Z mléčného na masný skot

V nich nás jako první přivítala rodina Horákových, která v této malebné vesničce hospodaří již od roku 1992. Nejprve začal podnikat současný hospodář, o čtyři roky později se k němu přidal i jeho otec, který do té doby působil ve strojírenství. Ani zde nebyly začátky lehké, na restituce se Horákovým podařilo získat zpět své původní pozemky, několik jalovic a starých strojů. Do všeho se však pustili s vervou a z původních několika málo hektarů se jim výměra rozrostla až na současných 104 ha, patnáct hektarů by jim mělo být vydáno ještě v příštím roce, další navýšení výměry sedlák nevylučuje. Investici do pozemků vidí jako jednu ze svých priorit. Do budoucna tedy majitelé počítají zhruba se 120 hektary, na nichž budou moci provozovat jak rostlinnou, tak živočišnou výrobu.

V té se původně rodina zaměřila na chov mléčných krav, od čehož však postupně upouští a přechází na produkci masného skotu, který je pasen na pastvinách v okolí statku. Celkem je zde možné nalézt přibližně 65 kusů dobytka, který je celoročně rozdělen na tři až čtyři stáda. O chod celého hospodářství se starají současný majitel se svým otcem, kterému se před několika lety podařilo dosáhnout na dotaci Předčasné ukončení zemědělské činnosti, a tak celé hospodářství předal svému synovi. Ani v dalších letech pravděpodobně nebude mít statek s následovníky problém, neboť s pracemi pomáhá i dcera hospodáře, která v současné době studuje Střední školu zemědělskou a veterinární v Lanškrouně. Celá rodina nás velmi vřele přijala a dostalo se nám i milého pohoštění, za které bychom jim chtěli moc poděkovat.

Když hospodaří tři bratři

Rodina Basařových sedlačí v obci Prosečné nacházející se přibližně 15 kilometrů od Trutnova. Po revoluci zažádali rodiče současných hospodářů o původních 14 hektarů, dostali zpět také několik vydojených krav a pustili se do oprav všeho, co soudruzi poničili.

Osud jim nadělil nejen hospodářství, ale také tři syny, kteří se postupně po dostudování škol přidávali do rodinného podniku, s čímž se rozšiřovala i škála činností, kterými se Basařovi zaobírají. Ruku v ruce s tím šlo i navyšování výměry, postupně se jim z jejich oblasti povedlo vystrnadit pohrobky bývalých JZD, v roce 1997 se jim od Státního pozemkového úřadu podařilo zakoupit starý zchátralý kravín. V něm vybudovali ustájení pro dojnice a dojírnu. Vzhledem k časové náročnosti a výkyvům ceny mléka se však v roce 2006 rozhodli prodat celé stádo a od ledna 2007 začali nakupovat masný skot především plemene aberdeen angus. V té samé době je napadla myšlenka pořídit si bioplynovou stanici, od níž je původně odrazovala domněnka, že tato technologie musí být založena na krmení kukuřičnou siláží. Inspirovali se však u zahraničních kolegů a zjistili, že je možné využívat jako palivo travní senáž a žitnou GPS, a tak se od roku 2008 pustili do výstavby 250 kWh bioplynové stanice, která jim poskytuje elektrickou energii i potřebné teplo na vytápění obytných budov, kravína i dalších prostor. Celkem rodina obhospodařuje přibližně 550 ha, z čehož přibližně 300 hektarů tvoří louky a pastviny, zbytek je orná půda. Nejvzdálenější pole se nachází deset kilometrů od farmy.

Stádo masného skotu čítá 250 kusů, do budoucna by však rodina jejich počet ráda ještě navýšila. Limitujícím faktorem je však krmení, které je úměrně závislé na suchu. Jiné roky Basařovi ještě jeho přebytek prodávali, letos ho však byli nuceni ještě dokupovat. Mezi další nakupované komodity patří také sláma na podestýlku, neboť tu svou si nechávají na polích, aby si z nich neodváželi živiny. Ty jsou také doplňovány digestátem z  bioplynové stanice. Veškerá produkce je přečištěna na vlastní posklizňové lince nacházející se ve velké hale, která zároveň slouží ke skladování části úrody.

Před několika lety také od příbuzné zakoupili přilehlé budovy sloužící pro agroturistiku, apartmány od roku 2016 nově vybavili. Hlavní sezónou jsou leden, únor, červenec, srpen, Vánoce a Silvestr. I díky hostům, kteří na farmu přijíždějí, začala rodina nabízet vyzrálé vakuované maso z jalovic pocházejících z vlastního chovu. Klientela se jen hrne, a proto by tuto službu do budoucna hospodáři rádi rozšířili. Aktuálně plánují výstavbu nového kravína, který by měl nahradit stávající již nedostačující. Na tak velkém hospodářství je zkrátka stále co opravovat i budovat. O celý chod se starají rodiče, tři bratři, jejich manželky, do budoucna se pravděpodobně zapojí i jejich šest dětí, které se snaží pomáhat již nyní. Jediné, co by snad podhorskou idylku mohlo u Basařových kazit, je závistivý soused libující si v udávání, ani ten však určitě rodině neubere na elánu a jejich plány nepřekazí. I zde pro nás bylo připravené královské pohoštění a hospodáři trpělivě odpovídali na všechny naše zvídavé dotazy, za což jim všem patří obrovský dík.

Chov ovcí a koz na Farmě sv. Jakuba

Ladislav Vich se svou ženou začali hospodařit teprve nedávno. Do Dolního Lánova přišel původně v roce 1946 hospodařit dědeček současného majitele, který byl jedním z posledních sedláků, kteří dokázali vzdorovat vstupu do JZD. Ani jemu se však tato tragédie v roce 1959 nevyhnula. V roce 1963 statek vyhořel, a s jeho obnovou začal až strýc hospodáře, který však v roce 1993 zemřel, od té doby budovy chátraly až do roku 2009.

Tehdy se rozhodli Ladislav Vich s manželkou, že celé hospodářství zase znovu obnoví. Vyplatili tedy všechny příbuzné a pustili se do kompletní rekonstrukce. V roce 2016 se sem natrvalo přestěhovali z Dobříše a začali s chovem ovcí, koz, své podnikání rozšířili také o nabídku ubytování a wellness. Farmář hospodaří na 40 hektarech, z čehož se převážná většina nachází v blízkém okolí statku. Některé pastviny jsou však vzdálenější a leží v nadmořské výšce až 1300 m n. m. Na nich se od května do října pase 25 ovcí plemene suffolk a 15 valašek spolu s mláďaty. Ty hospodář jezdí každé dva dny kontrolovat, v poslední době se i zde vyskytly problémy s vlky, kteří majiteli zatím usmrtili tři ovce. Bahnění probíhá v měsíci březnu, ovce jsou sehnané v ohradě hned vedle domu, aby o nich měla rodina dokonalý přehled a v případě potřeby jim mohla pomoci. Chov je zařazen v kontrole užitkovosti, jehňata se oddělují po 100 dnech. Převážná většina z nich je prodávána na maso, některé kusy však i na chov. Majitel konstatoval, že odbyt masa za slušnou cenu je celkem problematický, neboť většina lidí jehněčí nezná nebo ho neumí dobře připravit. Celkově tento druh masa v naší zemi není moc populární.

Na hospodářství se dále nachází několik kusů skotu plemene hereford a kozy, které by rodina do budoucna ráda dojila a z jejich mléka vyráběla sýry. Farma u svatého Jakuba nabízí i ubytování pro deset osob spojené s možností wellness, o to se kompletně stará manželka farmáře. Ladislav Vich se kromě sedlačiny věnuje spolu se svým otcem územnímu plánování. Dobré zkušenosti má také s Jiřím Zámkem, s nímž v současné době spolupracuje na vybudování nových opatření pro zadržení vody v krajině. Mladé rodině bychom rádi popřáli hodně elánu a úspěchů v dalším rozvoji jejich poměrně nedávno vzniklé farmy.

Kvalita až do domu

Mejsnarovi se rozhodli jít cestou zpracování produkce a prodeje přímo koncovým zákazníkům. Každý den od nich do všech světových stran vyjíždějí čtyři auta, která rozvážejí čerstvé mléko a mléčné výrobky po jednotlivých pravidelných rozvozových trasách. Těch je celkem 14, prodej na nich probíhá zhruba od poledne do osmi večer. Denně je tak prodáno zhruba 200 litrů mléka ve skleněných vratných lahvích, dále sýry zhruba z 200 litrů, velmi oblíbenými produkty jsou také kefíry, tvaroh a jogurty několika příchutí. Mléko je dále dodáváno také do okolních školek a jídelen, i zde jsou na něho velmi dobré ohlasy. Kdo však farmáře paradoxně moc nepodpoří, jsou místní lidé, kteří dle jeho slov výrobky moc nekupují. Cestou zpracování vlastní produkce se Mejsnarovi rozhodli jít již v roce 1992 a neměnili by! O chod minimlékárny se starají matka, sestra, neteř a syn našeho průvodce.

Pro zajištění krmivové základny slouží 200 hektarů, z čehož 50 ha je vlastních. Na orné půdě jsou pěstovány pouze vojtěška a GPS, na výrobu vlastního jadrného krmiva již přes zpracování produkce nezbývá čas, proto je dokupováno i spolu se slámou na podestýlku. I na této farmě způsobilo v letošním roce velké problémy sucho. O rostlinnou výrobu, dojení a krmení zvířat se starají pouze majitel se svým otcem. Areál kravína rodina zakoupila v roce 2000, o šest let později prošel důkladnou rekonstrukcí a od roku 2008 je v něm ustájeno a dojeno zhruba 100 kusů krav. Dále se na hospodářství nachází také 40 - 50 kusů jalovic. Nadojené mléko (cca tisíc litrů) je každé dva dny odváženo ke zpracování do Kunčic nad Labem, kde se nachází výše zmíněná minimlékárna. Majiteli bychom chtěli moc poděkovat za to, že nám oba provozy ukázal a připravil pro nás bohatou ochutnávku výrobků, které jsme si mohli rovněž zakoupit i domů.

Je nám potěšením, že jsme mohli poznat, jak hospodaří naši kolegové ze sousedního regionu. Budeme také velmi rádi, když zavítají 5. ledna 2019 na náš Selský ples. Na něj bychom chtěli srdečně pozvat i sedláky ze všech ostatních regionů. A kam vyrazíme příště? To zatím nevíme, jisté však je, že na jaře opět nějakou cestu podniknem

Pavlína Rejchrtová, ASZ Náchodska