Na rozdíl od většiny zemí v EU dokonce v ČR ještě méně, což je tak poněkud v rozporu s častými údaji v médiích. V této souvislosti by bylo možná vhodné připomenout, že podle našich zákonů nesmí těla zvířat, která jdou na porážku, v sobě antibiotika obsahovat, a také se to bedlivě sleduje. Často vídané nápisy v obchodech typu „bez antibiotik“ jsou proto tak trochu klamáním spotřebitele - není to totiž bonus navíc, ale jen a pouhá informace o něčem, co musí existovat automaticky.
Potraviny a legislativu kolem nich čeká další rozsáhlá novela zákona. V obsažném, několikasetstránkovém materiálu je pro laika i odborníka dost složitá orientace, zvláště když se hlavní sdělení důvodové zprávy opírá o „nutnost transponovat legislativu EU do našich zákonů“, což je průvodní tezí téměř všech přijímaných novel. Snadno tak může uniknout, že jedním z nově navrhovaných opatření by měla být povinnost uvádět vždy na obalu potravin výrobce. Kdo potraviny skutečně vyrábí, se dnes spotřebitel často nedozví, například u takzvaných privátních značek, což jsou značky samotných maloobchodních sítí a „výrobcem“ je tak třeba „Billa“, která ovšem samozřejmě příslušný produkt nevyrábí. O povinnosti jasně identifikovat výrobce se mluví dlouho, současný ministr zemědělství Miroslav Toman jí prosazoval ještě jako prezident Potravinářské komory ČR. Pokud přitom bude zavedena, lze to jen přivítat - spotřebitel by měl mít právo vědět, kdo produkt stvořil, nehledě na to, že budování vztahu zákazníka a potravináře je něco, co u nás chybí (také proto, že řada průmyslových výrobců je pro člověka anonymní), a nové opatření by tak mohlo tento vztah podpořit.
Statistici zveřejnili letošní vývoj bilance agroobchodu, a není to zrovna optimistická prognóza. Vše nasvědčuje tomu, že schodek obchodu se zemědělskými surovinami a potravinami bude letos rekordní, očekává se negativní bilance ve výši 35 miliard korun. Bohužel je třeba konstatovat, že podíl dovozů do ČR a vývozů do zahraničí je pro ČR stále horší, což je varující ze dvou důvodů: Jednak jde o jeden z nejdůležitějších ukazatelů konkurenceschopnosti našeho zemědělství a potravinářství, jednak je odrazem vytváření příliš nízké přidané hodnoty na území ČR, kdy se z ČR vyváží hlavně suroviny a polotovary (s nízkou přidanou hodnotou a tedy levnější), zatímco k nám se vozí dražší sofistikovanější produkty s vysokou přidanou hodnotou.
Ačkoli se český spotřebitel mohl v minulosti dočíst celou řadu informací o pozůstatcích pesticidů nebo jiných rizikových látek u jablek z dovozu (hlavně z Polska), nejsou ani tuzemská jablka „krystalicky čistá“. Vyplynulo to z testů tohoto u nás nejkonzumovanějšího ovoce, které proběhly v Ústavu analýzy potravin a výživy Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. I když žádný testovaný vzorek jablek nepřekročil maximální přípustné limity podle evropské legislativy, odhalila laboratorní analýza z 18 testovaných vzorků pouze dva bez pesticidů. Dlužno přitom dodat, že šlo o biojablka, která, jak výzkumníci zároveň připomněli, nejsou oproti „normálním“ jablkům zdravější, ale jejich zatíženost chemií je - alespoň ve sledovaných případech, skutečně nižší. Nejen v případě jablek, ale ovoce a zeleniny obecně je nicméně na zváženou, zda je v takové míře nakupovat v maloobchodních sítích, zvláště když byla letos dobrá úroda, a nejen jablka budou ještě nějakou dobu na skladech u malopěstitelů. Ti totiž často pěstují i odrůdy, které v obchodech nenajdete - příkladem je třeba reneta. Hlavně ale nejde o produkty z takzvaných intenzivních sadů“, kde je prostě chemické ošetření stromů v podstatě nutností. Ne vždy je ale na vině zemědělská chemie - na mnoha místech v ČR je z minulosti značně kontaminována sama příroda. Ministerstvo životního prostředí přitom ani neví, kolik takových lokalit označovaných jako staré ekologické zátěže u nás vůbec je, a hodlá proto v průběhu příštích dvou let situaci zmapovat. V současné době je zmapováno zhruba 5 000 lokalit starých ekologických zátěží, kvalifikované odhady se ale pohybují kolem 20 000 míst.
Na závěr jedna naprosto zásadní informace - slovenský Ústavní soud tento týden po několikaletém zkoumání vynesl verdikt, podle kterého je zákonem stanovená informační povinnost vlastníka pozemků veřejně informovat o úmyslu pozemek prodat, stejně tak jako zákonem stanovená povinnost vlastníka přednostně nabídnout pozemky na nich hospodařícím zemědělcům (takzvané předkupní právo) „v rozporu s právem vlastnit majetek a nepřiměřeně omezuje základní práva a svobody“. Soud tak fakticky podpořil argumentaci Asociace soukromého zemědělství ČR i odpůrců všech tuzemských verzí zákonů o stanovení předkupního práva na obhospodařovanou půdu, které v minulosti zazněly také v ČR. Tento významný signál ze Slovenska je vhodné vnímat mimo jiné i proto, že v aktuálně připravované novele zemědělského zákona se při prodeji pozemků navrhuje právě i zavedení informační povinnosti. Hospodařící zemědělec si přitom může nákup pozemků, které má v nájmu nebo pachtu, zajistit v rámci uzavřených nájemních nebo pachtovních smluv. Vlastník také i v současné době nemůže vypovědět smlouvy „ze dne na den“, ale před započetím hospodářského roku, což je zakotveno v občanském zákoníku. Nájemce pozemků vlastníků půdy tak současné platné zákony v míře nezbytně nutné chrání a snahy o zavedení předkupního práva nebo veřejné informační povinnosti jsou tak zcela nadbytečné.
Petr Havel