Na potřebě dotovat často ztrátovou živočišnou produkci se přitom shodnou v zásadě všichni, jak je ale vidět, současný systém rozhodně optimální není. Problémy prezentované NKÚ, například že dotace nenutily příjemce peněz chovat se hospodárně, nebo že peníze byly používané na účely, na něž být použité neměly (například na úhradu provozních nákladů) jsou přitom jen vrcholkem stavu, s nímž se nastavení, ale i filosofie podpor dlouhodobě potýká. Některé z dotačních titulů navíc nemají vůbec žádnou logiku.
Tím nejviditelnějším je podpora dobré pohody (welfare) zvířat, kterou čerpají především koncentrované stájové chovy prasat na základě ryze formálních opatření ke zlepšení životních podmínek zvířat, zatímco zvířata volně se pasoucí v krajině ve výbězích, což je typické spíše pro malochovy, na podporu nemají nárok. I naprostý laik musí uznat, že na volném prostranství má prase a jakékoli jiné hospodářské zvíře nepochybně lepší podmínky, než ve stáji - dotační tituly jsou ale koncipované jinak. Zcela neúčelné (v zásadě zneužité) jsou pak dotace, které se rozplývají v provozních nákladech. Pokud něco živočišná produkce v ČR potřebuje, pak je to podpora investic a podpora kvality. Což měl původně být i projekt mléka Q CZ, kde si ale peníze rozebraly velké mlékárny, tedy zpracovatelé, ačkoli kvalita suroviny logicky vzniká v prvovýrobě. ASZ ČR také tyto věci kritizovala, ale v dopise z ministerstva zemědělství jsme byli ujištěni, že se mýlíme a vše je v pořádku. Nu, jak nyní potvrdil Nejvyšší kontrolní úřad, tak růžové to rozhodně není.
Otázkou ale především je, jak dál a zdali má být vůbec například chov prasat do budoucnosti prioritou, když má ČR mnohem lepší výsledky v produkci hovězího, mléka nebo i vajec či jatečné drůbeže. Otázek je ale víc, třeba je-li cestou komoditní specializace v situaci, kdy se výkupní ceny i díky obchodní prostupnosti celého světa často mění, protože výpadek nabídky nebo poptávky na druhém konci zeměkoule se projeví v úplně jiném ekonomickém teritoriu, kde aktuálně není k cenovým skokům žádný důvod. Připočteme-li k tomu neočekávatelné projevy počasí s často fatálním dopadem především na produkci rostlinnou, je v zásadě jedinou systémovou obranou cílený rozklad těchto rizik - a to je diverzifikace. Téměř nikdy se v průběhu hospodářského roku nestane, že by byly všechny komodity produkované zemědělci výrazně nebo alespoň nějak ziskové. Stejně tak se ale téměř nikdy v hospodářském roce nestane, že by sedlák prodělal na všem. Daleko větší šanci na přežití tak mají a budou mít podniky, které se věnují rostlinné a živočišné produkci zároveň, s větší flexibilitou, což jsou logicky podniky spíše menší či střední, obvykle hospodařící na bázi rodinných farem. Ty jsou například schopné si na svých polích vypěstovat suroviny pro krmiva, čímž nemusí být závislé na nákupu často drahých krmných směsí od jiných subjektů. Snižování závislosti na dodavatelích vstupů, jak se v odborné terminologii říká, je vůbec další ze systémových způsobů eliminace cenových, a tím i odbytových a ekonomických rizik. Dalším pak je vytváření vyšší přidané hodnoty k primární zemědělské surovině, a i to je evergreen našeho předlistopadového, ale i polistopadového zemědělství.
Zpřesnit podmínky dotací do živočišné produkce, jak slibuje v reakcích na zjištění NKÚ ministerstvo zemědělství, je samozřejmě možné a snadné, ale kromě zřejmě ještě větší byrokracie to problém další konkurenceschopné existence živočišné výroby v ČR neřeší. Neřeší jej však ani zvýšení, ale ani snížení objemu dotací vyčleněných na příslušné podpory a nezdá se ani, že by spásu přineslo radikální přenastavení podpor. Dokud totiž budou spotřebitelé v ČR preferovat při nákupu potravin a zemědělských surovin především cenu, bude také takové nákupní chování podporovat průmyslovou výrobu čehokoli, bez parametrů kvality, protože rozhodující bude kvantita, která většinou ve výsledku nižší ceny znamená. Koncentrovaná a specializovaná zemědělská produkce, zvláště ta živočišná, ale není přínosná ani pro zvířata samotná, ani pro životní prostředí a ve výsledku ani pro ty, kteří na takový způsob podnikání vsadí. Stačí pár let sucha nebo pár povedených marketingových projektů veganů a ekonomika příslušných podniků se může velmi rychle, a bez možnosti využít nějakou jinou alternativu, zhroutit. Toho jsme ostatně již v současné době svědky, a podle všeho může být ještě hůř.
Nejen tato situace je dalším důkazem naléhavé potřeby změny směru, kterým by se české zemědělství mělo do budoucna ubírat, aby se tato rizika funkčně a systémově eliminovala. Asociace soukromého zemědělství ČR resortnímu ministerstvu dlouhodobě předkládá jako řešení větší orientaci k osvědčenému modelu hospodaření formou rodinného podnikání s přirozeně diverzifikovaným rizikem, jasným ukotvením na venkově a celkově úplně jiným přístupem k řadě dalších environmentálních a ekonomických souvislostí. Dříve nebo později to tak stejně bude muset dopadnout…
Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, tajemník ASZ ČR
Zpráva ČTK o prověrce Nejvyššího kontrolního úřadu:
