velkou inspirací by pro nás mělo být Polsko, které je v Evropě potravinářskou velmocí. A to, ať jde o zemědělství, tedy výrobu, o zpracování, ale i o úroveň státní správy a dozorových orgánů.

O tom vím své, když jsem se z funkce mluvčího Státní veterinární správy snažil mírnit politiku našeho ministerstva zemědělství, které si usmyslelo, že nejlépe se bude propagovat české zboží pomlouváním zboží cizího, a polského zejména.

Ano, klasická byla tzv. kauza „posypová sůl“, a přitom šlo o sůl technickou, která splňovala hygienické předpisy stejně jako sůl konzumní. Pomluva žádný prospěch nepřináší. Jsem přesvědčen, že Polsko by mohlo být v oblasti zemědělství naším velkým vzorem.

Ale vrátím se k nám, na Slovensko. To, že se zemědělci ozvali, považuji za první známku změny k lepšímu, všechno totiž má své meze. A veřejnost, včetně politiků, si musí uvědomit, že sedlák, farmář, není jen tak někdo, kdo se dá beztrestně šikanovat, ale že to je partner. Jen jednou za život budeme možná potřebovat policistu, soudce, prokurátora anebo kněze, ale sedláka, který vyrábí potraviny, toho potřebujeme každý den.

Sotva jsme domluvili, vyrazil pan doktor Karahuta na další jednání v Praze. Takže na brzké shledání, a mnoho úspěchů na Slovensku!

Josef Duben

Rozhovor právě vyšel v časopise Selská revue (č. 5/2018), který je 8x ročně distribuován prostřednictvím České pošty výhradně členům ASZ ČR.