Uvedená analýza totiž zpochybňuje v celkem 18 bodech řešení, které Praha zvolila, a mimo jiné konstatuje nesrovnalosti v investičních nákladech. Klíčové přitom je, že společnost JASPERS ve své analýze zpochybňuje potřebu novou ÚČOV vůbec stavět a pozastavuje se nad tím, že vedení Prahy neuvažovalo o tom, zda by se rekonstrukcí stávající ÚČOV nedosáhlo stejného efektu. Takové řešení by přitom podle kvalifikovaných odhadů vyšlo několikanásobně levněji, maximálně na zhruba dvě miliardy korun. Tak či tak JASPERS ohledně nové ÚČOV jako technický poradce vydal zamítavé stanovisko a projekt nedoporučil Evropské komisi ke schválení. A proto také Praha nedostala dotaci.

Zemědělskou zprávou týdne je pak úmysl ministra zemědělství Miroslava Tomana zakázat od příštího roku využívání herbicidu glyfosát na urychlení dozrávání a vysušování plodin. „Zákaz se bude vztahovat i na plošnou aplikaci těchto přípravků. To znamená, že je bude možné použít pouze cíleně v případech, kdy nebude možné použít jiný účinný postup. Jde o první z důležitých kroků, kterými chceme výrazně snížit používání glyfosátu,“ uvedl v odůvodnění svého kroku Toman. Glyfosát je považován řadou vědců a zejména ekologů za karcinogenní látku nebezpečnou pro lidský organismus, nejvyšší evropská autorita - Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) ale karcinogenitu glyfosátu zatím nepotvrdila. Také proto podporují možnost nadále využívat tuto látku k hubení plevelů zemědělci, včetně Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR. Adekvátně účinná látka totiž zatím na trhu není. K tomu lze podotknout, že pouze a jenom glyfosát v malých koncentracích pravděpodobně zásadní ohrožení zdraví člověka nepředstavuje - jenomže to je jen část problému. Nejen v zemědělství se totiž používá běžně celá řada dalších, pro člověka potenciálně rizikových látek, přičemž obvyklou obhajobou je konstatování, že maximální možná rezidua (pozůstatky) takových látek jsou stanoveny zákony a vyhláškami a dopady na zdraví člověka jsou tak „pod kontrolou“. Problém ale je, že současné lidské poznání téměř nedisponuje údaji o interakci různých typů chemických látek, jediná shoda panuje v tom, že většina spolupůsobení chemických látek na člověka riziko škodlivosti zvyšuje. Pokud tedy například v potravinách konzumujeme povolené množství jednotlivých rizikových látek, rozhodně to neznamená, že je vše v pořádku. Příslušné limity je totiž třeba sčítat, a ne od sebe oddělovat. Což v praxi znamená, že omezením nebo zákazem používání glyfosátu se sice nic významného nezmění, ale je to začátek cesty, jak „dechemizovat“ naše (i evropské) zemědělství a potravinářství.

Nakonec ještě pár slov o kůrovci, což je opět jedna z kauz s nejednoznačnými příčinami a viníky. Tisíckrát bylo přitom řečeno, že hlavním viníkem je sucho a v personální rovině to odskákal již bývalý generální ředitel státního podniku Lesy České republiky (Lesy ČR) Daniel Szorád. Ve skutečnosti je ale hlavním viníkem stát a jeho snaha vytěžit ze „svého podniku“ maximální možný zisk. Tomu také přizpůsobily Lesy ČR svá pravidla, přičemž první, kdo princip maximalizace zisků odstartoval, byl ještě před Szorádem bývalý generální ředitel Lesů ČR Svatopluk Sýkora, který podniku šéfoval do konce roku 2012. Právě za jeho působnosti razantně vzrostly státním lesům zisky, avšak na úkor prevence péče o lesní porosty. Principem přitom byl postup, při kterém se neoznačovaly stromy v blízkosti vývratů (které jsou pro kůrovce nejatraktivnějším prostředím k množení) jako potenciální kůrovcové dřevo. Důvodem byla nižší cena dřeva, která by muselo být vytěženo jako kůrovcové, a Lesy ČR by za něj stržily několikanásobně nižší peníze. Potenciálně kůrovcové dřevo tak zůstávalo v lese a exponenciálním způsobem zvyšovalo množství potravy pro brouka, který v první fázi napadl především zmiňované vývraty. Dalším důležitým „viníkem“ pak byl exministr zemědělství Marian Jurečka, který ještě dále maximalizoval zisky Lesů ČR, aby jimi mohl přispět do státního rozpočtu a odůvodnit tak navýšení dotací do zemědělství, což se mu skutečně podařilo. Včetně dalšího zlepšení podmínek pro rozvoj kůrovce.

Petr Havel