To jsou biopaliva, kdy jsou zdrojem surovin pro jejich výrobu plodiny jinak standardně pěstování pro výrobu potravin, jako je právě řepka, ale i třeba obilí nebo cukrovka. Spásu ovšem nepřinese ani druhá a jakákoli další generace biopaliv, kdy bude zdrojem surovin jakákoli biomasa. Jakákoli biomasa cíleně pěstovaná jako alternativa konvenčních pohonných hmot se totiž dříve či později stane surovinou produkovanou na úkor jiných surovin, neboť bude politicky podpořen její odbyt, takže lány řepky nahradí lány rychlerostoucích dřevin nebo „výroba“ fritovacích olejů v rámci generace druhé, nebo produkce řas v mořských kolonií narušující mořský ekosystém ve třetí generaci, nebo jiný spasitelský výmysl v dalších generacích biopaliv. Biopaliva jako celek jsou cestou do slepé uličky, a bylo by nanejvýš žádoucí, aby si to konečně zelení, politici a veřejnost uvědomila.

Snaha veganů a vegetariánů parazitovat na názvosloví potravin živočišného původu bude v budoucnosti postavena do roviny podvodu. Zatím sice jen zemědělský výbor Evropského parlamentu (ale to je významný signál) totiž odhlasoval, že vegetariánské alternativy jídel z masa musí být označované jinak, než výrobky skutečně obsahující maso. Návrh má podporu napříč všemi státy v rámci EU, původně váhající Německo, v němž někteří výrobci masných produktů začali s vidinou rozšíření odbytu vyrábět i rostlinné analogy k uzeninám a dalším masným výrobkům, již návrh podporuje také. Vegetariánské burgery, steaky, párky nebo klobásy od klasických výrobců uzenin celkem logicky nešly na odbyt, protože kytky prostě chutnají jinak než maso a spotřebitelé očekávali něco jiného, než nakonec zakoupili. Základní otázka nicméně zní, proč mají vegetariáni a vegani nutkání dávat potravinám názvy spojené s výrobky, které oni sami neuznávají, odsuzují a veřejnost před nimi varují. A jestli náhodou právě tohle není skutečná „dvojí kvalita“ potravin.

Slovenský parlament po výtkách Evropské komise zrušil zvláštní zdanění velkých obchodních řetězců, které země zavedla na začátku letošního roku. Sněmovna tak hlasy všech 141 přítomných poslanců učinila jen dva dny poté, co Komise vydala předběžné opatření ohledně pozastavení platnosti slovenského zákona o mimořádném odvodu. Poprvé měly řetězce novou daň zaplatit právě po skončení prvního čtvrtletí. Slovensko na začátku roku zatížilo řetězce zvláštním odvodem ve výši 2,5 procenta z obratu sníženého o obrat některých prodejen kromě jiného v nejméně rozvinutých regionech země.

Přísnější režim hodnocení rizik látek vstupujících do řetězce výroby potravin, změny v legislativě antibiotik a léčiv či omezení chemických přípravků používaných v zemědělství k ošetřování plodin se aktuálně připravuje v legislativě EU. Už v příštím týdnu proběhne na půdě EU závěrečné jednání, jehož cílem je mimo jiné stanovit nový režim posuzování rizik ze strany Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) tak, že nebude možné zatajovat výsledky studií, které „nevycházejí“ ve prospěch výrobců potravin tak, jak by si to výrobci přáli. Pokud se pak týká povolování látek vstupujících do potravinového řetězce na úrovni EU, lze podle dosavadních signálů očekávat zákaz nebo omezení desítek chemických přípravků, včetně glyfosátu, kterou jsou v současné době povoleny. Platnost nové legislativy se přitom předpokládá již od počátku příštího roku.

I tento týden proběhly dvě celkem zásadní konference k systémovým problémům naší krajiny. Jednou z nich bylo setkání zástupců nevládních organizací i představitelů ministerstev v Děčíně, s cílem vytvořit tlak na vybudování Plavebního stupně Děčín, který by měl napomoci splavnění Labe. Podařilo se, ministr zemědělství Miroslav Toman se poté nechal slyšet, že se Plavební stupeň Děčín vybudovat musí. Ještě zásadnější setkání proběhlo v Hluboké nad Vltavou, konkrétně XXI. Konference pozemkových úprav. Výsledkem pozemkových úprav má být zpřístupnění pozemků vlastníků a zcelení nejmenších roztříštěných pozemků, v zásadě nastolení pořádku v evidenci a vlastnictví pozemků. To je rozhodující pro možné rozvojové plány měst a obcí, na což jejich zástupci na konferenci opakovaně poukazovali. Výsledkem pozemkových úprav jsou však také takzvaná společná zařízení napomáhající na straně jedné k zadržování vody v krajině, jednak v prevenci rizik povodní. Bohužel v ČR jsou pozemkové úpravy provedeny jen zhruba na jedné třetině území a situace se moc nezlepší ani v příštím roce, neboť zatím není na jejich realizaci dost peněz. V „šuplíku“ jsou přitom připraveny projekty za více než 1,5 miliardy korun, na které nejsou finanční prostředky. Také jeden z příkladů, jak stát „bojuje“ s rizika sucha a projevů počasí.

Petr Havel