Většina zemí EU tento problém totiž neřeší, taky proto, že spotřebitele nikdo nenutí si údajně méně kvalitní potraviny („dvojí kvality“) kupovat, na obalech příslušných potravin je navíc uvedeno jejich složení a kromě toho jsou měřítka kvality značně relativní. Aktuální verdikt se tak dal očekávat, což jsem tvrdil po celou dobu kauzy, a díky tomu jsem byl téměř za nepřítele lidstva.

Na image přítele lidstva zato intenzivně pracují naši politici. V dostizích mezi Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem životního prostředí o dotacích na prevenci sucha, zajištění zásob vody, rekonstrukce kanalizací či odbahňování rybníků se přitom před Vánoci „pláclo přes kapsu“ více MŽP, které zveřejnilo informaci o rozdělení bezmála 900 milionů korun na zajištění zdrojů vody, zatímco MZe zvýšilo podporu pro rybáře jen o 23 milionů. Kdybychom však brali v úvahu celý letošní rok, pak do vody investovalo více MZe. Což se moc neví.

Ve Sbírce zákonů vyšla tento týden „zalesňovací vyhláška“, opakovaně v minulosti kritizovaná ochránci přírody, podle nichž nesnižuje dostatečně plochy smrkových monokultur na našem území. To si ovšem zaslouží krátký komentář. Jednak že smrkové monokultury v ČR tvoří zhruba jen 15 procent území, neboť drtivá většina smrků roste ve smíšených lesích. Na řadě míst je navíc smrk přirozeně vitální a i ve smíšených porostech dochází k přirozenému zmlazení pouze smrkem, ačkoli tam rostou i jiné dřeviny. Sami ochránci přitom obvykle uznávají, že v lokalitách, kde dochází k přirozenému zmlazení smrkem, (a je tomu často v polohách pod magických 600 metrů nad mořem), má smrk v krajině své místo. Za druhé, že v ČR jsou také listnaté monokultury, kterých je zhruba stejné množství (15 procent), jako těch smrkových, což ovšem nikde nezaznívá. Dodat ještě lze, že se za monokulturu považuje nižší než desetiprocentní příměs jiné dřeviny v určitém území. A nakonec je ještě vhodné připomenout, že stejně tak, jako má smrk svého kůrovce, mají i jiné dřeviny, včetně listnatých, také své škůdce. Nikdo přitom nedokáže odhadnout, zdali budoucí změny počasí nevytvoří podmínky pro expanzi jiných škůdců, takže teoreticky můžeme vykácet smrkové lesy a jako ochranu před kůrovcem nasadit listnaté lesy, které ovšem následně podlehnou jinému škůdci obdobně, jako jsou dnes ohroženy porosty smrkové.

Týden před Vánocemi leželo na našem území o polovinu větší množství vody (v podobě sněhu), než ve stejném období loňského roku. Po delší době také díky sněhovým a dešťovým srážkám varoval Český hydrometeorologický ústav před vzestupem hladin řek, přesto je zřejmé, že do alespoň částečného doplnění vodní bilance ČR, především co se týče podpovrchových vod, je ještě hodně daleko. V této souvislosti jsou velmi ilustrativní výsledky průzkumu veřejného mínění z brněnské Masarykovy univerzity. Máloco tak výstižně charakterizuje naší společnost, jako zveřejněné výsledky. Vyplývá z nich totiž, že prakticky všichni vnímají problém a projevy sucha, ale nechtějí přehrady, nechtějí růst cen vody a nechtějí, aby jim byla v době sucha omezována dodávka vody. A to přesto, že v dotaznících uvedlo zhruba 80 procent z bezmála 2700 dotázaných, že dopady sucha se budou v nadcházejících dvaceti letech zhoršovat, pokud stát nepodnikne systémové kroky a téměř 95 procent lidí uvedlo, že se s dopady velkého sucha setkávají při svých procházkách přírodou. Neochota omezit své pohodlí tak dostala statistický argument. Prostě ať se stát postará, jako za socialismu, a ať poručí větru a hlavně dešti. Jenže, soudruzi, takhle ten socialismus a ani kapitalismus nevybudujeme…

Petr Havel