V nadcházejících volbách bude Pavel Telička usilovat o znovuzvolení. Může oslovit sedláky? Může, v zemědělství se totiž dobře orientuje.

Jaké problematice se v Evropském parlamentu věnujete a co aktuálně řešíte?

Ta škála je velmi široká. Jsem členem dopravního výboru a náhradníkem ve výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. Jako zpravodaj mám například na starosti tvorbu legislativy k financování celkového řešení dopravního propojení, kde jde o 40 miliard euro. Byl jsem také zpravodajem pro řešení variant leteckého spojení s Velkou Británií v souvislosti s tím, jaký brexit nakonec bude. Zabýval jsem se také energetickou bezpečností, zejména v souvislosti s plynem. Kromě členství ve zmíněných dvou výborech mám jako místopředseda Evropského parlamentu jistý vliv a možnost působit na koordinaci našich postojů, a to se týká celé řady problémů, včetně zemědělství či lidských práv.

Co říkáte významu venkova, krajiny, zemědělců a rodinných hospodářství?

Mám asi jistou výhodu proti většině poslanců, protože jsem byl vyjednavačem našeho členství v Unii, a to znamená, že jsem musel znát problematiku všech třiceti oblastí, tedy i zemědělství. Jsem proto rád, že mě Asociace soukromého zemědělství pozvala, abychom se po několika letech zase setkali, byť jsme byli v kontaktu, ale přece jen méně. Zemědělství má několik rozměrů, jde o zajištění potravin, tedy obživy pro lidi, ale také to je podnikání, obhospodařování krajiny, péče o prostředí na venkově, o jeho zvelebování. Ne každý to takhle vnímá, já ale ano.

Ne náhodou se zemědělství anglicky řekne agriculture, půda a kultura, tedy vzdělávání či obdělávání. Tento rozměr zemědělství překračuje jednotlivé segmenty podnikání, jde nad jejich rámec. Ale takhle to mnohdy politici nevnímají. Kdybych byl lídrem politické strany, která by sestavovala vládu, chtěl bych, aby bylo ministerstvo zemědělství řízeno naším ministrem. A bohužel žádný český europoslanec není členem zemědělského výboru, a to je škoda. Já jsem se zemědělství dlouhá léta věnoval, a proto se mu v Evropském parlamentu snažím věnovat i nadále, a nad rámec mých dnešních aktivit. Alespoň přes zahraniční kolegy se pokouším ovlivňovat legislativu a další kroky. Jednou za čas pořádám kulaté stoly pro zástupce našich zemědělských organizací a v diskusích si tříbíme názory. Nepatřím k poslancům, kteří předložený návrh rovnou předají dál. Já se snažím podstatu problému pochopit, abych mohl v jeho prospěch odpovídajícím způsobem argumentovat.

Jak vidíte postavení českého zemědělství a jeho strukturu ve vztahu k ostatním členským zemím?

Je fakt, že dnešní společnost jedenadvacátého století je protekcionistická, ochranářská. A já sice věřím volné soutěži i tomu, že se nemá zasahovat do obchodních vztahů, ale i tak soudím, že je potřeba umět pomoci těm slabším. Ti velcí by si měli umět sami poradit s problémy trhu a odbytu, už z titulu své velikosti, na rozdíl od menších, kteří jsou zranitelnější. Na druhou stranu je pravda, že tu a tam je ochrana na místě, avšak není tolik třeba chránit trh, jako zdraví lidí! V nerovné soutěži je potřeba vytvářet dobré podmínky pro mladé zemědělce, nebo také pro ty, kdo nemají zemědělství jako jedinou formu obživy. Podporovat ty, kteří jdou cestou inovativní, ale i ty, kteří kladou důraz na péči o krajinu, a nejde při tom o to, zda jsou velcí nebo malí. V tomto smyslu jsme si na schůzce se členy Asociace velmi dobře porozuměli.

Líbí se mi přímočaré jednání se sedláky. A musím říci, že jsem od nich slyšel věci, které jsem dosud příliš neslyšel. Třeba jak moc je potřeba podporovat mladé zemědělce, protože leckdy dochází k tomu, že staří hospodáři nemají komu farmu předat. O tom se ve vyšších politických patrech nehovoří. Podobné to je s ekologickým zemědělstvím, to jsou témata, kterým rozumím, a nechci vytvářet nějaké politické klišé. Nejen já vidím, že existuje čím dál více lidí, které zajímá, co jedí, odkud to pochází a v jakých podmínkách zvířata žijí, jak jsou porážena, a jak to vše ovlivňuje kvalitu potravin. Jak se zemědělec stará o své bezprostřední okolí, o krajinu.

Co se dá pro to udělat na evropské úrovni?

Kritizovat nestačí. To dobré je třeba podporovat a také si uvědomit, že i na základě vyjednaných podmínek pro vstup do EU vzrostly příjmy v zemědělství o více než 120 %. Problém tedy není v tom, že by byly podmínky vyjednány špatně. Jen jich nedokázala a nedokáže domácí legislativa využít.

Co soudíte o dotacích, mají vůbec pozitivní vliv? Jaké jsou jejich klady a zápory? Co by mělo být jejich cílem?

Spolu s ASZ jsme se shodli, že Společná zemědělská politika (SZP) není tržní. Svou historickou roli sehrála, to ano. V padesátých a šedesátých letech byly reálné problémy, s vylidňováním venkova, se zajištěním výroby potravin, atd. Dnes už to je jinak. Ale tak už to bývá, na pomoc se snadno zvykne, a kdyby vám to někdo chtěl brát, nebude se vám to líbit. A realita dnes je taková, jaká je, takže nějaká zásadní reforma na obzoru není. Podle mě nemá smyslu naříkat nad tím, jaká je SZP, spíš bych ji chtěl změnit k lepšímu. A právě o to se snažím, aspoň o dílčí změny.

SZP ve skutečnosti není tak úplně „společná“ zemědělská politika, jak se nazývá. Jednotlivé členské státy mohou totiž své zemědělství podpořit, třeba nad rámec jednotlivých komodit, které nejsou řešeny na unijní úrovni. Na vnitřním trhu, vezměme třeba Francii, kde je zemědělství na vyšší úrovni, tedy jeho význam je tak politiky vnímán, tam když pustí do podpory nějakou částku navíc, tak té se česká podpora nemůže v žádném případě vyrovnat. A tak se vytvářejí nerovnosti na trhu, no a těm bychom měli umět čelit. 

Dnes se vytvářejí podmínky na dalších šest let, a já hodlám některé věci korigovat. Myslím si, že by to mohlo jít, začít stírat některé rozdíly. Jenže nejdřív musíme mít v politice jasno, co chceme, a nesmíme, jako to dělá česká vláda, na jednu stranu říkat, že chceme snížit celkový rozpočet Unie, a na druhé: nesahejte nám na peníze do zemědělství, na zemědělské dotace a kohezní politiku. Musíme si uvědomit, že my jsme čistými příjemci, více z unijního rozpočtu přijímáme, než do něj odvádíme. A to prostě nejde v době, kdy jsou hlavními tématy bezpečnost vnější, vnitřní, migrace. Přitom se nebavíme o nějakých vysokých částkách, ale o zhruba 1,1 či 1,2 % HDP Unie. A na tom se ukazuje, že politika české vlády, popřípadě její části, není v tomto smyslu systémová a může ohrožovat české zemědělství, pokud bude usilovat o zmenšení toho společného koláče, který se pak rozděluje.

Snad už ani není potřeba klást otázku, proč by vás měl venkovský volič podpořit ve volbách do Evropského parlamentu. Ale přesto ji položím.

Zúčastnil jsem se diskuse se členy Asociace a členy předsednictva, je to jedna z mnoha, které nyní absolvuji, a soudím, že se každý může přesvědčit o tom, co za mnou je. Mluvil jsem s mladými zemědělci, s ekologickými zemědělci, a to nikoli s úmyslem dělat volební kampaň, ale ve snaze navázat na dosavadní dobrou spolupráci, s mnohými členy se znám již léta. Z mé strany šlo také především o to hodně se dozvědět. 

Lidé si mohou vyhodnotit, jak dlouho se v dané oblasti pohybuji, a u mě to není nějakých čtyři pět let, ale třicet let. V rodině máme také soukromého zemědělce, i proto vím, o co jde. Znám také spoustu lidí, partnerů na evropské úrovni, se kterými mohu dojednávat věci a prospívat. Zemědělstvím se zabývám intenzivněji od doby dojednávání přístupu naší republiky do Unie, a to je již skoro dvacet let, a nikdy jsem tuto problematiku neopustil. Ostatně při jednání se členy ASZ jsme se shodli, že za současnou situaci opravdu nemohou vyjednané podmínky, ale situace na domácí politické scéně.

Takže odpověď na to „proč“ raději nechám na vašich členech, čtenářích.

Josef Duben

Příště:Josef Valihrach, ml. (Strana soukromníků České republiky a NEZÁVISLÍ s podporou ODA, složená z řady profesních sdružení, mezi kterými je také ASZ ČR)