Stejně jako v tomto případě zvítězil rozum, zvítězil také, byť i v tomto případě na základě tlaku (EU) zdravý rozum i v případě uvažovaných plošných kontrol masa ze zemí s výskytem Afrického moru prasat. Od tohoto záměru nakonec MZe ustoupilo, a v zásadě tak potvrdilo argumentaci, kterou jsem popsal v uplynulém týdnu. Totiž, že by šlo o nadstandardní opatření, které by bylo možno chápat jako překážku volného obchodu v rámci EU, která v takových případech (nebezpečné nákazy) předpokládá uplatnění omezení obchodu pouze na principu tzv. regionalizace, tedy pouze pro obchod týkající se ohraničeného území s výskytem té které nákazy. K uvedenému principu regionalizace lze snad ještě dodat, že z pohledu EU tvoří celá ČR jeden jediný region - při potenciálních odvetných opatření EU by se tak nevyvezlo z naší země ani kilo nějaké odvetou postižené komodity, nejen vepřového. EU je přitom stěžejním exportním teritoriem nejen pro zemědělské, ale i potravinářské produkty původem z ČR.
Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů ČR (SVOL) prezentovalo na tiskové konferenci, hojně obsazené představiteli SVOL, ale již méně novináři (ti většinou řešili únik černé mamby) více než katastrofické vize budoucnosti českých a moravských lesů, především ale soukromých vlastníků lesů. Na akci přitom zaznělo několik závažných a důležitých čísel i výhrad k současnému pojetí lesnické politiky v ČR. Například, že ačkoli lesy tvoří třetinu plochy naší země a více než polovinu celkové plochy, kterou zaujímá zemědělská půda, počítá se v rozpočtu MZe na příští rok na lesnictví s částkou 1,2 miliardy korun, ačkoli celkový rozpočet resortu činí zhruba 55 miliard korun. Podpora samotného zemědělství má ale být asi 44 miliard korun. Uvedená částka (1,2 miliardy) navíc není jistá, jde pouze o příslib současného vedení MZe za situace, kdy původní návrh podpory lesnictví činil a stále oficiálně činí 650 milionů korun. Ztráty z expandující kůrovcové kalamity přitom SVOL aktuálně vyčísluje na zhruba 12 miliard korun, což je prakticky stejná částka, na níž vyčíslili své ztráty kvůli letošnímu suchu zemědělci. Ti by přitom měli na kompenzacích za sucho získat 2,7 miliardy korun, zatímco vlastníci lesů - alespoň prozatím - nic. Což je jistě více než nevyvážený přístup k zemědělskému a lesnickému podnikání.
Masivní kácení lesů kvůli kůrovcové kalamitě ovšem samozřejmě nemá jen negativní ekonomické dopady na vlastníky lesů. Ještě větší dopad mají nezalesněné holiny po těžbě na vodní bilanci krajiny, neboť les, i ten ne úplně optimálně obhospodařovaný, zadržuje vodu víc než pole. Díky tomu, že je v něm nižší teplota, také odpařuje méně vody do atmosféry, a navíc odpařená voda v podobě páry nestoupá při nižších teplotách do tak velké výšky, jako pára nad takzvanými tepelnými ostrovy, což jsou především města, ale i pole bez vegetace. I dočasné odlesnění navíc představuje zvýšené riziko eroze, a že budou s opětovným zalesňováním problémy, je nasnadě. Díky propadu tržeb za kůrovcové dřevo nemají totiž mnozí vlastníci na nákup sazenic na zalesňování, nehledě na to, že k dispozici ani není sadební materiál v potřebné variabilitě. Kůrovcová kalamita tak bude mít na celou naši krajinu mnohem zásadnější dopad, než „jen“ na ekonomiku těžby a zpracování třeba.
A ještě trocha vodohospodářství - ministr životního prostředí Richard Brabec opětovně oživil myšlenku na vznik regulátora vodohospodářské oblasti (něco na způsob vodohospodářského ERÚ), bohužel je třeba podotknout, že by šlo o instituci s nejméně 70 až 80, dobře placenými státními úředníky, kteří by, minimálně v první fázi, dublovali současný dohled nad vodohospodářským oborem. Šetření v rámci takzvaného benchmarkingu přitom rok od roku detailněji ukazuje například, zdali vytváří města a obce dostatek zdrojů do obnovy „trubek“, což je nejdůležitějším strategickým úkolem pro budoucnost. Dodat pak lze, že o tom, z čeho, jak, v jakém poměru a na základě jakých regionálních specifik se ceny vody a zdroje na obnovu sítí tvoří, nemá na „spasitelském“ ministerstvu životního prostředí prakticky nikdo ani páru.
Na závěr pak ještě něco k potravinám. V rámci diskusí na žofínských fórech prezentoval tento týden ministr zemědělství svou vizi o omezení slevových akcí na prodávané potraviny. Faktem je, že v naší zemi je ze všech zemí EU (a zřejmě i na celém světě) strategie slevových akcí při prodeji potravin nejčastěji uplatňována, takže spotřebitelé v řadě případů vlastně ani nevědí, kolik některé produkty skutečně stojí. Na druhou stranu - a to podstatné, považuje EU slevové akce za legitimní marketingový obchodní nástroj, pokud nelikviduje konkurenci. To znamená, že takové akce musí být jen dočasné a pokud tím kapitálově silnější subjekty, které si mohou dovolit ztráty z prodeje delší dobu, konkurenční prostředí skutečně naruší, lze je žalovat. Jestli by se tedy měly slevové akce nějak u nás regulovat, pak je patrně jediným východiskem zpřesnění pravidel doby trvání slevových akcí.
Petr Havel