Zdůraznit je přitom třeba, že všechny jsou jak pro krajinu, tak pro plnohodnotné zásobování lidí vodou v budoucnosti pozitivní. Svým způsobem se i na dopadech sucha a jejich řešení opět potvrzuje, že i naši politici jsou schopni dělat správná rozhodnutí, když situace dospěje do kritického stavu. Škoda jen, že se taková rozhodnutí nedějí v předstihu - celé společnosti by to ušetřilo peníze. Na druhou stranu - peníze nejsou vždy tím, co může problém vyřešit. Často jde jen o potřebné změny zákonů, lidského chování či změnu přístupů. Což pro téma vody platí v naší zemi bezezbytku.
Na tuzemské poměry vzácná shoda politiků i vědců nicméně ještě neznamená shodu veřejnosti. Na mysli mám nadále přetrvávající nesmiřitelné pozice ortodoxních ochránců přírody a ortodoxních zastánců technických zásahů do krajiny, modelově řečeno - odpůrců a zastánců přehrad či odpůrců a zastánců rozčlenění krajiny na menší celky. Stoprocentní pravdu nemá přitom žádná ze stran - a nikdy mít nebude. V přírodě ostatně žádná stoprocentní řešení neexistují. To si ale většina společnosti neuvědomuje, což ovšem znamená, že obyvatelé ČR budou i nadále směrováni tu k tomu, aby se tu či onde nepostavila přehrada nebo poldr, jinde zase, aby se takové stavby určitě postavily a plánovaly, ačkoli v mnoha lokalitách by byla lepší opačná než navrhovaná nebo odmítaná řešení. Funkčnost opatření a jeho přijatelnost veřejností bude tedy záležet především na mediální obratnosti těch, kteří budou řešení předkládat, a ne už tolik na skutečných argumentech. Je totiž zřejmé, že na tématu sucha již dnes parazituje celá řada organizací, občanských iniciativ a právě i politiků, a jestli je tak v současné době ohledně funkční prevence rizik sucha něco skutečnou výzvou, pak je to omezení osobních ambicí ve prospěch veřejného zájmu a větší pokora vůči přírodě, včetně přijetí jinak neoddiskutovatelného principu o jedinečnosti každé lokality v naší zemi.
V médiích se naplno rozjelo klasické téma o vlivu nižší, v některých případech ale i vyšší (ovoce) sklizně na ceny potravin. Uchopení tohoto tématu ale moc nenapomáhá zvyšovat ekonomickou gramotnost populace, neboť je většinou postaveno právě pouze na vlivu počasí, případně cen zemědělských surovin, ačkoli o cenách potravin rozhodují a vždy rozhodovaly mnohé další důvody, často ve větší míře, než se našinec domnívá.
Počasí sice letos hrálo větší roli, než obvykle, zdaleka ale není jediným impulsem, který povede u většiny základních potravin k růstu jejich cen. V první řadě je třeba připomenout, že ČR je součástí jednotného obchodního a celního trhu EU, takže i kdyby byla úroda čehokoli u nás dobrá a ve většině zemí EU špatná, neznamenalo by to automaticky zlevnění potravin, ba často ani pokles cen zemědělských surovin, a platí to i naopak. V této souvislosti by bylo možná vhodné uvědomit si, že podíl zemědělství ČR na zemědělství EU činí zhruba jedno procento. K nějakým cenovým pohybům tak může dojít pouze v tom případě, že je nepřízní počasí zasažena větší plocha Evropy, což ovšem pro letošní rok platí. Růst cen potravin tedy čekat lze.
Druhým zásadním důvodem ke zdražování je skutečnost, kterou si málokdo přizná, ale která se již po řadu let nemění - totiž, že ceny potravin v ČR jsou dlouhodobě šesté nejlevnější v celé EU, což neodpovídá ani rostoucí koupěschopnosti obyvatel ČR, ani výkonnosti české ekonomiky, která v rámci stávající EU není ani zdaleka šestá nejhorší (nejméně výkonná). Znamená to, že mnohaletou stagnaci, nebo jen mírným zvyšováním celkové cenové hladiny potravin v ČR v předchozích letech, bude nutné v následujících letech tento deficit „dohánět“, tedy že ceny potravin i bez vlivu počasí u nás porostou rychleji než v Evropě. Otázkou je, jak rychle, je ale zřejmé, že čím déle se ceny držely netržně nízko, tím rychleji v budoucnosti porostou. Třetím, a aktuálně nejvýznamnějším důvodem je velmi rychlý růst ceny lidské práce, díky tomu, že se výrazně zvyšují mzdy ve státní správě, minimální mzdy, důchody či různé sociální dávky, což nutí podnikatelskou obec zvyšovat ceny také, zvláště když na trhu není dostatek pracovních sil. Obecný jásot nad nízkou nezaměstnaností tak není úplně na místě, protože důsledkem je a bude růst cen čehokoli, a tedy i potravin.
Petr Havel