Horší a v zásadě novou zprávou pro naše průmyslové zemědělce jsou zdaleka ne ojedinělé postoje europoslanců odmítající návrh Evropské Komise, podle kterého by si mohly zemědělské podniky odečíst z částky, která by byla zastropována, náklady na zaměstnance. Z toho by totiž podle europoslanců plynuly výhody velkým zemědělským podnikům, které zaměstnávají větší množství zaměstnanců, a na které by tak zastropování mělo jen minimální dopad. Což je pravda. Pokud by se takový názor prosadil, byla by to pro naše velké zemědělce větší rána než vlastní zastropování - a upřímně řečeno, povinné zastropování bez možnosti odečítat náklady na zaměstnance je právě ono skutečné krácení - jinak by šlo o mediálně a „politicky korektní“ opatření, které ale, navzdory tomu, co se píše v našich médiích, průmyslovým zemědělcům při odpočtu nákladů na zaměstnance zas tak neuškodí. Zemědělství, co se týče dotací, čekají i tak těžší časy. Celkový rozpočet na podpory z EU bude nižší, Evropská Komise kromě toho navrhuje zvýšení podílu spolufinancování dotačních programů EU z národních zdrojů, ze současných 15 procent až na 60 procent. V případě ČR by to bylo v praxi v novém programovém období po roce 2020 v porovnání se současným obdobím od roku 2014 o více než 100 miliard korun navíc (za sedm let, ne ročně), a je otázkou, zdali by na to náš rozhazovačný státní rozpočet měl.
Nejen naše země, ale i celá Evropa čelí úbytku pracovníků v zemědělství, které nemá kdo nahradit, protože do oboru se kromě synů a dcer dnešních majitelů zemědělských gruntů z řad rodinných farem nikdo zas tak moc nehrne. Spásu tak mají přinést „chytré technologie“, což je módní spojení, které pokud někdo nepoužívá, je v očích společnosti v zásadě „mrtvej Homolka“. Jenže v zemědělství, kde se pracuje s živými organismy, ať již jsou to pěstované rostliny, živá zvířata nebo celá krajina se všemi organismy, které v ní existují, je to přece jen něco jiného, než v továrně na šroubky. Počasí, nemoci, škůdci ani drny na poli se nedají naplánovat, takže v tomto oboru platí, že k živému patří živé - tedy člověk. Nové technologie, ať už jsou to různé senzory, drony, nebo traktory bez řidiče, mohou a jistě více než dosud budou zemědělcům pomáhat, ale všechno za ně nevyřeší. On kdyby se používal onen opakovaně vzývaný, ale často v praxi mizející zdravý selský rozum, nebyla by řada „chytrých technologií“ ani potřeba. Právě zdravý selský rozum je tou nejchytřejší chytrou technologií, a vše ostatní je jen naprogramovaná náhražka. A také dobrý byznys pro výrobce chytrých technologií, jejich distributory, prodejce, obsluhovatele a školitele.
S blížícím se koncem roku začínají jednotlivé vodohospodářské firmy zveřejňovat ceny vodného a stočného na rok 2019. Proto je vhodné připomenout, že ceny nevznikají pouze z vůle těchto společností, ale společným jednáním mezi obcemi, městy a vodohospodářskými společnosti, které ještě navíc posvěcuje ve finále Ministerstvo financí v cenovém věstníku. Zatím to vypadá, že v příštím roce se ceny vody zvýší o něco více, než tomu bylo před rokem, takže dříve či později se jistě začnou občané nebo média ptát, proč tomu tak je. Hlavní důvody jsou přitom dva. Ten první, všeobecně platný pro jakékoli výrobky a jakékoli služby, je růst cen mezd, odpichující se od životních minim, mzdových minim, důchodů a platů ve státní správě, které výrazně rostou, a tím ovlivňují platy ve sféře komerční, které tím pádem také musí růst. Druhý důvod je obvykle obsažen ve zprávách o cenách vodného a stočného na příští rok - jsou to investice do obnovy vodovodů, kanalizací, čistíren odpadních vod, vodojemů a dalších součástí takzvané vodárenské infrastruktury, které byly v minulosti (i když ne všude) celkem trestuhodně zanedbávány. Slovo trestuhodně je přitom na místě, vytváření dostatečných finančních prostředků na obnovu, které se generují převážně z vybraných poplatků za vodu a její čištění, totiž již léta ukládá zákon. Bohužel, jak je u nás častým zvykem, tento zákon nebyl dostatečně vymáhán, takže mnozí „hospodáři“, bohužel často z řad starostů, finanční prostředky nevytvářeli, a ještě na tom politicky vydělali, protože svým občanům nezvyšovali ceny vody. To se ale mění, neboť životnost „trubek“ dochází, zákon začíná být konečně vymáhán a navíc vymysleli naši zákonodárci celou řadu opatření, které náklady na výrobu vody a její čištění zvyšují ještě více, než by bylo třeba. Voda bude prostě dražší, a zdaleka ne jen kvůli suchu.
Petr Havel