Dnes se poměrně často mluví o tom, že je přemnožená spárkatá zvěř. Děje se v tomto směru něco, aby se její stav snížil?

Neděje. A jediné, co může nějak pomoci, je změna zákona o myslivosti.

V jakém smyslu?

Tím, kdo má mít hlavní vliv na myslivost, musí být vlastníci pozemků, na kterých je honitba. A nějaké výrazné slovo musí mít i zemědělští a lesní hospodáři.

A dnes má hlavní vliv kdo?

Dnes mají velký vliv uživatelé honiteb a velcí vlastníci, kteří jsou držiteli honiteb. Což jsou hlavně Lesy ČR, Vojenské lesy a další.

Ti si podle současného zákona mohou přičlenit do své honitby pozemky ostatních vlastníků honebních pozemků.

Čemu to vadí?

Vlastník, který nemá dost pozemků, aby mohl vyhlásit vlastní honitbu, je v podstatě jen divákem toho, co se na jeho pozemku v rámci honitby děje.

Musí jenom trpět škody. Jasně, může podat žalobu u soudu, může uplatňovat náhradu za škody, ale to je složitý a zdlouhavý proces. Jednou jsem se do toho pustil a stálo mě to čtvrt milionu korun, než jsem se dobral k nějakému výsledku.

Takže co přesně je potřeba napravit?

Myslivost by měla být součástí zemědělského a lesního hospodaření. Teď je mu podivným způsobem nadřazena.

Ideální stav je ten, když majitel pozemku hospodaří zemědělsky a lesnicky a k tomu i myslivecky.

Teprve pak se dá nastolit rovnováha, že hospodář nenechá přemnožit spárkatou zvěř, aby mu žrala jeho les nebo ničila pole. Majitel pozemku bude držet stavy zvěře na úrovni, jaká by měla být.

A přijatelný počet zvěře umožní, že vám zvěř nezlikviduje přirozenou obnovu lesa. Ta dnes v podstatě není myslitelná, protože zvěře je prostě na naše lesy moc.

Myslivci jsou zájmový spolek, jsou sdružení v Českomoravské myslivecké jednotě. Ten má vlastní majetek, vlastní lesy?

Ne. Českomoravská myslivecká jednota je občanský spolek, který sdružuje lidi, kteří mají myslivost jako koníček. To nejsou profesionálové.

A tady je od základu špatně to, že myslivost by neměla být zájmová činnost, nějaký koníček. Měla by to být hospodářská činnost. Protože má hospodářské výsledky.

Proč to tak není?

Historicky byla myslivost vždycky součástí lesního a zemědělského hospodaření. Až komunisti v roce 1962 zákonem oddělili zemědělství a lesnictví od myslivosti a řekli, že myslivost bude na vyžití dělnických kádrů, aby si oddechli od své náročné práce. Za socialismu byli myslivci skoro samí komunisti.

Spousta hajných, kteří jsou profesionální myslivci, byla bez flint, nebo měli maximálně brokovnici.

A když si budu dneska chtít odpočinout od své náročné práce a věnovat se myslivosti, tak můžu jít do nějakého lesa střílet?

To víte, že ne.

Takže jsem závislá na vlastníkovi lesa?

Tak to není. Honební pozemky jsou jasně definované. Všechno, co není v intravilánu obce, co není dálnice, železnice, oplocená plocha, hřbitov, zahrada, tak jsou takzvané honební pozemky. To znamená lesy, louky, pole. Kupodivu v tom nejsou sady, což je úplně nesmyslné.

A honební pozemky se sdruží do tzv. honitby. Minimální výměra honitby je 500 hektarů. A držitelem honitby je ten, kdo má 500 hektarů souvislých honebních pozemků v jednom místě.

Jenže 500 ha souvislých honebních pozemků má málokdo. To mají většinou velké instituce či firmy.

Když je to jeden subjekt, tak může vytvořit tzv. honitbu vlastní, která má nějaký režim, a když je těch subjektů víc, protože samy nejsou schopné dát dohromady těch 500 ha, tak vytvoří tzv. honební společenstvo.

Tam je ale problém v té minimální výši honitby, což je těch 500 ha. Protože na to dosáhnou jenom ti velcí vlastníci a nedosáhnou na to ti menší. Vezměte si, že my tady pod Milešovkou hospodaříme na 600 ha, ale nejsou souvislé, takže já jsem nikde nedosáhl na honitbu vlastní. A všechny moje pozemky jsou ze zákona přičleněné k nějaké nejbližší honitbě. A tady u nás to všechno drží Lesy ČR.

Takže Lesy ČR si přičlenily moje pozemky do svých honiteb, a ty svoje honitby pronajímají mysliveckým skupinám, které na nich loví a provádějí výkon práva myslivosti. A já – byť majitel pozemků – je vůbec nezajímám. Rozumíte?

Rozumím. Proč to ale vadí?

V tom, že já nejsem ten, kdo je pro ně partner k jednání. To je ten, kdo s nimi má podepsanou smlouvu – držitel honitby. A ten si moje pozemky přičlenil ze zákona, aniž by mi za to cokoli dával. Existuje sice náhrada za užívání honebních pozemků, ale není stanovená žádná výše, kterou jsou povinni dávat.

Takže vám nabídnou 10 Kč/ha. A přitom sami pronajímají dál za 500 Kč/ha. A myslivci, kteří si to za 500 Kč/ha pronajmou, vám řeknou: „My se s vámi nebudeme bavit. My platíme velké peníze držiteli honitby, a držitel honitby je pro nás partner k jednání.“

Co konkrétně se třeba v lese děje, co vám jako majiteli vadí?

V praxi se vám stane, že přijdete na své pozemky a potkáte tam myslivce, kteří jsou tam auty, ani se vás nezeptají. Něteří si tam klidně postaví posed, ani se vás nezeptají. Někteří si tam klidně nasypou nějaké vnadění na zvěř, obilí nebo jablka a nalákají vám tam zvěř, která vám nadělá škody na stromcích nebo přeryje louky.

Oni vám mohou ve vašem lese přikrmovat zvěř?

No jasně. A vy jediné, co můžete udělat, je jít za nimi a říct: „Hele, já tady mám škodu, a chtěl bych ji od vás zaplatit.“

Když se s nimi podle zákona do 60 dnů nedohodnete, tak na ně můžete podat žalobu, ale pak musíte prokázat hromadu věcí kolem škod. Což trvá hromadu let u soudu a stojí vás to hromadu peněz, a velice často se stává, že to prohrajete.

Takže většina vlastníků honebních pozemků se na to vykašle a nechá to být. Neřeší to.

A když řeknu, že bych na svých pozemcích chtěl taky lovit, tak mi řeknou: „Přihlas se do výběrového řízení, až bude – to je jednou za 10 let – a musíš dát největší peníze.“

Já řeknu: „Dobře, já se přihlásím, ale za svoje pozemky v honitbě platit nebudu. Budu platit jenom ty vaše.“ A oni říkají: „Ne, ne, ne. Budeš platit i ty svoje. A my ti pak za ty tvoje dáme náhradu, kterou máš ze zákona za užívání honebních pozemků.“

Takže pak vzniká z mého pohledu naprosto absurdní situace, že já bych jim dal 500 Kč/ha za to, že bych lovil na svých pozemcích, a oni by mi vrátili 10 Kč/ha.

Takhle je to v současnosti nastavené?

Takhle je to v současnosti nastavené.

Kdo není držitel honitby, kdo není doopravdy velký vlastník, tak nemá šanci.

A ještě je tam důležitá věc. Když budete platit těch 500 Kč/ha ročně, tak samozřejmě máte zájem, aby se vám ty peníze vrátily nebo abyste mohla co nejvíc lovit.

Když myslivci dají tolik peněz za nájem, tak potom samozřejmě chtějí, aby tam zvěře měli co nejvíc, aby měli příjemné lovecké zážitky, aby měli co nejlepší trofeje... To je ale naprosto něco jiného, než jaký je zájem zemědělců a lesníků. Pro ně je přemnožení zvěře fakt problém, který bolí.

To je poměrně velký střet protichůdných zájmů...

Ano, je to ohromný konflikt mezi zájmy myslivců na jedné straně a zemědělců a lesníků na druhé straně. A podle mě ten konflikt může zmizet jen v okamžiku, kdy tím, kdo bude přirozeně dělat myslivost, budou především zemědělci a lesníci.

U nás až do roku 1962 byla minimální velikost honitby 115 ha. Kdo měl 115 hektarů, mohl vyhlásit svou vlastní honitbu.

Kdyby to bylo teď a tady u nás, vyhlásím tyhle louky jako vlastní honitbu a mohl bych si myslivost dělat ve vlastní režii stejně, jako dělám zemědělství. Ti, co mě dnes mají přičleněného zadarmo, by se stali mými sousedy a partnery k jednání. A nemohli by volně užívat můj majetek.

Autor: Zdeňka Kovaříková

Zdroj: Ekolist.cz