Pro provoz pily se pan Křenek rozhodl a v blízkosti domu a hospodářství jí vybudoval v roce 1993. Před čtyřmi lety ještě zakoupil prostory bývalého výrobního družstva Portáš taktéž ve Valašské Bystřici, které tehdy ukončilo svou činnost, a rozšířil tak podnikání na dva provozy. Jejich denní produkce je 90 až 100 m³ dřeva, přičemž výrobě vévodí zejména paletové přířezy dodávané převážně italským a slovenským firmám, zákazníky jsou však i menší odběratelé z regionu či dalších oblastí u nás.

„S odbytem problém skutečně není, trápí nás ale především fakt, že prodejní ceny zůstaly na stejné úrovni jako před dvaceti lety, náklady však stouply až šestinásobně. V posledních několika letech také není vůbec snadné sehnat pracovníky. Zaměstnáváme nebo prostřednictvím personální agentury poskytujeme práci 26 osobám, s čímž se navíc pojí ohromná byrokracie - zdravotní prohlídky, školení zaměstnanců, kontroly z inspektorátu práce, evidence, hlášení a různá omezení… Zažili jsme už i pár zásahů cizinecké policie kvůli nesrovnalostem v dokumentech pracovní agentury. Ve chvíli, kdy nutně potřebujete mít naložené kamiony, na které již netrpělivě čeká odběratel, skutečně lahůdka,“ říká pan Křenek.

Administrativa leží na bedrech jeho manželky Jaroslavy, na pilách si velmi zdatně vedou oba synové. Třeba tak již bude více prostoru na samotné hospodaření, které je pro pana Křenka mnohem spíše srdeční záležitostí než zdrojem příjmů.

„Zde ve Valašské Bystřici hospodařil děda Jan Románek, otec mojí maminky, který byl zároveň i výtečný obchodník. Táta se sem přiženil z menšího hospodářství. I za totality mohla rodina, samozřejmě za podmínky členství v JZD, obhospodařovat své čtyři hektary půdy a k tomu mít pár krav a koně,“ vzpomíná Jaroslav Křenek.

Tomu se podařilo k osmi z družstva navráceným hektarům rozšířit výměru o dalších 22 ha luk a pastvin, deset hektarů zaujímá ještě les. Pastviny v okolí hospodářství spásá stádo velmi odolného skotského náhorního skotu, nechybí ani několik kusů masných simentálů a plemene galloway. Celkově zde naleznete téměř čtyři desítky zvířat, v případě skotského náhorního skotu je produkován i plemenný materiál.

Daří se tu také ovcím, kromě suffolků a jejich kříženek i u nás poměrně málo rozšířenému plemeni dorper. „Výhodou dorperů je, že se nemusejí stříhat. Na léto vylínají a na zimu opět zarostou. Jsou velmi adaptabilní, zimní porost se přizpůsobí podnebí, takže je-li tepleji, zarůstají méně, za chladnějšího počasí silněji. A úžasné je jejich maso, které má menší intenzitu chuti po skopovém a vysoký podíl libového,“ pochvaluje si hospodář.

Velkým problémem, stejně jako u řady ostatních kolegů sedláků, je nedostatek krmiva. „Ačkoliv sekám dvacet hektarů luk, měl jsem v loňském roce z otavy jen šest balíků a dalších čtyřicet musel dokoupit,“ informuje pan Křenek.

Ten je ovšem zvyklý nastalé potíže řešit, není proto důvod k panice. Nejdůležitější nyní je chuť jeho synů pokračovat v roky budovaném podnikání a spokojená rodina, do které již přibyla nová generace - vnuk Jakub.

Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR