„Valašsko a hlavně místní sedláci vděčí za mnohé Emanuelu Venclovi, prvnímu řediteli rožnovské hospodářské školy, který na počátku minulého století nejen vzdělával zemědělský dorost, ale seznamoval i s novými metodami a podařilo se mu zlomit nesnadné poměry pro zvelebování hospodářství v této oblasti. Můj otec, který pocházel z jedenácti dětí, tuto rožnovskou školu spolu se třemi svými sourozenci vystudoval a v praxi si pak uměl velmi dobře poradit. To byla jedna z činností, které se v rámci svého hospodaření věnovali i mí rodiče. Dělali zemědělství tak dobře, že v témže krizovém roce, kdy republiku postihlo extrémní sucho, poslali do Prahy tři vagony brambor, ačkoliv je pěstovali pouze na dvouhektarové výměře,“ vzpomíná otec Tomáše Ondrucha Josef.

Kolektivizace zastihla rodinu v roce 1959, dvanáct let poté, co rodiče Josefa Ondrucha vystavěli nové hospodářství. Do zánovních stájí tak putovaly družstevní krávy.

„Když se v osmašedesátém roce uvolnily poměry, měl jsem za sebou čerstvě vojnu. Požádal jsem o vystoupení z JZD a začal soukromě hospodařit. Pořídil jsem si stádo dojných ovcí, začal vyrábět sýry, ale o šest let později opět přituhlo. Naplno sedlačit mi tedy bylo umožněno až po revoluci, stalo se tak v říjnu roku 1991,“ vypráví otec mladého hospodáře.

Volba specializace byla jasná, následoval tedy nákup dojných ovcí, koupě pastevního přístřešku v dražbě a budování ustájení, kam se již na zimu roku 1992 stěhovali první ovce. Z prostor, které předtím sloužili k záhumenkovému hospodaření, vznikla sýrárna. K navráceným 14 hektarům luk a pastvin a 15 hektarům lesa přibyly další pronajaté. Vše tak, aby se o chod hospodářství zvládla postarat rodina. Toho se Ondruchovi drží i poté, kdy zde proběhla generační výměna.

Majitelem farmy se v roce 2009, tedy několik let po absolvování studia na Mendelově univerzitě v Brně a pobytu na farmách na Novém Zélandu k nasbírání zkušeností a nových poznatků, stal syn Tomáš. Velkou pomocnicí jak při práci v mlékárně, tak při zvládání administrativních povinností mu je jeho žena Petra, úplný odpočinek si ale nedopřává ani bývalý hospodář se svou manželkou, kteří kdykoliv ochotně přiloží ruku k dílu.

Ondruchovi hospodaří již více než dvacet let v režimu ekologického zemědělství, a to na 42 hektarech převážně luk a pastvin, které slouží k zajištění krmivové základny stáda ovcí plemene lacaune o počtu více než stovky bahnic. Ty nahradily původně chované východofríské ovce. 

„Lacaune pochází z jižní Francie, kde jde o nejrozšířenější dojné plemeno ovcí s populací kolem 800 tisíc bahnic. Stalo se ale i jedním z předních světových plemen, co se produkce mléka týče. Prvního berana jsme zakoupili v roce 2003 a o rok později se těšili z prvních kříženek. Nyní již máme několik let čistokrevné stádo, produkujeme i plemenná zvířata, hlavně beránky, a s mléčnou užitkovostí jsme velice spokojeni,“ říká mladý hospodář.

Chov probíhá tzv. karpatským způsobem - bahnění začíná v zimním období, do konce dubna jsou jehňata s matkami, po začátku pastevního období se bahnice vyženou na pastvu a začnou se dojit. Dojení končí zhruba v polovině října, opět s pastevní sezónou.

Ondruchovi vymysleli úžasný patent - vlastní technologii kruhové dojírny, která jim slouží již osmnáctou sezónu. Dojírna je umístěna na okraji výběhu, otáčení plošiny zajišťuje přímo dojič a zároveň se tak automaticky vysypává krmení ovcím do středu dojírny. Dojí se dvakrát denně, průměrná užitkovost je asi litr mléka na dojnici. Tyto dojírny Josef Ondruch již řadu let vyrábí i pro další zájemce z ČR a zahraničí. Kromě jejich montáže přímo na farmách poskytuje i servis. Zákazníci si chválí, že díky této technologii zvládnou přímo na pastvině podojit během hodiny až sto ovcí.  

Velmi spokojení jsou také zákazníci, kteří si jezdí pravidelně na farmu pro žinčicu, brynzu a další ovčí sýry, jejich koupě je možná i v několika prodejnách v regionu. Zpracovávány jsou ve faremní sýrárně, která byla roku 2009 zrekonstruována a rozšířena.

Před šesti lety byla rodina Ondruchova oceněna 4. místem v soutěži ASZ ČR Farma roku. Čím zaujala hodnotitelskou komisi? Velmi dobře se to podařilo vyjádřit jednomu z jejích členů - Arnoštu Pleskotovi.

„Klid a pohoda, to byl můj první dojem z farmy rodiny Ondruchových, zaměřené na ekologický chov ovcí a výrobu sýra. Čas tady plyne klidným tempem, které určuje jen příroda, potřeby ovcí a sezónní výroba výborného sýra. V jednoduchosti je prý síla, ale za zdánlivou jednoduchostí farmy je spousta poctivé práce, životních osudů a zkušeností dřívějších generací. Za respektování tradic a jejich předávání dál, za chuť a schopnost poznávat nové věci a dělit se o vlastní poznatky, za ochotu starat se o krajinu, žít a uživit se i ve složitějších přírodních podmínkách - za to vše si Ondruchovi zaslouží být mezi oceněnými farmami.“

Nezbývá než souhlasit… 

Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR