Také záměr zpřesnit činnost odborných lesních hospodářů, kteří jsou zodpovědní za lesní hospodářské plány, je chvályhodný za situace, kdy tato činnost nijak specifikována není a kdy lze i v rezervách této činnosti spatřovat kamínek do mozaiky příčin ne zrovna optimálního stavu našich lesů. Naopak další záměr - povinnost vlastníků lesů vést hospodářskou evidenci (když má u nejmenších vlastníků hospodářskou činnost v lese v kompetenci odborný lesní hospodář) je nadbytečnou evidenční, byrokratickou a vlastníky fakticky šikanující povinností, jejímž důsledkem (a možná i záměrem) nepochybně bude, že se malí vlastníci budou zbavovat lesních pozemků. Pokud ale ještě zůstaneme u lesnictví, pak všechny dosavadní změny zákonů a pravidel, byť mohou k řešení problémů našich lesů a množení kůrovce přispět, lze hodnotit v zásadě jako kosmetické úpravy systému, který je ale nutné změnit jako celek. Území spravovaná státem se musí zmenšit (jde o takzvané smluvní územní jednotky), lesní porosty musí mít nejen pestřejší skladbu dřevin, ale i různá věková a výšková patra (což znamená těžit alespoň na části území probírkovým způsobem), spektrum dřevin se musí rozšířit i o takové druhy, které jsou odolnější vůči probíhajícím změnám počasí (tedy i o druhy nepůvodní), část těžeb v nepřístupných terénech musí místo harvestorů zajistit koně a k přírodě šetrnější techniky, a především se musí na venkov opět navrátit místní malé pily a zpracovatelé dřeva. To ovšem novely a změny neřeší, a nevyřeší to ani požadavek Pirátů na „analýzu příčin“ současného stavu. Jednak se na něm podílí celá řada faktorů, v různých lokalitách různým způsobem, takže žádná analýza nemůže příčiny objektivně popsat, jednak neznamená žádná analýza řešení do budoucna, ale maximálně tak schematický popis minulosti. Inflace požadavků na různé analýzy lze tak považovat za alibi neschopnosti navrhovat řešení a naopak vytváření alibi ke kritice „těch před námi“. Bohužel i u Pirátů se tento postup stává základním politickým (a populistickým) přístupem.
Jak to při absenci znalostí a přemíry emocí dopadá, ukázal případ přemnožených vlků na Broumovsku, kde zdecimovali půlku sedmdesátihlavého stáda vzácných muflonů. Ochránci přírody ale nadále existenci vlků hájí, aniž by alespoň konstatovali, že vlk je teritoriální šelma, která potřebuje určitou velikost území, aby se na něm dokázala přirozeně uživit. Když je ovšem koncentrace vlků nadměrná, shání si potravu nepřirozeně, například napadáním muflonů či strháváním ovcí a koz místních zemědělců - a veřejnost tleská. Jen se trochu zapomíná na to, že už nežijeme v dobách Mamutíka.
Jedinečné lužní lesy v oblasti Soutok na Břeclavsku začaly být v tomto týdnu řízeně zaplavovány vodou z novomlýnských nádrží, což část veřejnosti s povděkem kvituje, jiní to ale považují za další nepřirozený zásah člověka do krajiny. K tomu lze říci, že poté, co byly Novomlýnské nádrže v minulosti vybudovány, a díky tomu bylo zaplaveno rozsáhlé území včetně zaniklé obce Mušov (dnes je vidět jen na malém ostrůvku zůstavší mušovský kostel), bylo stejným aktem také jiné území odvodněno. Zaplavování zmiňovaných lužních lesů je tak pouhou nápravou stavu, který již nelze změnit, a v tomto smyslu je zvýšení hladiny novomlýnských nádrží a vodní dotace lužních lesů pozitivním krokem. Jen pro připomenutí - Obora Soutok je stále ještě unikátní přírodní lokalita s lužními lesy a loukami, v níž se stékají řeky Dyje, Morava a Kyjovka, o rozloze více než 4 000 hektarů. Ale aktuálně poněkud bez vody…
Nakonec přece jen ještě poznámka k vývoji kauzy polské hovězí. Jak se totiž dalo očekávat, vyzvala Evropská Komise ČR k tomu, aby ukončila mimořádná veterinární opatření v souvislosti s kontrolami veškerého do ČR dováženého polského masa, a jak se také dalo předpokládat, ČR výzvu Komise odmítla. Ministr Toman ale dosáhl tento týden částečného diplomatického úspěchu, když oddálil ukončení mimořádných opatření na příští týden. Tak či tak ale přerostl obchodní konflikt s Polskem v legislativní konflikt s Evropskou Komisí, alespoň potenciální. V této souvislosti se tak nabízí otázka, zdali nám to v době vyjednávání o podmínkách dotací na Společnou zemědělskou politiku EU po roce 2020 stojí. Zemědělský výbor Evropského parlamentu navíc podpořil kompromisní variantu zastropování (strop 100 000 eur, odpočet za zaměstnanost jen 50 procent, redistribuce 7 procent), takže naděje průmyslových zemědělců na to, že dotace velkým budou kráceny jen dobrovolně, opět o něco poklesla. Alespoň částečné „házení vidlí“ ze strany ČR do podmínek obchodu se zemědělskými produkty a potravinami na trhu EU přitom naší zemi k obhajobě nezastropování patrně nepomůže. Což je ovšem na druhou stranu - dobře.
Petr Havel