Další akcí, která poté následovala, byla již osmá Svatohubertská mše, tradičně troubená a zpívaná. Mši doprovázel Prácheňský trubačský sbor a o zpěv se postaral Chrámový sbor z Katovic. Celé odpoledne celebroval Roman Dvořák ze Strakonic, který svým stylem a velice srozumitelným způsobem propojuje duchovno s každodenním „obyčejným“ životem. Tyto dvě akce navštívilo něco přes 150 návštěvníků, což je velice dobré, neboť v asi 10 kilometrů vzdáleném Písku v tu dobu probíhaly Písecké slavnosti.
Když jsem mši zahajoval a vítal návštěvníky, tak jsem hledal tváře známých, které každoročně potkávám na našich setkáních. Ano, byly tam a jsem vždy rád i za ně, že se vracejí. Byly tam ale i neznámé, které jsem viděl poprvé. Z těch jsem měl možná i větší radost a také jsem to v té mé řeči zmínil. Vzpomněl jsem si na bavorovského děkana Františka Hobizala, který byl dobrý kněz, dobrý spisovatel, co psal knihy o Šumavě, ale hlavně byl vynikající kazatel. Mnoho jeho myšlenek mi zůstalo v mysli a tak, když jsem viděl ty neznámé tváře, vyvstala mi jedna z nich. Je kraťoučká, ale veliká obsahem. Zní: „Kdo hledá Boha, právě ho našel.“ Třeba právě ty naše akce pomohou někomu v hledání. Co mi ale trošku kazilo radost, bylo, že jsem postrádal mnoho známých tváří ať už z myslivosti, tak i sedláků, které jsem zval, a kteří k nám dříve přicházeli a nyní chyběli.
Po každé akci, když se všechno zklidní, hosté odejdou, uklidí se stany, stoly, lavice a vše, co bylo nutno připravit, tak si vždy s manželkou sedneme na dvůr na houpačku a při kafíčku hodnotíme, co bylo dobře a co špatně. Samozřejmě že došla řeč i na ty nepřijivší návštěvníky a přemýšleli jsme, zda jsme neudělali někde nějakou chybu, že nepřišli. Nakonec jsme ale došli k závěru, že se tím nebudeme trápit a pitvat co, proč, nač. Vždyť pokud budou chodit lidé, kterým se to líbí, a kteří nám vždy při odchodu děkují a zdraví „tak zas za rok“, budeme v akcích pokračovat i nadále, pokud nám to zdraví a síly dovolí. A najednou se člověku uleví a už plánuje rok 2020.
Po skončení těchto dvou akcí byl pro návštěvníky připraven tradiční manželčin gulášek z divočáka a domácího prasátka, naraženy sudy s pivečkem, kafíčko, koláčky - prostě vše, co patří k vytvoření dobré nálady a navození té správné přátelské atmosféry.
Ještě musím, ale ne úplně na konec, poděkovat všem, co nám s přípravou sobotního odpoledne pomohli. Jsou to naši dlouholetí přátelé Hanka a Míla z Doks, dále Alena Kuřinová, která přišla loupat a krájet 20 kg cibule na guláš. Děkuji také všem, kteří nám přinesli něco ke kávě ze své kuchyně a tím významně zpestřili pohoštění. Největší dík ale patří mojí manželce, bez které bych toto všechno nemohl dělat, zvládat a připravovat.
Náš Sbor Selských jízd ještě letos čeká 31. srpna v Putimi slavnost J. Cimbury a doprovod sekáčů na louku pod Podkostelní rybník, kde bude probíhat tradiční soutěž v sečení kosou. Sejdeme se ale i 14. září, sice zřejmě bez koní, ale k prezentaci na Selských slavnostech na statku rodiny Šonkových v Sudoměřicích u Bechyně.
Stanislav Toman, ASZ Strakonice