Je o to smutnější, současně ale také alarmující, že největší „ nevládní “ organizace AK ČR a Zemědělský svaz ČR mlčky přihlížejí, stejně jako v minulosti v souvislosti přerozdělením cukerných kvót, jak Mze opět skrytě a v rovnostářském duchu rozmělňuje evropské kompenzační cukerné platby. Tento můj názor nemohou změnit ani ojedinělé výkřiky jednotlivých pěstitelů, organizovaných v těchto spolcích, ani dojemné a srdcervoucí články pana prezidenta Veleby a aritmetická slohová cvičení pana předsedy Jirovského.
Nyní však již konkrétně ke zmiňovanému návrhu vlády.
ASZ ČR navrhuje, aby finanční zdroje, kterými se EU rozhodla kompenzovat dopad nové celoevropské cukerné reformy na české pěstitele, byly přerozděleny našim pěstitelům cukrovky v plné výši. Nemůže přeci obstát argumentace Mze, podporovaná AK ČR, že třetina z těchto prostředků bude použita na navýšení celoplošných dotací pro všechny české zemědělce. V této souvislosti musím upozornit na skutečnost, že ASZ ČR, jako jediná vždy požadovala, aby zemědělci v méně příznivých oblastech byli státem výrazněji podporováni,
což ale neznamená, aby evropská kompenzace nebo i její část, která je nyní zřetelně a cíleně směřovaná do intenzivních oblastí ( tradičních cukerných rajonů ), byla celoplošně rozpuštěna.Pokud se tak stane, a tom jsem ze své zkušenosti z posledních let plně přesvědčen,
přijdou naši pěstitelé o další stovky miliónů korun. Je pravdou, že českého a moravského pěstitele, který dodnes vydržel onen nasládlý „cukrovarnický valčíček“, kterému řepaři slušně říkají podnikatelská potupa a Mze a zpracovatelé ho odborně povyšují na restrukturalizaci v sektoru pěstitelů cukrové řepy ( tento termín je přesně použit z odůvodnění Mze ), nemůže již nějaký ten milión vyvést z míry.
Další „terminologickou perlou“ tohoto ministerského materiálu je odůvodnění, tzv. referenčního období , podle kterého bude vypočítán kompenzační nárok jednotlivých pěstitelů cukrovky. Mze používá podle mého názoru termíny, které zavánějí hospodářskou kriminalitou. Cituji : …pouze údaje zjištěné na základě uzavřených smluv 2005/06 jsou zcela ověřitelné. ASZ ČR navrhuje dvouleté referenční období pro výpočet celkovéhonároku.
Copak se v hospodářském roce 04/05 vyráběl na území ČR, potažmo EU, cukr bez platných hospodářských smluv a průkazných faktur ? Copak SZIF nemá tyto smlouvy k dispozici ?
Ministerští úředníci jsou skutečně přesvědčeni, že podle nich tzv. „ strukturální změny pěstitelské základny“ ( opět používám terminologii Mze ), byly provedeny v souladu s unijním právem a dle tehdy stále platného Nařízení evropské komise č. 1260 ?
Pokud tomu tak je, nemůžeme se divit, že český úředník použije ve výše zmiňovaném odůvodnění k NV následující argument. Cituji : …. zvolené období hospodářského
roku 2005/2006 je také nejvýhodnější z hlediska hospodárnosti vynaložených finančních
prostředků, neboť cukerní platba bude poskytnuta pěstitelům, kteří procesem restrukturalizace úspěšně prošli.
Na závěr tohoto článku si dovolím formulovat svůj názor, který vysvětluje stav a hlavně pozici našich pěstitelů cukrovky dva roky po vstupu do EU.
1/ největší vinu za tuto žalostnou situaci nesou totiž právě čeští a moravští pěstitelé, kteří se nikdy nedokázali povznést nad žabomyší válku o definici tzv. české a moravské kvóty, přičemž zároveň prohrávali velkou a rozhodující bitvu o přidělení cukerné kvóty na pěstitele.
Tento fakt způsobil nevratné destabilizační změny pěstitelské základny, která přišla o jakoukoliv vyjednávací pozici. Od tohoto okamžiku je jejich vliv nulový.
2/ stejní pěstitelé vždy slepě, mnohdy až nepochopitelně naslouchali svým předákům, kteří místo tvrdé profesní obhajoby jejich zájmů vůči Mze a MF, leštili vládní a ministerské kliky svých stranických kolegů, což vedlo k degradaci jejich vyjednávací síly v celém průřezu agrární problematiky. Za posledních osm let nebyla ani jednou narušena provládní loajalita
těchto personálně i politicky provázaných agrárních struktur.
3/ stejní pěstitelé a jejich pěstitelské svazy se vždy více méně smířili s jednoduchou argumentací „svých vlivných“ lidí, kteří se vždy uměli jen „odborně“ vymlouvat na unijní nátlak a požadavky vůči ČR, přičemž nedokázali donutit vládu ani zpracovatele k podpisu oborových smluv. Touto skutečností jsme se stali v celé EU raritou, která byla však pěstiteli draze zaplacena.
4/ stejní pěstitelé si na vedoucí post své stavovské organizace zvolili předního manažera největší cukrovarnické zahraniční společnosti, což jemu nedávám za zlé, ba naopak si osobně vážím jeho usilovné, odborné a obchodní práce, ale přesto si myslím, že by bylo minimálně taktičtější, aby české zemědělce v těchto funkcích zastupoval český aktivní zemědělec.
5/ stejní pěstitelé, hospodařící v blízkosti cukrovarů, se nedokázali zastat svých kolegů, kteří hájili své historické, ale vzdálenější řepařské rajony a bezohledně a bez stavovské sounáležitosti se vrhají po imaginárních pěstitelských kvótách.
6/ stejní pěstitelé vždy bez většího povyku , rok co rok podepisovali jednostranně koncipované a pro ně nevýhodné hospodářské smlouvy, které z nich po léta dělají řepařské šílence, jenž po dobu desíti let, zatínají zuby a těší se tzv. na evropské cukerné blaho.
Ono však z výše popsaných důvodů stále nepřichází a podle mého názoru také již nikdy nepřijde.
A tak nám, vážení kolegové řepaři, nezbývá nic jiného, než si sklidit, co jsme si zaseli.
Soukromě hospodařící rolník, člen předsednictva ASZ ČR Ing. Jan Miller.
