Prostřednictvím táborů, worskhopů či různých naučných stezek nenásilně představují té nejmladší generaci, jaká zvířata se na statcích chovají, jaké rostliny hospodáři pěstují na svých polích, co za práci farmaření představuje. Nenásilnou formou tak děti zvednou od počítačových her, které jsou často plně odtržené od reality, a místo notebooků a tabletů jim nabídnou daleko lepší zábavu. Umožní jim poznat život na farmě všemi smysly, vyzkoušet si, co obnáší mít doma živá zvířata a jaké úsilí stojí za tím, než se pokrm dostane z půdy až na náš stůl. Děti se tak už od malička naučí chápat, že jídlo nepochází pouze z regálů supermarketů, ale že za každou potravinou stojí lidská práce a konkrétní příběh a že každé zvíře je živý tvor, který potřebuje pravidelnou péči a pozornost.

Tuto práci sedláci většinou dělají nad rámec svých aktivit a stojí je značné úsilí, avšak její výsledek za to opravdu stojí. Dětem vzpomínky na dny strávené na farmě zůstanou po celý život, a kdo ví, možná na rodinné farmy jednou přivedou i své děti nebo se na ně budou rádi vracet i samy jako dospělí. Pro inspiraci vám na následujících stránkách přinášíme články od členů z několika regionů Asociace, kteří se agroturistikou pro děti zabývají. Všem autorům děkujeme za to, s jakou ochotou se s námi o své zkušenosti podělili a přejeme jim hodně spokojených dětských úsměvů na jejich statcích.  

„Prázdniny v sedle“ v Kunclově mlýně (ASZ Příbram)  

Na myšlenku pořádat letní dětské tábory nás přivedl kamarád, který nám nabízel do pronájmu rekreační zařízení, vrácené mu v restituci. Přestože Kamýk nad Vltavou, kde se zmíněné zařízení nachází, není daleko, nakonec jsme prvotní myšlenky na dovážení dětí ke koním (jednalo se o čtyři kilometry) zamítli a rozhodli se vybudovat stanový tábor u mlýna za potokem.

Volba padla na stany indiánské - teepee. Kamarád truhlář vyrobil dřevěné podlážky do „týpíček“, další kamarád zase krásný totem. Vybudovali jsme zázemí - umývárnu, solární sprchu, několik kadibudek… Postavili jsme klubovnu - jídelnu a v roce 2002 přivítali první děti.

Říká se, že každý začátek je těžký. V červenci přišla vichřice, která zlikvidovala klubovnu, v srpnu zase velká voda, tak jsme si děti nastěhovali do mlýna (několik dětí z pražského Karlína u nás zůstalo až do září, protože se v tento povodňový rok neměly kam vrátit). To byl rok 2002. V roce 2003 jsme vybudovali novou, bytelnou klubovnu a nacvičili evakuaci tábora.

Jak už z názvu tábora vyplývá, jedná se o tábory s koňmi. Jejich hlavní náplní je naučit děti základům jízdy na koni a ty pokročilejší v ježdění zdokonalovat. V letošním roce to byl již 17. ročník. O tom, že tábor je opravdu oblíbený, vypovídá asi nejlépe to, že jsme ho inzerovali pouze v tom prvním roce. Nyní se už každoročně plní z velké většiny těmi samými dětmi, jejich sourozenci, kamarády, známými, známými známých… Dobré zkušenosti a doporučení jsou asi tou nejlepší reklamou.

„Prázdniny v sedle“ jsou pro děti od šesti do patnácti let. Již od prvního ročníku pořádáme každé prázdniny osm týdenních turnusů, poslední dva roky ještě poslední týden jako příměstský tábor. Jistě není překvapením, že většina účastníků jsou děvčata. Není málo těch, kteří nevynechali ani jeden ročník a nyní již přijíždějí jako instruktoři. Zkrátka nějak se jim nechce se s táborem rozloučit. (www.kuncluvmlyn.cz)

 Vladimír Kuncl

Léto na Farmě Stehlík (ASZ Beroun, Kladno)  

Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že se jednou budu jakkoliv aktivně podílet na chodu našeho rodinného statku, neuvěřila bych. Škola mé plány a pracovní zaměření vedla úplně jiným směrem a až při nástupu na mateřskou dovolenou jsem začala přemýšlet, jakým způsobem se mohu zapojit do práce na farmě s tím, co mě baví, což je především plánování, organizace nových aktivit a práce s dětmi. A tak vznikla myšlenka na příměstský tábor.  Nejen že je to aktivita, která mě opravdu naplňuje, ale další přidanou hodnotou pro mě jako matku na mateřské je i to, že si do takové práce mohu brát i svého dvouletého syna.

Kromě programu, který se na farmě tvoří takřka sám, bylo důležité vytvořit útulné zázemí. Využila jsem k tomu chatu, kterou jsme vybudovali v dětství s naším tátou nedaleko statku, a  oslovila jsem kamarádku s pedagogickým vzděláním. Ta se do toho bez váhání vrhla se mnou a nic už nebránilo tomu začít.

Naplánovali jsme společně dva turnusy, ale pro velký zájem jsme otevřeli na konci prázdnin ještě třetí. Věk dítěte jsme záměrně nespecifikovali, přece jen se jedná o tábor příměstský, děti na farmě nespí a přes den se i ty nejmenší mohou u zvířátek zapojit. Program byl samozřejmě ve všech směrech uzpůsoben věku dítěte. Pokud nebudu počítat svého syna, nejmladšímu dítěti byly tři roky a nejstaršímu čtrnáct let. Tábory jsme orientovali především pro milovníky koní, takže každé dopoledne probíhal výhradně výcvik jízdy na koni, a v odpoledních hodinách jsme se zaměřili na práci na farmě - ukázky dojení kraviček, napájení telátek, sbírání vajíček, krmení králíků, prasat a děti se zapojily i do celkové údržby a úklidu areálu statku.

Přestože jsem měla připravenu spoustu soutěží a her, nenašel se na ně téměř čas. Na statku je od rána do večera co dělat, a když třeba zaprší, naskáčou děti do zaparkovaných traktorů a kombajnu a představují si samy sebe v plné akci na poli. Ještě že jsme včas uklidili klíčky od strojů!

Největším překvapením pro rodiče bylo, že jejich ratolesti po odpoledním návratu z našeho příměstského tábora domů vzápětí upadají do hlubokého spánku, před kterým si ale nezapomenou nařídit budík na brzké ranní vstávání druhý den. Čerstvý vzduch a fyzická práce na statku prostě dělají divy!

Prožili jsme s dětmi krásné léto a na prosby rodičů jsme se rozhodli uspořádat i podzimní příměstský tábor, jehož kapacitu zájemci naplnili během jednoho odpoledne. Co víc si přát! (www.farma-stehlik.webnode.cz)

Markéta Stehlíková  

Koňské tábory v Zálší (ASZ Tábor)

Psal se rok 1996, kdy se nám v hlavě zrodil nápad využít naše dlouholeté zkušenosti s koňmi a uspořádat letní stanový tábor pro děti s výukou jízdy na koni. Po splnění potřebných legislativních opatření jsme nakoupili vybavení pro stanový tábor a začali se připravovat na první ročník.

V té době jsme přišli na trh s novinkou, a tak netrvalo dlouho obsadit celé dva měsíce prázdnin dětmi z celé republiky. A to vše bez velké propagace a internetových stránek. V tomto duchu se neslo následujících více než deset let. Potom přišlo období, kdy letní tábory u koní začaly provozovat i ostatní stáje, kluby, a to leckdy bez potřebných zkušeností, kvalifikace, ale za podpory dotačních programů.

Najednou si rodiče i děti mohli a chtěli vybírat z velmi široké nabídky služeb. Vzrostl zájem o komfortnější ubytování, zázemí. Tomu jsme konkurovat nemohli a nechtěli, protože naše vize o letním táboře u koní byla jiná. My jsme dětem chtěli nabídnout hlavně přírodu, koně, klid, pohodu, táborák, kamarády, zábavu a to vše bez využití nejmodernějších technologií. Bohužel tímto rozhodnutím na nás přišla hubená léta. Obsazenost táborů se výrazně snížila, ale i přesto jsme aktivitu udrželi kvůli našim věrným účastníkům.

Naštěstí pro nás tato odmlka netrvala dlouho a rodiče s dětmi opět začali vyhledávat kouzlo venkova, čímž nás podpořili v naší původní vizi. Ale i přesto se snažíme naslouchat potřebám rodičů a dětí a proto jsme začali nabízet i příměstské tábory. Samozřejmě aby vše fungovalo hladce, potřebujeme klidné a vychované koně a zároveň kvalitní vedoucí, kteří musí umět připravit dětem zajímavý program. To naštěstí máme a i díky tomu se přes všechny starosti spojené s provozem letního tábora na prázdniny u koní těšíme. (www.jkdolli.cz) 

Radka a Barbora Líkařovy

Příměstské tábory na Farmě Moulisových (ASZ Plzeňsko)

Už je to nějaký pátek, co se farma během letních prázdnin pravidelně zaplní malými farmáři a farmářkami. Ze všech zákoutí stoleté stodoly, hromady sena, velkého dvora, dětského hřiště či výběhu se zvířaty můžete slyšet výskání, brebentění a dětský smích.

Příměstské tábory na Farmě Moulisových mají již několikaletou tradici, od jednoho turnusu s několika dětmi se to postupně rozrostlo na tři turnusy s několika desítkami dětí během prázdnin. Nebylo třeba žádných reklam v tisku či dalších sdělovacích prostředcích, aby během 14 dnů v březnu, kdy se zveřejňuje možnost přihlášení, bylo zcela obsazeno. Tyto akce si našly své zákazníky jen díky spokojeným dětem a samozřejmě rodičům po každém proběhlém turnusu. Spokojené, usměvavé a trochu ušpiněné dítě se senem ve vlasech, které každý den odmítá opustit farmu se slovy: „Ještě maminko chvíli, musím dojít nakrmit kozy,“ je tou nejlepší vizitkou spokojenosti dětských účastníků.

Práce s dětmi nás naučila, že není nutné vymýšlet nijak sofistikovaný a složitý program, děti jsou šťastné a spokojené ve své přirozenosti a v prostředí spjatém s přírodou, zvířaty, obživou, základní prací, péčí, když můžou pomáhat, být jakkoliv užiteční.

Děti máme rozděleny do dvou skupin dle zaměření, některé se více věnují jízdě na koních, kdy probíhá individuální výcvik na jízdárně kombinovaný s vyjížďkami do lesa, to jsou „koňáci“. Druhou skupinou jsou „farmáři“, kterým pobyt v sedle až tolik neučaroval a raději si vyrábí a tvoří ve stodole nebo si hrají v lese. Každý den pobytu zahajujeme ranním farmařením, děti se musí postarat o koně, kozy, ovce, krávy, slepice, dojdou je nakrmit, dát čistou vodu a vykydat, uklidit a hlavně zkontrolovat, zda jsou zvířata v pořádku a nic je netrápí.  Dítě potom ví, že slepice žere zrní a ne seno, že každé ráno má jedno vajíčko a ne deset, že se koním musí odklidit každý den bobky a že kůň žere seno a trávu a že i kráva může onemocnět a potom se jí volá pan doktor. Po ranním farmaření si dáme zdravou svačinku z regionálních a našich bio produktů, potom máme program, ať už vyrábíme, pečeme, hrajeme si, soutěžíme, jdeme do lesa, jezdíme na koních. Potom si děti dají zdravý oběd, který nám připraví babička Boženka s tetou Alčou v naší kuchyni. Následuje odpolední program a opět domácí svačinka - třeba ovocný koláč nebo domácí vánočka a nakonec každodenní diskuze s dětmi na seně, co se dnes dělo a co je nejvíce bavilo. Zpravidla vítězí to nejjednodušší, skákání do sena, kydání, krmení zvířat, ježdění na koních, jízda traktorem…

Každý rok se příměstské tábory věnují jiné problematice, v předchozích letech jsme měli například „bylinkový tábor“, děti se učily bylinky poznávat, ale i o každé něco maličko vědět, tvořily si svůj malý herbář, nebo vyráběly sypané bylinkové čaje, mastičky, pomády. Velký úspěch slavil „včelí tábor“, děti měly možnost sledovat včelky přes prosklený úl, jaká radost, když poznaly královnu. Děti si vlastnoručně stočily med, to bylo upatlaných tváří a ručiček. V loňském roce jsme měli „ovečkový tábor, děti byli nadšené, když si vyrobily svůj vlastní sýr z ovčího mléka nebo když mohly vidět střihače ovcí při práci a pak si z vlny uplstily třeba přívěšek, náušnice.

Letošní rok byl zasvěcen slepičkám, organizačně to pro nás bylo náročnější, jelikož jsme se rozhodli dětem umožnit vidět líhnout se kuřátka, to se nám podařilo, každý turnus dětí měl možnost nahlédnout do líhně a potom si pochovat drobné, žluté kuřátko, o které se musely také samozřejmě postarat.

Téma táborů se musí stále měnit, protože se k nám často vrací téměř ty samé děti, které s nadšením hltají, co bude letos nového. Ze spousty dětí, které u nás postupně „vyrostly“, už se stávají instruktoři, pomocníci, a to ti nejlepší. Každý z nich má stále volné ruce pro pohlazení, pomoc, chvilku na to, aby poradil, pochválil, vždyť ví, že také jednou byli u nás jako malí.

Je to jen pár týdnů, co jsme se při pátečním prázdninovém posezení s dětmi a rodiči rozloučili a už teď přemýšlíme, co zajímavého pro ty naše staré známe, ale i nové farmáře a farmářky vymyslíme. Těšíme se opět na prázdniny s vůní toho pravého venkova. (www.farmamoulisovych.cz)

Hana Moulisová

Dětské jezdecké tábory na farmě Dvůr Borčice (ASZ Jablonec, Liberec, Semily)  

Rodinná farma Dvůr Borčice se nachází v Libereckém kraji, v okrese Semily, na samotě v Chráněné krajinné oblasti Český ráj v katastrálním území obce Všeň, šest kilometrů jižně od Turnova. Na statku o výměře 53 hektarů trvalých travních porostů hospodaří v režimu ekologického zemědělství rodina Lyerových. Jedinými hospodářskými zvířaty chovanými na farmě jsou koně v počtu 45 - 50 zvířat.

Dvůr, na kterém od roku 1896, s výjimkou období komunistického režimu, kdy byl vyvlastněn a rodina vystěhována, hospodařila rodina Součkova, přešel po změně režimu do rukou dědičky Jany Lyerové, rozené Součkové. Vzhledem k tomu, že v rámci restituce přešlo do vlastnictví staronové majitelky i několik koní, bylo o dalším zaměření činnosti rychle rozhodnuto. Jana Součková již od dětství milovala koně, jako juniorka vyhrála dvakrát mistrovství republiky v drezuře a získala první výkonnostní třídu v jezdeckém sportu, na vysoké škole pracovala jako pomocná vědecká síla na katedře zootechniky u nezapomenutelného profesora Františka Bílka a i po celý svůj další život se pohybovala kolem koní.

Chovu koní a agroturistice s jezdeckou školou zaměřenou na dětské tábory byla podřízena i obnova a dostavba statku. Postupně byly vybudovány další dvě jízdárny (jedna krytá), čistírna odpadních vod, ubytování v chatách i pokojích, sociální zařízení, společenská místnost, kuchyň a další. Bylo třeba získat veškerá oprávnění jako např. živnostenské listy pro pořádání sportovních akcí, ubytování a stravování, cvičitelské licence a další. Vzhledem k tomu, že se jedná o svěřené nezletilé děti, jsou tábory permanentně pod dozorem státních orgánů, zejména Krajské hygienické služby a samozřejmě pod přísným dozorem rodičů dětí.

První dětský tábor s jezdeckým výcvikem byl uspořádán v roce 1992 a od té doby probíhá na farmě Dvůr Borčice každoročně osm týdenních turnusů každé léto. Děti, pokročilí i začátečníci, procházejí jezdeckým výcvikem dvakrát denně a jsou přitom rozděleny do družstev podle jezdecké vyspělosti. Výcviku se věnují buď na jízdárně, nebo na vyjížďkách do krásné přírody Českého ráje. O děti i výcvik se stará odborně způsobilý kolektiv a je zajištěno kvalitní pojištění. Koně pro jezdecký výcvik dětí jsou z vlastního chovu a pro tyto účely jsou připravováni již od narození. To se pak promítá do nízké úrazovosti, například během táborů v létě 2018 nedošlo k žádnému zranění.

Mimo letní prázdniny se pořádají jezdecké kurzy pro děti o podzimních prázdninách i Velikonocích a každoročně zde probíhá jezdecký výcvik vysokoškoláků.

Je potěšující, že děti se na tábor do Borčic řadu let po sobě vracejí a přivádějí s sebou další kamarády. Stává se, že dítě na tábor přiveze maminka, která sama táborem na farmě v Borčicích před dvaceti lety prošla. Táborů se zúčastňují děti z celé republiky, občas i ze zahraničí. (www.borcice.cz).

Radko Lyer

Letní farmářská škola u Šťastných (ASZ Louny)   

Letní farmářská škola - tak zněl název prvního příměstského tábora na Farmě Šťastný v Radíčevsi. Vroce 2015 jsem se rozhodla, jakožto bývalá učitelka na zemědělské škole v Žatci, toho času čerstvě na mateřské dovolené, zorganizovat pro děti příměstský tábor na farmě a přiblížit jim tak život u nás na vsi, na farmě.

Na tábor se tehdy přihlásilo 12 dětí z okolí Žatce a jedna holčička až z USA. Následující roky zájem o tábory rostl a v letošním roce jsme měli již turnusy čtyři s počtem 22 - 25 dětí. Každý rok vymýšlíme téma, na něž se tábor zaměří, a na které budou orientované aktivity během týdne. Již proběhl tábor indiánský, námořnický, havajský a letošní rok 2018 byl ve znamení olympijských her.

Jednotícím prvkem týdne je barva, letos v duchu červené, modré a bílé. Děti dostaly červené triko, modrou čepici a bílý sport bag, které si kreativně dozdobily. V průběhu týdne se děti seznámí s životem na farmě. Mezi každodenní aktivity patří práce s koňmi. Naučí se starat o koně, čistit je, místovat jim boxy, vodit je a samozřejmě i jízdě na nich. Do kontaktu přijdou i s jiným zvířaty, jako jsou krávy, ovce, kozy, králíci, pávi, psi, kočky, had Elvis. Naši táborníci se naučí vyrábět mýdlo, marmeládu, sýry, recyklovaný papír, vytvoří si různé ozdoby, naučí se vázat květiny, práci s vlnou, sklízí a zpracovávají levanduli. V letošním roce jsme vyzkoušeli i tzv. moss painting (malování mechem).

Součástí pobytu je samozřejmě spousta dalších aktivit, které patří ke každému táboru: koupání, hry, a sportovní soutěže. Na konci týdne je společný večer u táborového ohně s rodiči, pro které je připraveno malé představení. Rodiče následně tábor opouštějí a děti čeká obávaná stezka odvahy a milované spaní na půdě nad „Šťastnou stodolou“, tak zní název naší zrekonstruované stodoly, kde probíhá hlavní táborové dění a mimo prázdniny zde s ženami tvoříme v rámci podzimních, vánočních či velikonočních kurzů aranžování.

V pátek se s dětmi, často se slzou v oku, loučíme vyjížďkou na koni do přírody a závěrečným zhodnocením celého týdne. Za celým tím děním stojí obrovská podpora mých rodičů, zakladatelů Farmy Šťastný, mé rodiny a spousty dobrovolníků, kteří jsou během prázdnin ochotní pomáhat s chodem tábora. Za to jim všem patří velký dík a také rodičům dětí, kteří nám důvěřují, pomáhají a často i materiálně přispívají. Největší odměnou jsou spokojené a šťastné děti, které poznaly, jak to na takové farmě chodí, a že bez práce nejsou koláče! (www.farmastastny.webnode.cz)

Drahomíra Kolouchová 

Léto s koňmi v Jiřičné (ASZ Plzeňsko)

Už šestým rokem je pro nás léto ve znamení konání již tradičních jezdeckých táborů na naší rodinné farmě v Jiřičné.

V roce 2013  to všechno začalo a my ani netušili, jaký úspěch budou tábory v Jiřičné mít. Pravidelně pořádáme jak tábory klasické s ubytováním, tak tábory příměstské pro děti z okolí. Letos byly turnusy celkem čtyři, a to dva klasické, při kterých se konaly i příměstské, a dva turnusy pouze příměstské. Snažím se mít na jednotlivé turnusy vypsané věkové kategorie, aby si děti mezi sebou rozuměly. Táborové hry, stopovačky a různé aktivity jsou přizpůsobené právě jejich věku.

Letošní tábory jsem měla všechny plně obsazené a to ze tří čtvrtin již měsíc po vypsání termínů. Některé děti navštěvují naše tábory už  od samého začátku, takže tu již mají svou partu. Dojíždějí k nám jak z okolí Sušice, Klatov a Plzně, tak až z Prahy a Berouna. Tábory s ubytováním začínají vždy v neděli a končí v sobotu, příměstské pak trvají od pondělí do pátku. Už dva roky se pravidelně ubytováváme na myslivecké chatě v Hořejším Těšově, a protože na ní není možnost wifi připojení, tak trávíme večery hrami, koukáním na filmy s koňskou tématikou nebo třeba zpíváme karaoke. Děti jsou většinu času mezi koňmi a rádi a dobrovolně si také zkoušejí práci kolem nich, jako je například kydání, jež některá děvčata bavilo tak, že jsem jim musela slíbit tuto činnost i na druhý den.

Každý den mají táborníci jezdecký výcvik, který probíhá většinou v dopoledních hodinách, odpoledne se pak jezdí na koních bez sedel. Poté jsou také naplánované vyjížďky na koních do přírody, jezdí se ve skupině max. pěti až šesti jezdců a rozděluji je do skupin podle jezdecké úrovně. Vyjížďka se pak jede buď jen v kroku s vodičem, anebo v klusu a cvalu.

Každý páteční večer čeká na děti celkové vyhodnocení aktivit, kdy posuzujeme zvlášť vědomostní soutěže a zvlášť soutěže s koňmi. Na tento rok jsem připravila také kvíz o Jiřičné, kdy děti měly připraveno cca dvacet otázek, a formou vycházky na otázky odpovídaly pomocí informačních tabulí v Jiřičné. Dětem připravuji ručně dělané kokardy, ze kterých mají vždy velkou radost.

Když se blíží tábor ke konci, jsou táborníci smutní, že týden utekl tak rychle. Já mám radost z toho, že vše proběhlo v pořádku, bez zranění a děti odjíždějí plné zážitků a vždy se těší na další rok.

Letos mi s tábory pomáhali samozřejmě rodiče, kteří zajišťují např. dovoz oběda ze školní jídelny, a také byli mým přítelem na telefonu, kdykoli jsem něco potřebovala, či zapomněla koupit. Dále mi pomáhala moje sestřenice, která u koní také vyrostla, a bratranec, jenž u nás pravidelně tráví celé léto.

A mé táborové funkce? Vedoucí, trenér, řidič, organizátorka a hlavně kamarádka… (www.jkjiricna.webnode.cz)

Leona Vítovcová

foto: archivy pořádajících farem