Novela umožňuje mimo jiné použít jiný, než dosud poměrně striktně stanovený sadbový materiál, což je obecně správně – ale samozřejmě jde jen o nepatrné rozvolnění principu, kdy stát určuje lidem, jaké stromy mají na svých pozemcích sázet. Novela je samozřejmě také důvodem ke střetu mezi lesníky a ochránci přírody týkající se podílu smrků v lesních porostech v ČR, takže emoce bují na obou stranách. Jenže zlepšení zdravotní kondice našich lesů není jen o struktuře porostů, ale mnohem komplexnější opatření, související s nutnou celkovou změnou v přístupu k hospodaření v lesích – ostatně stejně jako v zemědělství.
S tím souvisí i přístup k (ne)regulaci populace vlků v ČR, kteří opět způsobili škody napadením daňčího stáda, při němž bez problémů překonali ohrazenou oboru, což v praxi potvrdilo skutečnost, že ploty a ohrady vlky nezastaví. Jak se bude přístup k vlkům vyvíjet dál, bude také jistě předmětem emotivních argumentů – v této souvislosti tak lze především poukázat na vývoj v sousedním Německu, které již připravilo znění zákona umožňující odstřel vlků i v případě, že hospodářská zvířata nenapadnou – a to jsou u našich sousedů silní Zelení…
Počátkem týdne vypovědělo mlékařské družstvo JIH dodávku části mléka jihočeské Madetě. I když jsou přitom „za ty zlé“ producenti mléka, je to ve skutečnosti trochu jinak. Uvedené mlékařské družstvo JIH totiž zavázalo od letoška své členy, že od nich bude vykupovat jen mléko bez pozůstatků glyfosátů - z pohledu spotřebitele tedy surovinu vyšší kvality. Za vyšší kvalitu by ovšem měla také producentů mléka náležet vyšší cena – a tu odmítá Madeta zaplatit. Jihočeské mléko tak skončí v mlékárně v Chamu, kde z něj jistě vyrobí produkty, z nichž část se, obohacená v zahraničí vytvořenou přidanou hodnotou, doveze k nám. Laskavý čtenář nechť posoudí, na čí straně je chyba.
Jsme-li u zemědělské chemie, pak stojí minimálně za zmínku, že podle dat Eurostatu je spotřeba pesticidů v ČR na mnohem nižší úrovni, než je tomu ve většině zemí EU, včetně sousedních Rakouska i Německa. Otázkou ale v tomto případě je, s jakými daty Eurostat pracuje. Vše totiž nasvědčuje tomu, že spotřeba pesticidů (nejen) v ČR je o dost vyšší, než uvádějí evropští statistici, neboť po celé Evropě bují černý trh se zemědělskou chemií a opatrně to přiznává i Ministerstvo zemědělství. Co je černé, to je ovšem neevidované, takže skutečnost může být o dost jiná, než oficiální čísla. Ostatně jako obvykle…
Tento týden se naší politické scéně doslova roztrhl pytel s návrhy na ústavní ochranu vody. Úmysl ústavní ochrany deklarovalo (již opakovaně) Ministerstvo zemědělství, lidovci i komunisti. Ochrana vody ústavou sice není nic proti ničemu, je však třeba konstatovat, že formulace v zákonu, byť zákonu nejvyšším, nevyřeší lepší a odpovědnější nakládání se zdroji vody. To je totiž opět – stejně jako v případě zemědělství a lesnictví, především věcí změny dosavadního přístupu ke zdrojům vody ve společnosti. Toho se ale dost obtížně dosahuje zákonem, což, zdá se, naši politici vůbec nechápou.
K nutnosti skutečně systémových změn jak v zemědělské politice, tak právě v přístupu k ní, vyzvala volební valná hromada Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) prostřednictvím poměrně razantního prohlášení, které se zdaleka netýká jen zemědělství, ale aktuálního stavu celé společnosti a politické scény. Vzhledem k tomu, že dosavadní velmi úspěšný předseda ASZ ČR Josef Stehlík již dříve oznámil, že v dalším (tedy současném) volebním období již na předsedu kandidovat nebude, zvolili sedláci do svého čela dosavadního tajemníka Asociace Jaroslava Šebka, což je z celé řady důvodů volba optimální, neboť Šebek byl v předchozích letech nejen účastníkem řady jednání se státními úředníky i zemědělskými i nezemědělskými organizacemi, ale i aktivním členem Antibyrokratické komise Ministerstva zemědělství a duší chodu kanceláře ASZ ČR. Šéfovat po „Pepovi Stehlíkovi“ ale nebude jednoduché, neboť to byl právě dosavadní předseda ASZ ČR, který se stal na tuzemské zemědělské scéně výraznou osobností a významně se zasloužil o to, aby čeští sedláci dosáhli v zemědělství opět neopominutelné pozice, která jim právem náleží.
Petr Havel