Jak jsem již před několika týdny avizoval, polská kauza nahrála ČR v jejím sporu s Evropskou komisí, která považuje ze zákona danou povinnost prvních příjemců dováženého zboží na území ČR hlásit tuzemským kontrolním orgánům veškeré dodávky zboží ze zahraničí za bariéru evropského obchodu. Tato povinnost je skutečně nad rámec povinností daných evropskou legislativou a ČR hrozil (a ještě hrozí) s EU kvůli tomu soud, spor nebo sankce. Jenže díky této povinnosti se u nás podařilo celkem bez problémů a rychle dohledat všechna místa, kam bylo po původní dodávce do ČR polské maso distribuováno, což by bylo bez této povinnosti mnohem složitější, ne-li nemožné. To neopomenul ve svých vyjádřeních zmínit ani ministr Miroslav Toman. Tak či tak má nyní ČR díky Polsku vůči výhradám EU docela dobrý argument.
Jak se bohužel dalo předpokládat, Evropská komise vyslovila výhrady vůči mimořádným veterinárním opatřením, které ČR v souvislosti a nálezem salmonely u polského hovězího masa a naše země by měla podle Bruselu do konce tohoto týdne s takto pojatými kontrolami přestat. To zatím v první reakci ČR odmítla, otázkou ovšem je, jaký bude mít kauza další vývoj. Přestože se totiž mluvilo o možné „obchodní válce“ mezi naší zemí a Polskem, vypadá to nyní spíše na „legislativní válku“ mezi ČR a Bruselem, což je mimořádně nepříjemné za situace, kdy běží proces vyjednávání o podmínkách Společné zemědělské politiky EU po roce 2020, v nichž chceme prosadit specifické tuzemské priority, navíc odlišné od představy EU. To se ovšem nyní, když ČR podle EU nedodržuje některá pravidla společného trhu, bude prosazovat nepochybně obtížněji, jestli vůbec.
V souvislosti s nižšími cenami polské produkce se také začaly rozebírat důvody, proč je polská produkce obvykle levnější než ta naše. Opět po čase přitom zaznělo, že jedním z důvodů je skutečnost, že za polské zemědělce platí stát sociální pojištění, a i díky tomu mají Poláci nižší náklady. Skutečnost je ale trochu jiná - někteří polští zemědělci sice skutečně odvody neplatí, to se však týká těch úplně nejmenších zemědělců obdělávajících jednotky nebo desítky hektarů a chovajících jednotky nebo desítky hospodářských zvířat, v zásadě rodinných farem. Díky tomu ale mají na konci své kariéry nižší důchod, neboť se právě u rodinných farem počítá s tím, že půjdou „na vejminek“ a část starosti o ně včetně finančního zabezpečení převezmou jejich děti. Polští farmáři se ale mohou dobrovolně rozhodnout platit do systému více, a posléze mít důchod vyšší. Tak či tak není polský systém nastaven na nižší odvody za zaměstnance, jak to interpretují naši zemědělci. Naopak velcí zemědělci v Polsku platí více než ti naši, neboť platby jsou mimo jiné odstupňované podle velikosti podniků a poplatková pásma jsou tak vlastně sociální a solidární podporou. Shrnuto a podtrženo - kdyby se naše zemědělské megapodniky asi tak stonásobně zmenšily a staly se z nich rodinné farmy, nebyl by pro ČR žádný problém vyjednat pro takové subjekty stejné úlevy, jako mají Poláci, už i proto, že pro takový krok existuje u našich sousedů precedens. Nejde ovšem být zároveň velký a zároveň být sociálně podporovaný - což se ovšem v ČR ani náhodou neříká, přestože analýzu na téma „řešení nepříznivé ekonomické situace v odvětví mléka v podobě úlev na daních a odvodech sociálního a zdravotního pojištění“ má Ministerstvo zemědělství v aktualizované verzi (jinými slovy, primárně již o několik let dříve) k dispozici od 20. 6. 2016, jak vyplývá z datování příslušného dokumentu.
Našemu zemědělství, respektive Státní veterinární správě ČR se nicméně podařil celkem husarský kousek - Evropská komise dala oficiálně najevo, že naší zemi uzná opět jako zemi prostou (bez výskytu) Afrického moru prasat (AMP), neboť se tuto nemoc podařilo v ČR zlikvidovat. Je třeba říci, že se tak v ČR stalo jako v první zemi na světě, a jde tak nejen o diplomatický, ale především ojedinělý veterinární úspěch. I poslancům se přitom podařil - již před časem, husarský kousek, ale opačného, negativního gardu. Parlament totiž schválil dodatečné zdanění církevních restitucí, Senát ale tento týden velkou většinou tento návrh zamítl, včetně některých zástupců koalice, jejíž poslanci v parlamentu zdanění protlačili. Je tak zřejmé, že problém skončí u Ústavního soudu ČR, jak jsem ostatně již dopředu avizoval. S velkou mírou pravděpodobnosti lze i nyní opětně avizovat, že návrh zdanění, alespoň v předložené podobě, Ústavní soud ČR zamítne. Vzhledem k tomu ale, že si už bohužel naše společnost na různé verze obcházení Ústavy zvykla, je také možné, že soud doporučí jen nějaké přepracování stávajícího znění nebo i část předloženého návrhu uzná, což by ovšem pravděpodobně znamenalo, že kauza překročí hranice ČR k evropským soudním institucím. Což by byla pro ČR další, docela slušná ostuda.
Petr Havel