Rozhovor neprobíhá v kanceláři nebo kavárně. Daniel Pitek nás vozí po lesích v okolí Milešovky a ukazuje nám, jak před třiceti lety vysazený smrkový les usychá kvůli lýkožroutu lesklému, jak hned vedle prosperuje les, kde se nestihlo nic vysázet a kam si zalétla bříza, pod kterou už se na světlo tlačí vysázené buky a třešně. Dlouhou dobu strávíme i v listnatém vzrostlém různověkém lese, kde náš rozhovor začíná.

Daniel Pitek žije v oblasti, kde vyrostl a kde – jak říká – zná každý kopec a tůň. Původním povoláním hajný se v devadesátých letech se vrátil z Německa do České republiky a v rodném kraji zakoupil opuštěné pozemky a polnosti. A začal na nich hospodařit. Z polí, která zarůstala šípky a bodláky, udělal sady a pastviny. Jako zemědělec kombinuje rostlinnou i živočišnou výrobu. Drtivá většina jeho ploch jsou trvalé travní porosty – louky, pastviny a sady. Plus 15 hektarů orné půdy. Má čtyři koně, 100 krav a zhruba 600 ovcí. Je aktivní v Asociaci soukromého zemědělství ČR, kde má na starosti program Pestrá krajina.

Kde to jsme?

Tady vidíte, jak má na tomhle místě správný les vypadat. Tenhle kousek lesa je můj. Několik let je sucho a mění se klima, ale tady vidíte, že tenhle les je krásně stabilní. Netrpí nedostatkem vody. Jasně, když bylo loni velké sucho, tak stromy shodily listí dřív, než měly. Ale to je přirozené a přežijí to. Prostě tom konkrétním náročném roce omezí růst, ale nedochází k rozpadu porostů, jako je tomu u čistě smrkových lesů. A až přijde mýtní doba, tak to tu vykácíte a znovu vysadíte listnáče? Ne. V tomhle lese nebudu v žádném případě dělat paseku. Já bych jako vlastník tohohle lesa nikdy nevykácel velký kus lesa, který bych pak zalesňoval. Přijdu a označím konkrétní stromy, které se vytěží. Vyberu si třeba tři nebo čtyři stromy u sebe. Tím rozruším korunový zápoj, snížím zakmenění a připravím prostor pro to, aby se stromy mohly vysemenit a vzniklo přirozené zmlazení.

 Proč?

Tím simulujete život původního lesa. Tam je taky stadium vzrůstu, optima a rozpadu. A když dochází ke stádiu rozpadu, tak v místě, kde v pralese uhnijí a spadnou dva nebo tři stromy a objeví se tam trošku světla, spadne déšť až dolů na zem. V ten moment se probudí mladí jedinci, kteří se vysemenili z původních stromů, a začnou okamžitě růst a jdou zaplnit uvolněný prostor. V přirozených lesích se stadia růstu, optima a rozpadu vlastně prolínají. Nikdy tam nemáte jenom jedno, ale máte tam všechny. Vy jako lesník si do lesa chodíte vybírat svůj desátek, který si odvážíte, ale jinak les necháváte být.

Vy máte několik desítek hektarů lesa. Ale je to myslitelné i pro tak velké podniky jako jsou Lesy ČR?

Jednoznačně. Je spočítané, že ekonomika u tohoto výběrového způsobu hospodaření vychází mnohem lépe než pasečný způsob, který se u nás zažil. Němci už to takhle nějakou dobu dělají. Všechny majetky, které přešly na výběrný a podrostní způsob hospodaření, tvrdí, že je to lepší. U nás se bohužel zažily ty paseky. Přijdete a na jednom místě vytěžíte velké množství dřeva, které přiblížíte. Máte na to techniku, takže to uděláte rychle, je toho hodně, a proto si všichni myslí, že produktivita je výborná. Jenže to není konec. Holoseč musíte zalesnit a stromky ochránit před zvěří. Ve ztrátě, kterou máte v rámci zalesnění a ošetřování následného lesa, proděláte tolik peněz, že celá výhoda vytěžení dříví na jednom místě se vám naprosto rozplyne. Když se naučíte hospodařit v lese šetrně a chytře, tak jen těžíte a přibližujete, nic jiného v lese neděláte. Všechno ostatní si les udělá sám. Zadarmo a dobře. A to je ten krásný a důležitý moment.

 Teď ale stojíme v listnatém lese. Co s sebou změna druhů pěstovaných v našich lesích přinese po uživatelské stránce? Pro zpracovatelský průmysl?

Ano, smrk má široké využití, má ideální fyzikální vlastnosti dřeva pro všechno možné: nábytek, papír, stavebnictví. V tom je smrk asi nezastupitelný. Jenže smrku odzvonilo a my tomu budeme muset náš dřevozpracující průmysl prostě uzpůsobit. Budeme se muset naučit zpracovat listnaté dřeviny nebo jedli.

Mimochodem, víte, že listnaté porosty zadržují třikrát více vody než smrkové monokultury? Díky hlubšímu kořenění?

Zaprvé mají mnohem hlubší kořeny, a les funguje jinak. Ve středních polohách zadrží bukové porosty třikrát více vody než smrkové monokultury. Když člověk založil smrčiny v nižších polohách, než kam smrk patří, vymyslel k tomu i systém péče, která musela být neustálá. Kdyby se o porosty nestaral, tak by se začaly rozpadat. I tehdy. Postupně by les upadl vlivem různých škůdců, třeba kůrovce. Smrkové porosty jsou sice výnosné, ale jsou nestabilní a vyžadují neustálou péči. Ale s tímhle listnatým porostem, kde stojíme, se vůbec nic nestane, když do něj 20 let nevstoupíte. Smrk by správně měl mít 1000 mm srážek, ještě 800 mm je pro něj dobré. Jakmile to je míň, tak smrky začínají trpět.

Současný kalamitní stav našich lesů vyvolává dojem, že smrk je u nás odsouzený k zániku.

No jasně. Doba smrková končí. A přesto v poslední podobě zalesňovací vyhlášky, která byla na konci roku přijata, je možné opět vysazovat smrk z více než 60 %...Ano, to je nesmysl. Smrk, který se dnes vysází, se nedožije ani věku, kdy by se z něj dal dělat nějaký sortiment. Budou to vyhozené peníze za sázení. A pak se ještě budou muset dát peníze za to, aby se smrk, který takhle uschne, odstranil.

Problém asi také je, že ve školkách jsou napěstované hlavně smrky, že?

To ničemu nevadí. Teď někde psali, že 6 milionů sazenic smrku se bude muset zkompostovat. To je nesmysl. Smrk se samozřejmě může sázet, ale ne jako cílová dřevina. Dá se to otočit a smrk se dá sázet jako meliorační dřevina.

Máme tedy ve školkách vypěstované ty správné cílové dřeviny?

Málo.Smrk teď dostává zabrat od kůrovce. Ale jedle a listnáče mají také svoje škůdce.

Nemůže se stát to samé, co se děje smrkům, i u bukového lesa?

Každý strom má svého škůdce. Ale nejsou tak kalamitní jako lýkožrout.Důležité je, abyste nikde nepěstovala čisté monokultury. Někde sice podle lesních typů a stanovišť vychází skoro čisté bučiny nebo doubravy, ale většinou je to tak, že jsou porosty smíšené. Když se pak stane, že má jedna dřevina problém, tak ostatní dřeviny, kterých se to netýká, ty padlé nahradí.

Jak by tedy měl budoucí zdravý a odolný hospodářský les vypadat?

Když se dělala novela zákona o lesích, tak jsme spolu s lidmi z Asociace soukromého zemědělství oslovili lidi z akademické sféry a dali jsme dohromady body, které si myslíme, že by jednoznačně měly být v zákoně o lesích. Aby se nesázely dřeviny, které jsou pro konkrétní stanoviště rizikové, aby se naopak sázely dřeviny, které jsou tam typologicky a stanovištně původní. Aby se v maximální míře využila přirozené obnova. Aby přirozená sukcese, která tam bude probíhat, byla uznatelná jako přirozená obnova. Kůrovcová kalamita u nás není poprvé. Ve zdejších lesích byl vysazený smrk, který v 80. letech zdecimovaly kyselé deště. Pak do něj nalítl lýkožrout, protože oslabené smrky byly jednoduchou potravou. Takže lesy byly na odpis. A vznikly tady ohromné holiny. A tenkrát soudruzi rozhodli, že se na obnovu lesů budou sázet smrky pichlavé, smrky sitka a další nesmysly. Některé holiny naštěstí nestačili osázet. A příroda si poradila sama. Nalétly ve velkém množství břízy, někde i osika. A tyhle pionýrské dřeviny nádherně zachránily lesní prostředí. Dneska jsou to porosty staré 35 let, ve fázi mladých kmenovin. Pod ní se už nádherně zmlazují hlavní dlouhověké dřeviny jako je buk, který sem stanovištně patří. A teď prostě stačí postupně z lesa vyndávat břízu a buk vytáhne nahoru. Bříza se dožije sedmdesáti let a pak se její porosty začnou rozpadat. Buk vydrží 200 let. Tenhle les pod Milešovkou je taková živá laboratoř, kde si jsme krásně schopní ukázat, jak to může fungovat. Je ale nutné ochránit buk před přemnoženou zvěří. Její stavy je nutné snížit. Protože když budeme mít v krajině přemoženou spárkatou zvěř, k přirozené obnově lesa nikdy nedojde.

Jenže lesní zákon nebere nálety bříz a jeřábů jako zalesnění, je to tak?

Ano. To se musí změnit novelizací zákona o lesích, protože jiná cesta nebude. My totiž ani tou zavedenou praxí nebudeme schopní zalesnit tak ohromné plochy, které po kůrovci zbydou. Letos se kůrovec začal rojit v dubnu, což je velmi brzy. A pokud počasí bude takové, jak se předpokládá, tak prognóza je katastrofická. Kalamita začala někdy v roce 2015, kdy byly vytěženy tři miliony kubíků, druhý rok čtyři a půl, pak šest a loni už bylo skoro dvacet milionů kubíků vytěženého kůrovcového dřeva. Letos se předpokládá, že to bude 50 milionů kubíků. Když přepočtete tu zásobu dřeva na výměru, je to nějakých 200 000 ha. To je velikost Beskyd. A to je jen začátek.

Když si vezmete, že Lesy ČR mají zásobu dřeva cca 700 milionů kubíků a velká část toho je smrk, tak co nás čeká? 

To bude totální kolaps. Trh se dřevem se složil už teď.Je jasné, že to dřevo nejsme schopní zpracovat. Jsme schopní zpracovat maximálně 17 milionů kubíků ročně. Lidi nenavýšíme, techniku nenavýšíme. Takže jenom budeme koukat na to, jak se kolem nás les rozpadne. Ale pak musíme vymyslet, co s těmi lesními plochami dál. A podle mě bude přirozená sukcese ten nejlevnější a asi taky jediný možný způsob. Smrkový les je ale pro mnoho lidí les jejich dětství. A takový pak máme rádi. Je prostupný, jsou v něm dobře vidět houby a borůvky. Les, kde budou stromy různě staré, asi nebude působit stejně „uklizeně“. Když odtud lidi občas vyráží někam dál do smrčáku na houby, tak pak říkají, že tady máme v lesích bordel. A že tam to mají pěkný, mech a travička a jak se hezky mezi smrky chodí. To mě úplně irituje. Téhle lesní správě se vždycky smáli, že tu nejsou lesy, ale křoviny. Všichni jsou zvyklí na smrkový, snadno průchozí les. Ti, co jezdili ze smrkových lesů, se vysmívali místním lesákům za to křoví, které tady mají. Dnes sem ale jezdí lesníci ze sežraných smrkových porostů, pozorují a trochu závidí.

Kůrovec napadá teď i mladé stromy. Čím to je?

To dělá chalkograf, lýkožrout lesklý. Ten ale nikdy nebyl kalamitní škůdce jako lýkožrout smrkový. Lýkožrout smrkový se není schopný vyvinout ve slabém lýčí a ve slabé kůře. Je větší, proto potřebuje větší lýko velkého stromu. V tom mladém není schopný se vyvinout. Takže mladé porosty před ním byly uchráněné, a proto se kalamity týkaly především starších porostů. Jenže lýkožrout lesklý se vlivem posunu teplot a sucha stal také kalamitní škůdcem. Proto jsou dnes ohrožené i úplně mladé porosty. Tady u nás je jenom 14 % výměry lesních porostů ve smrku, takže byste řekli, že tu kůrovec nebude tak škodit. Ale škodí, protože jeho gradace je fakt strašně rychlá.

Vypadá to, že lesní hospodaření došlo do bodu zlomu?

Přesně. Já to říkám všem lesníkům a zemědělcům. Když jsem nastoupil jako mladý kluk do školy a potom do lesnického provozu na Lesy Milešov, tak jsme se bavili přesně o tom, že smrkové monokultury jsou špatně. Že tady má být přirozený smíšený les. Že hospodařit jenom ve smrku je riskantní. Není to stabilní. Sice to má ekonomické výnosy, ale z dlouhodobého hlediska je to průšvih. Jenže se jenom mluvilo a mluvilo a nikdo nic neměnil. Prostě se vydělávaly peníze. Jako dnes zemědělci vydělávají na řepce a kukuřici. A dneska najednou všichni zírají.

A Lesy ČR, které byly bohaté, které dávaly do státního rozpočtu velké peníze, za posledních osm nebo deset let to bylo asi 30 miliard korun, tak teď najednou mají problémy, aby uživily zaměstnance a aby měly z čeho fungovat. A to stejné soukromí vlastníci. Můj kamarád na Českomoravské vrchovině ve svém lese vytěžil každý rok 2 000 až 3000 kubíků. Nepřekračoval etát, těžil krásně v klidu. Měl jednoho traktoristu, který mu dřevo přibližoval, ten měl dva syny, kteří dělali s pilami. Když na odvozném místě prodal kubík kulatiny za 2 000 Kč a pak i za 2500 Kč, zaplatil za těžbu a přiblížení 500 Kč, tak mu zbylo 1500–2000 Kč z kubíku. Když vytěžil 2000 kubíků ročně, tak v lese to v podstatě nebylo znát a měl 3 000 000 Kč před zdaněním. Takže nádherný kšeft. Teď ale najednou přišla kůrovcová kalamita a on chodí, smutně kouká a říká: „Já vůbec nevím, co mám dělat. Mně se na skládkách hromadí dříví, nikdo ho nechce, ale musím platit víc, protože zaměstnanci chtějí víc, protože dostali nabídky práce z okolí. Vytěžit stromy musím, ale nemám to kam prodat, tak prodávám se ztrátou, nebo mi to tady úplně shnije.“ A k tomu ho čekají ohromné náklady na zalesnění, pokud se nepodaří, že mu do lesa stromy nalétnou samy. A já mu říkám: „Za to, že ten starej les je celý ve smrku, nemůžeš, to vysázeli ti před tebou. Ale ty už ten les máš třicet let a podívej se, co tady máš za těch za tu dobu vysázeno. Zase smrky. A teď ti je sežral chalkograf. Proč jsi do toho nesázel jedli, buk, javor klen?" A on: „No, víš, když ono to tak pěkně běželo. „A já: „Kdybys sázel smrk ze 40 % a na zbylých 60 % by byly ostatní dřeviny, tak dneska by ti chalkograf sice sežral smrk, tak bys ho v klidu vyřezal, ale měl bys tu už založené jiné porosty a měl bys o problém míň. „A přesně takhle na tom mohly být i Lesy ČR a všichni ostatní vlastníci lesů. Kdyby nespoléhali na to, že to zatím pěkně běží a poslouchali vědce, co jim povídají. A teď jsme v lesích v bodě zlomu. A zemědělcům říkám, že stejný bod zlomu přijde i v zemědělství, akorát to může být mnohem horší.

V čem?

Dřevo se nejí. V zemědělství se to ukázalo v loňském roce u sena. Jeho cena vzrostla z 500 Kč na 2500 Kč. Seno není. Hromada lidí je zděšených, hromada lidí se zbavuje dobytka. A já loni, místo toho, abych dělal něco užitečného, jsem musel svážet balíky sena z luk pod zámek, aby je někdo neukradl…

To se tady kradou balíky sena?

Samozřejmě. To je lepší než prodávat perník. Protože když vás chytnou s perníkem, dostanete tři roky natvrdo. Když vás chytnou s balíkem sena, tak řeknete, že to máte pro králíky a nestane se vám vůbec nic. Tady byly organizované skupiny, které kradly. A teď počítejte. Na dodávku naloží dva balíky, na džíp jeden. Když za noc uděláte pět šest balíků, tak máte vyděláno. Ale zpátky k zemědělství. Cena česneku stoupá, cena brambor stoupá, protože jejich produkce klesá. A může se stát, že produkce se propadne z roku na rok a najednou budeme v ohromném problému. Velcí zemědělci pořád mluví o potravinové soběstačnosti. Ale právě oni pro ni nic nedělají. Dnes hospodaří na maximální zisk, a ne tak, abychom měli potravinovou soběstačnost. Vždyť hromada plodin, které pěstují, jsou na energetické využití. To je nesmysl.

Témata lesa a stromů teď vzbuzují poměrně velký zájem. Sázení stromů je velebeno. Působí jako jeden z nejlepších činů pro životní prostředí, který můžeme udělat. Vnímáte to stejně?

Samozřejmě, sázet stromy je potřeba, ale teď když Nadace Partnerství vyhlásila projekt „Zasadíme 10 milionů stromů“, tak bych byl nerad, aby taková akce působila jako fíkový list k zakrytí ostatních problémů kolem nelesní zeleně a lesů. Oni naplánují, že se vysadí za každého občana strom, a že by to mělo pomoct v rámci klimatické změny. Zní to hezky, ale je to málo.

Jestliže udělám akci, kdy budu sázet 10 milionů stromů, tak k tomu „A“ musím udělat i to „B“. A to „B“ je, že nelesní zeleň se dnes dá kácet naprosto jednoduše a je to téměř nepostihnutelné. Protože povolení k tomu vydává prvoinstanční orgán ochrany přírody, což jsou obce. Na obci sedí Franta, za kterým přijde Jarda a řekne: „Hele Franto, mám támhle stromy, padá jim listí a větve, a já si myslím, že mě to ohrožuje a potřebuju to porazit.“ A Franta řekne: „Jasně, Jardo.“ Nebudou si mezi sebou ničit vztahy. Úředník si nechce znepřátelit souseda, tak mu to povolení vydá. A ten si pokácí, co potřebuje. Ostatní orgány, včetně České inspekce životního prostředí, už nemají možnost do toho zasáhnout. Takto dochází k relativně masívnímu kácení.

Co s tím?

Dalo by se to jednoduše napravit. Už dnes existuje v zákoně možnost, že si povolování pod sebe mohou vzít krajské úřady a správy chráněných krajinných oblastí. Takže ministerstvo životního prostředí by ani nemuselo měnit zákony ani vyhlášky, jenom by stačilo vydat metodický pokyn k tomu, že si to musí vzít krajské úřady. Já nemám nic proti samotné akci Nadace Partnerství. Ale není dobře, když s publicitou probíhá taková akce, a přitom stávající zeleň nemá adekvátní ochranu, jakou by měla mít. Tam by se mělo začít.

Autorka: Zdeňka Kováříková

Zdroj: Ekolist.cz