Tímto povedeným úryvkem začíná „osvětová brožura“ vydaná nakladatelstvím Brázda v červenci roku 1952 a následně věnována členům jednoho JZD za jejich dobrou práci. Z každé věty této opravdové pikanterie, která pojednává o sedlácích jako o největším zlu, doslova mrazí. Článek z knížky, kterou nedávno získala kancelář ASZ ČR není ani po 53 letech od věci, zvlášť při vědomí, že desítky pohrobků oné zločinné politické strany mohou bez uzardění trvale zasedat v parlamentu.

Několik krátkých úryvků dokresluje, jaká ubohá zášť, hloupé pomluvy a nesmyslné vývody soudruhů opanovaly před časem české vesnice. Brožurka obsahuje mnoho konkrétních „příběhů“, ve kterých se bolševici zgusta pochlubili, jak za pomoci udavačů odhalili bez dlouhého rozpakování „vesnické boháče“ a vypořádali se i jejich rodinami. Plody cíleně zasévané závisti mezi sousedy na venkově jsou namnoze patrné ještě dnes. Další komentář i k pouhým názvům kapitol, které čtenáře provázejí celou touto „osvětovou publikací“, je již zbytečný:

„KSČ v čele boje drobných rolníků proti venkovským upírům“

„Vesnický boháč - největší a nejhorší nepřítel drobných a středních rolníků“

„Rozvrat a sabotáž - cíl vesnických boháčů“

„Z potu a krve drobných rolníků rozšiřovali boháči svá panství“

Z „vyprávění“ drobného rolníka Mordycha v Zálezlicích na Mělnicku: (zkráceno) „……Únor 1948 udělal konec všem jejich podvodům. Ke slovu jsme se dostali my, drobní rolníci. Boháči Semerád, Horáček a Salač začali ztrácet půdu pod nohama. Vesničtí upíři ztratili u nás ve vsi mocenské postavení. Hned jsme jim odebrali všechny stroje, které si koupili na švindl. Bylo jich dost, za celý den jsme je neodstěhovali. K zajištění žní v roce 1949 jsme pomocí zákona 55/47Sb. zmobilisovali i traktory ostatních zbohatlíků, kteří si je koupili také za naše peníze. Žně v celé obci organisovalo JZD a tak boháči museli žádat o půjčení strojů a museli ovšem řádně zaplatit. Stejně, jak mizely ze statků jejich stroje, ztráceli chamtivci ve vsi i přátele. Teď už všichni poznali, že ve vsi jsou jednou pro vždy konečně rozhodujícím činitelem drobní rolníci. Jsme rádi, že už dochytračili a dokralovali. Oddychli jsme si od nich. Konečně jsme na věčné časy za pomoci všech drobných a středních rolníků pod vedením Komunistické strany Československa zvítězili! …..Jaký je to teď rozdíl! Připadá mi, jako bych se znovu narodil. Tak krásně se mi teď žije! První republika s těmi chamtivci, to byla mučírna.“

Autor brožury J.Č. Hrouda na dalších stránkách „odhaluje“, že například:

„……v Čejeticích na Mladoboleslavsku pěstoval po vzoru anglo-amerických imperialistů jeden vesnický boháč doma pilousy, aby znehodnotil odevzdávané obilí a poškodil tak veřejné zásobování…“.

„…… vesničtí vydřiduši a nepřátelé lidu se snaží různými způsoby brzdit a mařit práci strojních a traktorových stanic. Tak například v Sezemicích na Mnichovohradištsku svedli svými špinavými řečmi několik mladých traktoristů, aby jim půjčili stroje. Dělali to vždy večer anebo v neděli. Působili na traktoristy tím, že je sváděli k opilství anebo jim půjčovali motocykly, aby je získali na svou stranu……“

„……v Dolní Jamné na Toužimsku narušoval vydřiduch Josef Saska se svou manželkou hospodářský plán a sabotoval jej….. Jeho hlubokou nenávist k lidu potvrzuje i hrubé vykořisťování dělníků, kteří u něho pracovali. Vykořisťoval ovšem i drobné rolníky na vsi tím, že jim půjčoval stroje, což mu pak museli několikanásobně na jeho polích odpracovat. Byl potrestán odnětím svobody na 12 měsíců, propadnutím veškerého majetku a společně s manželkou byl z okresu Toužim vyhoštěn. Jeho manželka byla navíc potrestána pokutou 50.000Kčs. Všichni drobní rolníci v obci s těmito tresty plně souhlasili, neboť Saska mařil i jejich snahu, aby obec dodala republice co nejvíce produktů..….“

Bezduchými až směšnými pasážemi, které věrně odrážejí tehdejší dobu, je kniha přímo prošpikována:

„… ukázali jsme částečně, jak těžký a bídný byl život drobných rolníků v předmnichovské republice. Nejpočetnějším typem venkovského vykořisťovatele je vesnický boháč, který zcela po vzoru kapitalistů vytváří typ obchodního zemědělského podnikatele a stává se spekulantem v oblasti zemědělské výroby. Pomocí svého kapitálu a vlastnictvím výrobních prostředků traktorů a strojů, vykonává hospodářský nátlak na nižší vrstvy rolnictva, dobývá politické moci na vesnici a stává se tak hlavní oporou kapitalismu na vesnici. Vesničtí boháči jsou pro vykořisťované vrstvy tím nebezpečnější, že se přes svoji zámožnost zúčastňují výroby a velmi často se jejich bytová i celková kulturní úroveň navenek neodlišuje od nižších vrstev rolnictva. Jejich třídní odlišení je tak značně maskováno. Přitom tito lidé nevykořisťují v masovém měřítku, nýbrž individuálně. Vesnický boháč proto byl a zůstává nejzákeřnějším a největším nepřítelem drobných rolníků.“

V závěrečné kapitolceSměle do šťastné a radostné budoucnosti se slibuje:

„……Na našich českých i slovenských vesnicích zavládne právě takové štěstí a radostná práce jako na kolchozech Sovětského svazu! Budoucnost patří nám!….“

Bezpochyby trvale na paměti v našich selských rodinách zůstane, s jakými prostředky a především následky tihle soudruzi onu šťastnou budoucnost budovali. Archiválie pod názvem „Odhalte je!“ je pro vážné zájemce k dispozici v hlavní kanceláři ASZ.