Například v úterý proběhly hned dvě akce - mezinárodní konference „Voda 2018 - umíme sklízet vodu z dešťů“, mimo jiné i za účasti mexické velvyslankyně (Mexiko má se suchem mnohem větší problémy než ČR), ve stejný den pak oznámil rektor České zemědělské univerzity v Praze Petr Sklenička vznik akademické komise pro sucho, která má ve spolupráci s celou řadou partnerských organizací projektovat takzvanou „Chytrou krajinu“, což má být v praxi propojení dnes poměrně roztroušených aktivit, které se snaží dopadům sucha čelit. Konečně ve středu proběhlo další jednání již dříve ustavené neresortní komise VODA-SUCHO, která v předchozích letech připravovala pro vládu Strategii pro omezování rizik sucha. Nic proti tomu, tak trochu se ale zdá, že z původně opomíjeného tématu se stalo téma, na kterém se chtějí zviditelnit mnozí, a to zejména ti, kteří měli možnost i moc „bojovat“ se suchem již v předchozích letech.Což tedy ale tak úplně neplatí pro Skleničku - ten se problematikou zabýval, zabývá a vyjadřuje se k ní dlouhodobě.
I tak ale přetrvávají ve společnosti zcela zásadní „vodní“ mýty. Například, že „se voda ztrácí“, že „jí na planetě ubývá“, nebo že „se spotřebuje“ (ve smyslu zničí) velké množství vody při výrobě potravin, a nejvíce při produkci masa. Nic z toho není ani náhodou pravda, voda se z planety neztrácí, pouze po ní koluje, a to prostřednictvím malého (ve vnitrozemí) a velkého (planetárního) koloběhu vody, což je (nebo alespoň bývalo) učivo na prvním stupni základních škol. V zásadě tak platí, že obyvatelé planety v současné době pijí stejnou vodu, kterou již pili dinosauři…
A ještě jednou voda, tentokrát v souvislosti s připravovanou novelou vodního zákona, o které jsem se již několikrát zmiňoval. O finální podobu novely se zřejmě strhne docela velký boj, například ohledně možnosti používat vyčištěnou odpadní vodu k zemědělským závlahám. To by podle současné podoby novely nebylo možné, což ovšem odporuje zásadám zdravého selského rozumu. Vyčištěná odpadní voda je totiž většinou mnohem méně kontaminovaná, než „běžná voda“ v přírodě, která se přitom jako zdroj vody pro závlahy používá. Samozřejmě je možné, že v některých čištěných odpadních vodách rizikové látky, které by mohly proniknout do hospodářských rostlin, jsou - rozhodně to ale neplatí plošně. Jednou z četných a žádoucích úprav stávajícího textu návrhu by tak mělo být povolení vyčištěné odpadní vody v zemědělství používat poté, co bude proveden její laboratorní rozbor.
Africký mor prasat (AMP), který se u nás loni objevil na Zlínsku, ale který se podle všeho podařilo v naší zemi zlikvidovat, začíná expandovat v rámci Evropy. Nejnověji oznámila výskyt nového ohniska Belgie, Ministerstvo zemědělství v reakci na to pak oznámilo, že zpřísní kontroly vepřového masa ze zemí s výskytem AMP. Na to má samozřejmě právo, otázkou je, zda-li v praxi nejde o skrytou bariéru zahraničního obchodu. Principem při výskytu takzvaných zvláště nebezpečných nákaz, kterou AMP je, je totiž princip regionalizace, tedy omezující opatření, která se vztahují jen na část území země, kde se nákaza vyskytla. Plošné kontroly či plošná omezení mohou tak být vnímána jako omezování evropského obchodu, k němuž má ČR historicky dost značné tendence, bez ohledu na stranickou příslušnost šéfů rezortu zemědělství. Stejně to ale nepomáhá, schodek zahraničního obchodu se zemědělskými surovinami i potravinami roste, a vše nasvědčuje tomu, že se i letos meziročně prohloubí.
Jedním z důvodů nižší konkurenceschopnosti našeho zemědělství je přitom také eroze, jejímž důsledkem jsou pak nižší hektarové výnosy plodin pěstovaných na pozemcích, z nichž voda pravidelně odplavuje část úrodné svrchní části půdy. Poukázal na to nedávno Jan Vopravil z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd, který zopakoval to, co mnozí neradi slyší, ale co je již řadu let známo - totiž, že vodní eroze může snížit hektarové výnosy až o 75 procent. Míra ztrát se s postupující erozí logicky zvyšuje - na slabě erodovaných půdách se snižují hektarové výnosy o 15–20 procent, na středně erodovaných půdách o 40–50 procent a na silně erodovaných půdách o zmiňovaných 75 procent. Z našich polí přitom ročně mizí více než 31 milionů tun zemi, zejména díky vodní erozi. I v tom lze spatřovat problémy našich zemědělců nejen s vodou, ale i s ekonomikou rostlinné produkce.
Petr Havel