Proti tomuto záměru logicky ostře protestuje jak Svaz měst a obcí ČR (SMO), tak Sdružení místních samospráv ČR, neboť je naprosto zcestné, aby o podmínkách staveb v obcích a městech na hony vzdálených centrálním úředníkům rozhodoval někdo, kdo nemá o situaci v konkrétních lokalitách znalosti. Že je třeba proces stavebního řízení urychlit a zjednodušit, je samozřejmě jasné – nejsou to ale obecní stavební úřady, které stavební řízení zdržovaly a zdržují. „Problém ležel vždy ve stanoviscích takzvaných dotčených orgánů, kterých se do jednoho stavebního řízení musí vyjádřit až 45“, zdůrazňuje SMO. Což je ale právě o tom, kdo všechno může do stavebního řízení mluvit…

Centralizační snahy se však netýkají jen stavbařiny, ale také vody. Zdánlivě neškodný nápad ústavní ochrany vody by totiž mohl znamenat, jak ve své podrobné právní analýze uvádí Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK), fakticky zestátnění vody se všemi právními důsledky, které z toho plynou. Návrh totiž počítá s tím, že voda by byla „ve vlastnictví České republiky“, otázkou ale je, jaká všechna voda by to měla být a zda se to bude týkat třeba i vody ve studních. Pokud by přitom nebyl v nějakém prováděcím předpisu jasně specifikován předmět vlastnictví vody, musel by stát při nakládání s vodou postupovat podle předpisů o majetku České republiky – a to by vlastně bylo zestátnění veškerého vodohospodářství na našem území….

Platnost známého Churchilova sloganu „věřím jen takovým statistikám, které jsem si sám zfalšoval,“ předvedla takzvaná analýza Evropské Komise na téma dvojí kvality potravin. Podle této zprávy bylo v celkem 19 zemí EU testováno 1 400 potravin, přičemž v 31 procentech bylo zjištěno odlišné složení „ve stejných nebo podobných obalech“. Jednak je třeba říci, že uvedených 31 procent se týká v praxi několika set výrobků a rozhodně nelze toto procento ztotožňovat s celkovým podílem potravin nabízených na trhu. Navíc jde pouze o podíl ze vzorku přímo již cíleně prověřovaných, a tedy speciálně vybíraných potravin. Manipulační sdělení je pak ve formulaci „nebo podobných“ neboť nikdo nespecifikoval, jak moc podobné nebo jak moc nepodobné obaly byly, a v této souvislosti lze jen připomenout, že regulace dvojí kvality se měla týkat pouze potravin v identických (čili zcela stejných) obalech. Což v praxi znamená, že analýza analyzovala něco jiného, než co má být předmětem regulace.

Také další evropská statistika je zajímavá – vyplývá z ní totiž, že pro Evropany již nejsou strašákem geneticky modifikované organismy (GMO), respektive GMO se umístily ve vnímání potravinářských rizik až na celkovém osmém místě s 27 procenty. Z pohledu rizik týkajících se potravin vedou v EU obavy o zneužívání antibiotik a steroidů, (44 procent), kontaminace pesticidy (39 procent) a Éčka (36 procent). I tady je však třeba podotknout, že pokles vnímání rizik GMO je podle všeho dáno především tím, že se o tomto tématu píše mnohem méně, než v minulosti, zatímco antibiotika nebo pesticidy jsou tématem článků či reportáží téměř dnes a denně. Což hodně vypovídá o vlivu médií na tvorbu veřejného mínění, a to zas vypovídá o bohužel stále podceňované odpovědnosti médií za stav společnosti.

Na největší polistopadové demonstraci na Letné vystoupili mimo jiné i zástupci Asociace soukromého zemědělství ČR a připojili se veřejně k požadavkům protestujících. Přesto se v řadě komentářů různých politologů objevily teze, že demonstrace ukázala a prohloubila rozpory mezi městem a venkovem a že protestující nemají program. To ovšem není pravda – například požadavek na ukončení nebo krácení podpor průmyslovým korporátním zemědělským podnikům, které hospodaří způsobem zhoršujícím stav naší krajiny, je nepochybně společný lidem z měst i venkova. Kromě toho – dělící linka ve společnosti už dávno nevede (a vlastně nikdy, ani před rokem 1989 nevedla) mezi městem a venkovem, ale mezi těmi, pro které je vyšší hodnotou svoboda a zodpovědná péče o majetek, a mezi těmi, kteří preferují sociální jistoty. Sedláci z ASZ ČR patří mezi tu první skupinu, a rozhodně nejde o „hrstku“ občanů této země. Požadovaná demise premiéra Andreje Babiše je přitom v zásadě především symbolem, a to jak z pohledu negativních dopadů pojetí současné, nejen zemědělské politiky na venkov a krajinu, ale i z hlediska reálného dopadu přístupu státu a státních úředníků do každodenních životů lidí. Je docela smutné, že se množství politologických komentářů této souvislosti a skutečné podstatě protestů nevěnovalo.

Petr Havel