Pokud by se tak stalo, byl by to nejzásadnější zásah do našeho zemědělství minimálně od vstupu do EU, neboť velké zemědělské podniky by přišly o miliardy korun ročně v platbách (dotacích) na plochu, a musely by o ně bojovat jiným způsobem. Pravda, na slyšení padaly i návrhy, aby bylo krácení plateb dobrovolné, ale trendem je, že takové hlasy slábnou - nebo tedy alespoň nesílí.

Jednání o podobě zemědělské politiky v ČR po roce 2020 eskalují také u nás. Tento týden například prezentovalo Ministerstvo zemědělství představitelům nevládních organizací svou představu o tom, jak Společnou zemědělskou politiku EU (SZP) aplikovat v naší zemi, příští týden pak proběhne na naší půdě setkání se stávajícím eurokomisařem pro zemědělství Phillem Hoganem. Že je na čem pracovat a co měnit, naznačila ostatně i tento týden parlamentem chvalovaná zelená zprva, oficielně „Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2017“, zpracovaná především ekonomy z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací - tedy zpráva hodně objektivní. Materiál čítající bezmála pět set stran asi málokdo z politiků či poslanců četl, kdyby tak ale učinil, dozvěděl by se mimo jiné, že „i přes přísnější podmínky poskytování podpor příjmů a pokračující dobrovolná agro-environmentální a klimatická opatření se problémy ve vztahu zemědělství k životnímu prostředí vyostřují, zejména pokud jde o kvalitu půdy a její vodní režim. Bez rychlejšího přijetí účinných adaptačních opatření, zejména pokud jde o zvyšování podílu organické hmoty v půdě, tak může být vážně ohrožena budoucí konkurenceschopnost českých zemědělských podniků,“ píše se v dokumentu. Jinými slovy, dotační politika, v tomto případě exministra Jurečky, dále prohloubila problémy resortu, přestože se dotace do zemědělského sektory zvýšily o 6,2 procenta na výsledných zhruba 59 miliard korun. Přetrvávajícím problémem, jak také „Zpráva“ také konstatuje, je stále nízká přidaná hodnota k původní zemědělské surovině. Výsledkem je pak další zhoršení bilance zahraničního obchodu v agropotravinářské oblasti, a to meziročně o 8,2 miliardy korun na konečný celkový schodek 31,2 miliardy korun. Kromě celé řady jiných poučných čísel je ve „Zprávě“ i další důležité sdělení, především ve vztahu k rizikům sucha, povodní a eroze. Zejména u velkých zemědělských podniků - podniků právnických osob - neklesá zornění půdy a činí více než 75 procent obhospodařované půdy. V Evropě, a nejen v jejích hornatých částech, činí přitom podíl zornění zemědělské půdy kolem 50 procent.

A ještě jeden pro všechny poučný dokument spatřil světlo světa, i když vznikl již o něco dříve. Jde o stanovisko Státního zdravotního ústavu – Národního referenčního centra (SZÚ - NRC) pro pitnou vodu ke katastrofickým mediálním článkům týkajících si zamoření pitné vody mikroplasty a rizik konzumace této vody pro člověka. K tomu lze úvodem uvést, že všechny uvedené články jsou recyklacemi článků americké aktivistické lobistické společnosti Orb Média, což tak trochu naznačuje, o jak věrohodné informace jde. Dokument SZÚ - NRC je docela obsáhlý a odborný, alespoň jedna pasáž ale za přímou citaci stojí: „Citovaná studie nalezla v litru vody průměrně do 5 (Evropa) resp. 10 (USA) vláken. Zkuste si toto číslo porovnat s bezpečným limitem pro azbestová vlákna v pitné vodě, který americká US EPA stanovila ve výši 7 milionů vláken v 1 litru vody (při vyšším množství je už určité riziko vzniku nezhoubných polypů ve střevě); tak vysoký limit existuje proto, že zatímco při inhalaci jsou azbestová vlákna prokázaným karcinogenem, při požití člověku prakticky neškodí (aspoň ne v koncentracích, které lze ve vodě nalézt tam, kde se používá azbestocementové potrubí). V ČR jsme kdysi měli pro azbestová vlákna limit 300 tisíc v litru pitné vody, ale protože tak vysoký počet se nikdy ve vodě nenalezl, byl tento ukazatel později jako zbytečný z legislativy pro pitnou vodu vypuštěn. Tak či tak, podle SZÚ - NRC dosud neexistují žádné vážné indicie, že by jednotky vláken v pitné vodě představovaly pro člověka zdravotní riziko. „Pokud by částice vázaly škodlivé látky ve významném množství (např. kovy nebo polyaromatické uhlovodíky (PAU), které jsou nejčastěji zmiňovány), pak by se tyto látky nalézaly při rutinní kontrole kvality vody, protože způsob jejich stanovení ve vodě je schopné zachytit i frakci sorbovanou na částice. To se ale neděje, každým rokem je na přítomnost kovů a PAU analyzováno cca 6 tisíc vzorků pitné vody v celé ČR, ale překročení limitní hodnoty není nalézáno buď vůbec, nebo v jednotkách případů (a naprostá většina výsledků je pod mezí detekce metody),“ píše se v dokumentu.

Od kobercového mediálního bombardování katastrofickými scénáři by si mohli lidé oddechnout například při návštěvě některého z podzimních výlovů rybníků. Sezóna výlovů je v plném proudu, o víkendu se například loví náš největší rybník Rožmberk, což je spojeno s bohatým doprovodným a gastronomickým program. Vzhledem k signálům od rybářů o tom, že nabídka výběrových vánočních kaprů bude letos omezená, mohou tak být výlovy, pokud jsou spojeny s prodejem ryb po výlovu přímo „na hrázi“, také příležitostí zajistit si kvalitní vánoční rybu s předstihem. A zdaleka se to netýká jen kaprů. Nejrozsáhlejší přehled termínů podzimních výlovů přináší i letos tradičně portál Naše voda (www.nase-voda.cz), kde si lze také prolinkem na stránky jednotlivých organizátorů výlovů ověřit, zda jsou spojeny s prodejem ryb nebo s nějakým dalším doprovodným programem.

Petr Havel