Agrofarmu, která hospodaří na 380 hektarech zemědělské půdy, vedl až do počátku letošního roku Bohumil Majrich. Pracují zde otec, dva synové, zeť a dcera, která vede účetnictví, a kromě rodinných příslušníků ještě traktorista a řidič nákladního auta. Podnik je zaměřen výhradně na rostlinnou produkci. „Našimi hlavními plodinami jsou sladovnický ječmen, cukrovka a pšenice. Letos máme také zasetou pšenici na líh pro litvínovský lihovar. Jsme dlouholetí dodavatelé sladovnického ječmene do nymburského závodu sladoven Soufflet a slušný odbyt máme zajištěn i na pšenici a cukrovku,“ říká Bohumil Majrich. Ani s finančními zdroji nemá farma zásadní problémy. „V současné době doplácíme leasing na sečku a máme ještě úvěr na manipulační techniku - nakladač Manitou, jinak platíme všechno hotově,“ konstatuje hospodář.

Pomoc mladým?

V únoru předal Bohumil Majrich farmu svému synovi Miloslavovi. Kdyby však tušil, jaké to oběma přinese komplikace, zřejmě by tento krok ještě zvážil. Program ministerstva zemědělství na předčasné ukončení zemědělské činnosti, který mu měl umožnit získání podpory k předčasnému důchodu, však působil seriózně, takže nebyl důvod ho nevyužít. „Bohužel jsme byli uvedeni v omyl. Nebylo totiž zcela zřejmé, jaké to může mít důsledky. Chápali jsme program jako pomoc malým zemědělcům, ale ona to vlastně žádná pomoc není a dnes už není cesty zpátky,“ říká Bohumil Majrich.
Převod farmy probíhal standardně. Otec převedl 20 hektarů polí, která mu patřila, na syna a ten z nich zaplatil podle zákona jedno procento darovací daně, tedy něco přes 20 tisíc korun. Vzápětí ale přišlo překvapení - Miloslav Majrich jako nový podnikatel musí za tento majetek v hodnotě kolem dvou milionů korun zaplatit ještě daň z příjmu. „Takže ta pole zdaňujeme dvakrát, jednou podle zákona o darovací dani a podruhé podle zákona o účetnictví. Stát nás tedy místo podpory naopak za převod farmy trestá,“ konstatuje Miloslav.
Druhým nepříjemným překvapením jsou komplikace kolem kompenzační platby na cukrovku. - nový podnikatel totiž nesplňuje podmínky pro žadatele. Ty stanovují, že osoba, která bude o kompenzaci žádat, musí mimo jiné předložit smlouvu s cukrovarem za roky 2005 a 2006, což pochopitelně jako nový podnikatelský subjekt nemůže, protože smlouvy byly psány na jeho otce. Stejně tak nemá potvrzení o tom, že vloni pobíral platby SAPS, protože i ty dostával jeho otec. Takže získat kompenzace bude problém, i když fakticky veškeré požadované podmínky k jejich výplatě Agrofarma splňuje.
Placení vysokých daní podle všeho čeká také na čerstvého důchodce Bohumila Majricha, protože právě na jeho účet přišly peníze od Státního zemědělského intervenčního fondu, za intervenční nákup obilí. „Smlouvy o dodávkách obilí pro intervenční fond jsme uzavírali v listopadu a než se to všechno zrealizovalo, byl únor. V té době jsem ale už předal farmu synovi a peníze, které za obilí přicházejí, bych měl tedy zdanit já. Mám jeden a půl roku do důchodu a státní příspěvek za předčasný odchod má dělat 210 tisíc ročně hrubého za rok, jenže v okamžiku, kdy budu muset zaplatit ještě daně za dodávky obilí, tak je taková pomoc do hrobu,“ stěžuje si Bohumil Majrich.

Poraď si, jak umíš

Jediné, co zřejmě může pomoci, je jednání mezi ministerstvem zemědělství a ministerstvem financí, které by zmíněné překážky a nelogičnosti odstranilo. Z pohledu zvenčí by neměl být s něčím takovým problém. Obavy před daňovými úniky jsou zbytečné, neboť z předchozích let jsou všechny údaje o farmě SZIFu podrobně doloženy. Pro tyto případy předčasného odchodu do důchodu a převodu farmy z otce na syna by tak mělo stačit vyhlásit výjimku a nesmyslnou daňovou zátěž zrušit. Z pohledu úředníka je ale všechno zřejmě složitější. I když jednání v této věci pokračují, meziresortní dohoda je zatím v nedohlednu a dojde-li k ní vůbec někdy, zřejmě nebude mít zpětnou platnost.
„Závazný právní výklad není, a tak se každý snaží poradit si, jak umí, jenže cesta z toho není. Podvod si pochopitelně nedovolíme a ty daně jsou pro nás likvidační. Nevím, zda je to jen nedokonalost předpisu, nebo zda je tak postaven úmyslně,“ uvažuje dnes již bývalý farmář. Protože od února marně čeká na výplatu peněz za předčasné ukončení zemědělské činnosti, nezbylo mu nic jiného, než se přihlásit jako nezaměstnaný na úřadu práce, aby si zajistil alespoň zdravotní pojištění. Úřad mu také již vyplatil první podporu ve výši 1200 korun.
„Zemědělství mě stále baví, zvlášť když má člověk výsledky, ale tyhle problémy člověka unaví víc než jakákoli práce,“ říká sedlák a nechápe, proč stát na logické argumenty neslyší. „Když pošleme informaci o změně vlastníka farmy například do cukrovaru nebo sladoven, přepíší bez problémů všechny dokumenty a obchodní vztah plynule pokračuje. U státu to ale neplatí. Na zemědělské agentuře ani na intervenčním fondu se řešení nedozvíte. Úředníci se drží stanovených pravidel a v okamžiku, kdy z nich vybočujete, je vaše žádost automaticky vyřazená. Není to však chyba úředníků, ale toho základního rozhodnutí nahoře, které učinili lidé, kteří nejsou schopni posoudit důsledky takového předpisu. Jediné řešení podobných problémů je podle mého názoru změna vlády. S pravicí se dá z našeho pohledu komunikovat, s levicí ne,“ dodává Bohumil Majrich.

Chuť hospodařit zatím nechybí

Přes nepřízeň úřadů i letošní dlouhou a tuhou zimu však Majrichům nechybí chuť do práce a ani na okamžik neuvažují o tom, že by zemědělství opustili. Ozimy letos přezimovaly dobře a porosty na pozemcích v okolí Radešína zatím podle nich vypadají slušné. Jako každý rok, už čekají na úrodu stodoly bývalého statku Kinských, který má Agrofarma v nájmu. Jsou svými rozměry sto krát dvacet metrů unikátní a kromě skladovacích možností slouží také jako přístřeší pro zemědělskou techniku, kterou podnik průběžně dokupuje. Celkové skladovací prostory statku mají větší kapacitou, než je farma schopna zaplnit a jsou na takové úrovni, že v nich obilí vydrží v případě potřeby až do další sklizně. Součástí statku jsou i sila s objemem pro uskladnění 1600 tun obilí, která farma nedávno koupila spolu s bývalou mísírnou krmiv, kde plánuje zřídit posklizňovou linka s přímou návazností na sklady. Na její pořízení však chybí prostředky. Ke zkvalitnění posklizňové úpravy obilí totiž nedávno zakoupila Agrofarma novou čističku obilí.
Jak již bylo řečeno, investice platí Majrichovi většinou hotově, případně pomocí úvěru s podporou Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, možnosti operačního programu však zatím nevyužívají. „Když jsme si přečetli ten stoh podmínek, které musíte splnit, potřebovali bychom na správné vyplnění formulářů kolektiv pracovníků, nebo bychom to museli zadat firmě. Té ale musíte slušně zaplatit a přitom nemáte jistotu, že se skutečně podaří záměr realizovat. Operační program je tedy pro nás zatím nepoužitelný,“ vysvětluje Bohumil Majrich a lituje přitom, že se u nás systém zemědělského poradenství rozebíhá příliš pomalu.
Také Agrofarma se snaží nakupovat zemědělskou půdu, ale není to snadné. „S půdou je složitá situace a při zdejší poměrně vysoké bonitě je tady o ni tahanice, protože půdu chtějí všichni,“ říká hospodář. Tomu odpovídají i ceny, které se v okolí pohybují kolem 110 tisíc korun za hektar, a běžný nájem činí 2000 Kč /ha plus pozemková daň.
Jako místostarosta Radešína si Bohumil Majrich velmi dobře uvědomuje význam zemědělského podniku pro obec a Agrofarma také pro obecní úřad čas od času svoji techniku nasazuje. „Děláme, co je potřeba, výkopy, převážení materiálu, nebo opravy v naší dílně,“ upřesňuje, a teprve na náš dotaz dodává, že bezplatně. „Jako místostarosta si nedovolím nechat proplatit jedinou fakturu, vždyť by to byl střet zájmů,“ říká na vysvětlenou.

Zdroj: Agroweb