Přestože třeba takové plavební komory souvisí zejména s lodní dopravou, bylo by vhodné, aby byly při stavbách na vodních tocích brány v potaz i další souvislosti, než je „jen“ doprava po vodě, což se zdá být nově navrhovanou kompetencí lépe splněno, než je tomu dosud. Třeba i proto, že s koryty řek obvykle sousedí zemědělské pozemky, do nichž mohou některé stavby zasahovat. ŘVC navíc bylo a je v konkurenci s dalšími dopravními prioritami Ministerstva dopravy tak trochu popelkou, a v minulosti mělo být dokonce zrušeno. Vše tak nasvědčuje tomu, že posílení kompetencí (ale i zodpovědnosti) Povodí je chvályhodný krok a stavby na vodních tocích by mohly být stavěny rychleji a efektivněji.

Kauza polského hovězího pokračovala tento týden nálezem bakterie Salmonella enteritidis v dodávce polského masa, kterou do ČR dovezla firma Animalco spadající pod křídla společnosti Agrofert. Výsledkem bylo okamžité přijetí mimořádných veterinárních opatření spočívající v kontrolách veškerého polského masa a povinností těch, kteří jej budou uvolňovat do oběhu, mít potvrzení o jeho nezávadnosti na základě laboratorních kontrol. Pomineme-li skutečnost, že (nejen) polské maso vozí i v průběhu kauzy do ČR firma, jejíž představitelé bojují za zvýšení spotřeby a odbytu potravin tuzemského původu na našem trhu, ale v praxi se chovají se svými slovy v rozporu, je tu ještě jedna věc. Totiž, že laboratorní kontroly něco stojí a polské maso se tím před uvolněním na trh prodraží. Tím padne ekonomický argument k dovozům obvykle levnějšího polského hovězího. Šikovně vymyšleno, teď jde jen o to, nenastanou-li nějaká odvetná opatření buď z polské strany (něco už naznačil polský ministr zemědělství), nebo ze strany EU, neboť reakce české strany na nález salmonely je z pohledu podmínek obchodu na jednotném trhu EU nadstandardní. Zvláště proto, že se salmonela čas od času najde nejen v polských potravinách (i když tam častěji), ale i v jiných produktech z jiných zemí, včetně těch našich. 

 Výbor pro životní prostředí Evropského parlamentu (EP) odsouhlasil povinné krácení (zastropování) dotací velkým průmyslovým zemědělcům v celé EU, a to jako celek, což je jistý posun, neboť dosud svou (ne)podporu zastropování prezentovaly jen jednotlivé politické frakce EP. To v praxi znamená, že krácení dotací se opět o něco přiblížilo, ačkoli ČR tvrdošíjně trvá na tom, že má být dobrovolné. Alespoň verbální podpora pro pozici ČR bude navíc podle všeho postupně ještě dále klesat tím, jak se změní složení EP po letošních volbách. Lze totiž předpokládat, že lepší pozici získají buď nacionálně, nebo ekologicky laděné frakce a politici, a těm samozřejmě krácení dotací průmyslovým zemědělcům vyhovuje. Ale vyhovuje to navzdory oficiálnímu názoru našich vyjednavačů i naší zemi, neboť ušetřené peníze (o které ČR nepřijde, jen je nesmí používat na dotace „zemědělského průmyslu“) by bylo možné využít na zlepšení stavu naší krajiny (vyzývá k tomu například petice ornitologů) a podporu rozvoje venkova jako celku, na němž kromě základní infrastruktury také na řadě míst chybí pro případné návštěvníky i tamní obyvatele základní služby.

V této souvislosti je na místě poopravit poněkud již překonané názory, podle které v ČR ubývá stále více zemědělská půda, která je následně zastavována buď bytovou, nebo průmyslovou zástavbou. Ve skutečnosti má ale úbytek zemědělské půdy v ČR dlouhodobě klesající trend a loni činil její úbytek jen něco přes 3 000 hektarů. Ještě důležitější ale je, kam taková půda „mizí“. Není to totiž bytová zástavba - ta se na využití půdy vyjmuté z půdního fondu podílí jen zhruba 10 procenty, a naopak většina takto vyjmuté půdy (zhruba 60 procent) je zalesňována. Více než pětina pozemků ze zemědělského půdního fondu se pak každoročně mění ve vodní plochy (asi 650 hektarů ročně). Jak rychle ubývá zemědělská půda, si může každý zjistit na: www.ubyvapuda.cz

Petr Havel