Pokud se přitom týká napojování obcí či menších měst na páteřní vodovodní či kanalizační sítě či technické stavby v krajině, pak zafinancovat takové stavby bezpochyby nutné je. Pokud se ale týká zadržování vody v krajině, pak to by mělo být přirozenou součástí zemědělského hospodaření a podmínek k výplatě dotací – ne ale důvodem k navyšování dotací a vynakládání státní peněz na něco, co je nutné, správné a i zájmu zemědělců dělat přirozeně, i bez dotací. Důkazem je, že někteří hospodáři zlepšování stavu krajiny budováním drobných vodních ploch, sázením stromů, vytvářením krajinných prvků, zatravňováním či rozčleňováním obhospodařovaných pozemků přirozený způsob hospodaření, právě i bez dotací, uplatňují. Mimochodem – hovoříme-li o desítkách miliard korun, které bude třeba vydat na nápravu současného stavu vodní bilance ČR, není na škodu si vzpomenout na někdejší častá vyjádření představitelů komunistů, kteří se holedbali tím, že po sobě nezanechali žádné dluhy. Dnes už o tom moc nehovoří, neboť právě kolektivizace, odtržení vlastníků pozemků od jejich majetku a rozorání mezí bylo a je jednou ze základních příčin současné neschopnosti naší krajiny zadržovat vodu, za což platíme všichni – a nejen penězi.

Odtrženost společnosti od přirozených přírodních procesů, kterou přímo i nepřímo předlistopadový režim podporoval, je ostatně všudypřítomná dodneška. Jedním z reálných projevů je zavedený zvyk sekat trávníky ve městech a obcích prakticky „na drn“, tedy na minimální výšku, což mimo jiné vede při následném suchu k úhynu travních porostů, které nejsou při tak malé výšce schopné ani základní fotosyntézy. Obvyklým odůvodněním takto střižených trávníků je údajná obava veřejnosti z klíšťat, reálnější je však spíše snaha ušetřit výdaje na stříhání trávníků, pokud se z trávníku udělá rostlinná alternativa účesů „holých lebek“. Výsledkem je ale zvýšení teploty „travnatých“ povrchů, větší problémy se suchem a větší než přijatelné „vedro“. Nemluvě o tom, že řada obcí a měst na svém území vykácela stromy, které z nějakých důvodů „překážely“, a nahradila je krátce střiženými trávníky, které nejen že vodu z dešťů nezadrží, ale naopak nutným zaléváním ještě vodu spotřebovávají. Budeme-li s rizika sucha „bojovat“ takovými prostředky, uschneme dříve, než budou realizovány politicky podpořené desítimiliardové projekty.

V rámci připomínkového řízení k záměrům vlády více zdanit alkohol, cigarety a další „neřesti“, neboť často rozhazovačná politika vyčerpala státní kasu, navrhla Unie výrobců a dovozců lihovin rovné zdanění veškerého alkoholu v alkoholických nápojích. To by v praxi znamenalo vyšší ceny piva a výrazně vyšší ceny vína, neboť pivo je zdaněno méně než lihoviny a víno vůbec ne. Vzhledem ke všeobecnému nesouhlasu veřejnosti s takovým přístupem bude zajímavé sledovat, zdali se k tomu vláda nějak vyjádří – vzhledem k blížícím se volbám do evropského parlamentu ale asi těžko – to totiž jistě není myšlenka, která by na rozdíl od boje proti dvojí kvalitě potravin přinesla kladné politické body. Jsme-li u daní, pak na závěr přece jen dobrá zpráva – poslanci podpořili snížení DPH na vodné a stočné ze stávajících 15 procent na 10 – i tak ale bude voda v ČR zatížena vyšší daní, než je tomu v řadě vyspělých zemí Evropy a světa – opatření nicméně alespoň sníží tlak na růst cen vody, která bude i díky zpřísňujícím se požadavkům na čistotu vod a technologie k jejímu čištění sílit.

A ještě jedna věc, které bude zajímat zejména konzumenty masa  – Polsko totiž hodlá pod tlakem ČR reformovat svůj veterinární dozor a především zvýšit počet veterinářů sledujících kvalitu porážených zvířat na jatkách, kvalitu masa a další procesy nakládání s masnou surovinou. To by logicky přineslo zvýšení nákladů na straně Polska v produkci masa jako takového, a tedy teoreticky větší prostor pro tuzemské producenty masa, kteří jen obtížně čelí dosavadní levnější polské konkurenci – zejména proto se do ČR množství masa z Polska dováží.

Petr Havel