„Na tomto místě měli původně záhumenek rodiče mojí maminky - hektar půdy a dvě až tři krávy. Já jsem se rozhodl vydat se touto cestou po absolvování rožnovské zemědělské školy, krátkém působení ve zdejším družstvu a také muzeu. Chov mléčných krav byl jasnou volbou, stejně tak následné zpracovávání produkce. Jde alespoň částečně o určitou nezávislost a to je pro mě hodně důležité,“ říká Miroslav Horut.
Aktuálně se na farmě nachází celkem 35 kusů českých strak, z toho 23 dojnic. Denní produkce mléka činí 250 až 300 litrů a je zpracovávána přímo ve faremní minimlékárně, zhruba 1x týdně pak mléko putuje i do valašskomeziříčské mlékárny. Od roku 2004, kdy se tu začaly vyrábět první produkty, se jejich škála značně rozšířila, a to až na současných 24. K původně pouze čerstvým sýrům přibyly postupně i polotvrdé, zrající, ricotta či gouda, ale také uzený nebo řecký sýr, pletence, uzlíky a sýr s bílou plísní, zde nazvaný hormelín. Kromě mléka, smetany, podmáslí, kyšky, másla a tvarohu jsou ke koupi i jogurty s mnoha příchutěmi a vanilkový tvarohový krém Pasečánek pro děti.
Bol některých farem - ne úplně dobře zvládnutý marketing, způsobený ať již nedostatkem času, zkušeností, kreativity nebo finančních prostředků, se zdejšího hospodářství netýká. Profesionálně zpracované poutače, plakáty, ale i samotný design výrobků, zejména jogurtů ve vkusně potištěných papírových, kompostovatelných kelímcích, zákazníky jednoznačně láká. Je to i jeden z důvodů, proč se celá polovina produkce prodá přímo na farmě, zbytek pak odebírají různé hotelové resorty v turisticky atraktivních Velkých Karlovicích, ale i regionální prodejny.
S odbytem produkce tedy problém rozhodně není, výrazně horší situace však je, co se týče možnosti dalšího rozšíření obhospodařovaných pozemků, ať již pronájmem či koupí. „Zaznamenáváme nyní u nás skutečně obrovský tlak na nákup půdy. Zájem o ni mají lidé, kteří doposud podnikali ve zcela jiných oborech, často ve městech, a mají chuť začít hospodařit. Mohou si dovolit nabídnout mnohem více peněz, čímž se cena půdy samozřejmě navyšuje. A protože řada vlastníků ke své půdě nemá vůbec žádný vztah, podobné nabídky vítá. Mně se sice podařilo nedávno zakoupit jeden hektar, cena však již činila 40 Kč/m2,“ informuje farmář.
Pro Horutovi, kteří sice hospodaří na 83 hektarech trvalých travních porostů, ale pouze 12 z nich je vlastní, to není jednoduché. „Navíc někteří propachtovatelé, poněkud odtržení od reality, si vymiňují, že se na jejich pozemcích nesmějí pást krávy. Ty totiž smrdí, kohouti zase kokrhají a já mám někdy pocit, že svět se zbláznil. Z venkova se stává čím dál více rekreační oblast, lidem už vadí úplně všechno, jenom jíst ne. Že je ale potřeba ty potraviny někde vyrobit, to neřeší,“ posteskne si pan Horut.
Určité řešení do budoucna ohledně půdy by hospodář viděl v možnosti převedení původních pastvin, které byly ale v minulosti zalesněny a nyní jsou značně postiženy kůrovcem, opět na trvalé travní porosty. „Rád bych, a tipuji, že nebudu zdaleka jediný, kdyby se o toto mohla Asociace legislativně zasadit,“ říká Miroslav Horut.
I přes poněkud specifické a tedy komplikovanější podmínky k hospodaření se pan Horut dívá do budoucna optimisticky. Na farmě se stále buduje, přemýšlí i o změně technologie dojení, jistě dojde i na další nápady směrem k zákazníkům. Se zázemím, které mu roky vytváří jeho žena Lucie, jež má na starosti zpracování a prodej výrobků, ale i administrativu, to jde snáz. Opět jedno z kouzel rodinných farem v praxi…
Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR