Problém řešil na úrovni EU už i současný ministr zemědělství Miroslav Toman, možné neoprávněné pobírání dotací podniky, které nesplňují výklad „aktivního zemědělce“, ale spadá podle EU do období 2015 až 2017, kdy byl ministrem zemědělství Marian Jurečka. Opětně se tak potvrzuje má teze, podle níž po tomto ambiciózním lidoveckém ministrovi zůstalo „ve skříních“ ministerstva zemědělství nemálo kostlivců, kteří z nich budou postupně „vycházet“. Tento kostlivec je ale principiální a obří, a také proto o kauze nedávno referoval i německý tisk s tím, že „si české orgány nedostatečně ověřily, zda se příjemci dotací skutečně aktivně podílejí na zemědělské výrobě a Česká republika nekontrolovala, zda žadatelé o dotace nepatřili ke skupině společností působících v různých oblastech“. Jak se vše vyvine, je zatím ve hvězdách, každopádně jde ale o signál, že EU nehodlá podporovat „zemědělce“ typu Agrofert. Zároveň je to nepřímý signál, co také myslí EU oním ošklivým slovem „zastropování“, proti kterému brojí naši agrární bossové. Do třetice je to důkaz, jak Jurečka skutečně „podporoval“ malé a střední zemědělce, a těm velkým „nestranil“.
Malí a střední, zejména ale zodpovědní zemědělci, sedláci z rodinných farem sdružení v Asociaci soukromého zemědělství ČR (ASZ) přitom i bez dotačních podpor a přízní (některých) politiků nesedí, nejen z hlediska zlepšování stavu naší krajiny a venkova, s rukama v klíně. Ve čtvrtek představili veřejnosti svůj recept na prevenci rizik sucha, vodní eroze a potřebných změn v našem zemědělství na tiskové konferenci s názvem „Sucho… a co s tím? Jak to vidí sedláci“. „Ačkoliv zavádění tolik potřebných opatření v krajině, jakými jsou např. remízky, aleje či drobné vodní nádrže, je kvůli různým byrokratickým požadavkům a podmínkám velmi nesnadné a většinou nepřináší prvoplánový ekonomický efekt, je mezi členy ASZ ČR celá řada těch, kteří se pro jejich dobrovolnou realizaci rozhodli. Jde o sedláky, jež tuto činnost dělají samovolně při svém hospodaření. Neberou péči o své okolí jako prvotní věc, ale naprosto přirozeně, snad i podvědomě, prostě ze srdce. Hospodaří samozřejmě pro to, aby se uživili, ale přitom tvoří krajinu. Asociace by tuto činnost chtěla jakožto velmi přínosný krok, který pomáhá obnovit původní přirozené prvky ve venkovské krajině, propagovat. Rada této stavovské organizace proto schválila pro členy Asociace nový program s názvem Pestrá krajina, zaměřený na toto téma s cílem propagovat již zrealizovaná opatření a motivovat další sedláky, aby se o něco podobného pokusili také na svých pozemcích,“ uvádí se v oficiální tiskové zprávě ASZ.
Uvedený program „Pestrá krajina“ není přitom - a to je rozhodující a přirozené, byť v ČR poněkud neobvyklé - žádným způsobem vázán na požadavky na nějaké dotační podpory. Hlavní myšlenkou je totiž poukázat na skutečnost, že jen aktivní a na konkrétní lokalitu vázaný hospodář může odpovědně, s dlouhodobou vizí a podle znalostí lokality uplatňovat v krajině a při zemědělském podnikání konkrétní vhodná řešení. Tedy poukázat na návrat klasického „selského rozumu“.
Nakonec snad ještě zmínka o Světovém dnu chleba, který se uskutečnil počátkem tohoto týdne v prostorách Břevnovského kláštera, odkud se roku 993 datuje první zmínka o výrobě chleba v Praze. Chléb přitom v podmínkách ČR představuje řadu symbolů. Jednak jde o soubor potravin, který je jako málokterá skupina výrobků pro ČR zcela jedinečná a identická, takže klasický český chléb nenajdeme skoro nikde na světě. Je také symbolem změn v rozsahu nabídky potravin před listopadem a po něm, přičemž ta současná je oproti minulosti desetinásobná. Je ale také symbolem až příliš levných potravin - i na Světovém dnu chleba veřejně zaznělo, že náš chléb je pátý nejlevnější v Evropě a jeho cena navíc v posledních letech klesala, takže nedosahuje ani jednoho eura. Možná i proto patří chléb mezi potraviny, s nimiž se nejvíce plýtvá…
Petr Havel