Osobně se domnívám, že hodnota půdy (zemědělské i lesní) převyšuje všechna jiná národní bohatství. Není jen rodinným stříbrem, ale něčím daleko hodnotnějším. Stále platí letitá moudrost: „Bláto - zlato“, kterou si od nepaměti předávali sedláci z generace na generaci. Zachovejme ji proto úrodnou i pro generace další. Námi, co žijeme dnes, život na této planetě nekončí. V jedné moudré knize je napsáno:“…..Chovej se tak, jako by´s tady měl žít navěky…“ A to beze zbytku musí platit o našem vztahu a chování k půdě, která nás živí. Bohužel jsme dnes a denně svědky doslova macešského přístupu nejen k pozemkům s ornicí méně úrodnou, ale i s tou vysoce kvalitní na rozlehlých rovinách. Zábory se množí jako houby po dešti.
Za komunismu jsme zpravidla v tichosti kritizovali zábory orné půdy v lokalitách s nejlepší bonitou. A to někdy jen proto, že patřila nepohodlnému sedlákovi - nepříteli dělnické třídy. Na vesnicích to platilo téměř ve 100% případů při budování družstevních farem. Neprotestovali ani sedláci vlastníci - nemohli. Dnes můžeme, ale mlčíme. Jsme neteční, nebo protestujeme málo razantně?
Nemám v oblibě ekologické extrémisty, kteří se uvazují u stromů (ten skácený se dá nahradit nově vysazeným) někdy jen proto, aby je zachytila televizní kamera. Fandil bych jim však i aktivně podporoval, kdyby chránili stovky ba tisíce hektarů půdy, která mizí pod betonem nebo asfaltem ve jménu výstavby nějakého centra nebo zóny. Neměli bychom nejen zemědělci, ale i jiné profese včetně ochránců přírody bránit tomu, aby při rozhodování o osudu k záboru vytipované půdy nepřeválcovalo krátkodobé, ryze ekonomické hledisko všechna ostatní? Především pak tak, která dohlédnou za horizont ne 5 či 10, ale 50 nebo i 100 a více let?
Zábor půdy pro jakoukoliv investici je nevratným procesem a tuto skutečnost bychom si měli všichni, kterým záleží i na budoucnosti, připomínat dnes a denně. Tam, kde dojde k záboru půdy a následné likvidaci ornice končí fotosyntéza, čímž se naruší přirozený koloběh vody v přírodě a mimo jiné se změní také - do té doby optimální - využití sluneční energie. Nemohu ani opomenout nutnost zajištění potravin pro vlastní potřebu s rezervou pro méně úrodná léta. Tvrzení, že toto hledisko je v moderním světě nepatřičné, bere za své. O tom nás přesvědčují starosti evropských států včetně ČR závislých na „dovozu“ energie. Podobnost čistě náhodná? Ani ne. Připusťme ale přece jenom určité rozdíly, a sice:
a) potřebu energie nejsme schopni (a dlouho ani nebudeme) zajistit z vlastních zdrojů, zatím co v základních potravinách soběstační jsme (zanedlouho však nemusíme být)
b) jíst musíme každý den, zatímco bez energie se v nejhorším případě nějaký ten den obejdeme
A tady by mělo končit pohrdání všech rádoby liberálních ekonomů produkcí potravin na vlastním území. Nepodřezávejme pod sebou větev, která nám přináší ovoce! Chraňme společně to, co díky slunci, vodě a lidské práci rodí každý rok, ale zrozuje se po staletí, ba tisíciletí - ano je to půda! Měli bychom ji opatrovat jako oko v hlavě, aby své poslání plnila nejen dalších tisíc let, ale trvale a přinášela obživu všemu živému na planetě Země, dokud ta bude existovat.
Závěrem bych chtěl sdělit, že jsme si vědomi toho, že k záborům půdy bude docházet i nadále (dálnice atd.), ale vždy by se mělo rozhodovat s vědomím všech rizik a dalekosáhlých důsledků, a to nejen těch o nichž se zmiňuji. Věřím, že tak bude obsah mého článku pochopen.
Ing. Jan Váňa, CSc.
soukromý zemědělec, místopředseda ASZ Kroměříž
