Chov drůbeže bez klecí

První naší zastávkou byla drůbeží farma Prand-Stritzko Erich, Landwirtschaft und Legehennen v Langau. Hospodář má za obcí dvě haly a několik sil. Slepice chová ve výběhu, nikoliv v klecích, všechny tak měly krásně narostlé a učesané peří. Viděli jsme rovněž moc pěknou paletovačku na vejce. A také to, že ani v Rakousku farmáři nezahálejí a neváhají neustále zkoušet realizovat nové zlepšováky. Proto majitel začal v jedné z hal krmit naklíčeným obilím, s čímž je velice spokojen. Na závěr jsme měli možnost ochutnat doma vyráběný vaječný koňak.

Na opatství Altenburg

Poté jsme se znovu, opět se ztrátou našeho navigátora, vydali na cestu. Po několika pokusech jsme všichni trefili tu správnou polní cestu a naše kroky vedly na malý zámecký dvůr ekofarmy Gutsverwaltung Stift Aletenburg, která je ve správě opatství Altenburg. Naším průvodcem byl její správce Wolfgang Hollerer, který nám vylíčil historii zámku Wisent, rovněž nám ukázal, jak vypadají pole, a zodpověděl řadu našich otázek. První zmínky o historické budově pocházejí už z roku 1353. Do konečné podoby byl zámek postaven v roce 1571. V roce 1619 však byl vyrabován vojskem a v roce 1755 přešel do vlastnictví opatství Altenburg. To však mělo své hlavní sídlo zhruba o 20 km vedle, a když byl komplex v roce 1900 poničen požárem, zbylo pouze přízemí a horní patro. Toto zázemí je dnes využíváno právě jako sídlo biofarmy, která hospodaří na 115 hektarech a slouží jako jeden z příkladů správné praxe ekologického zemědělství v Rakousku. Hospodářství se však zabývá pouze rostlinnou výrobou, neboť živočišná nebyla rentabilní. Konkrétně se podnik specializuje na produkci bio obilí pro potravinářské účely a spolupracuje například se Saatbau, za nímž stojí řetězec BILLA. Veškeré komodity jsou prodávány ihned z pole, není tedy třeba nic uskladnit a platby přicházejí již během října. Bio potraviny se na tamním trhu pohybují okolo dvojnásobku ceny běžných konvenčních výrobků. Země je rovněž významným exportérem bioproduktů do Německa a Švýcarska.

Dozvěděli jsme se, že tato farma není jedinou, kterou opatství vlastní. Další podobné podniky slouží k usnadnění života příslušníků konventu. Ekonomické strategie rozvíjí obchodní tým opatství, ten rovněž připravuje roční rozpočty pro provozní oblasti. Nejvyšší autoritou v rozhodovacím procesu je však kapitola, do níž patří všichni uznávaní mniši. Celkově se společenství stará o 652 ha, z čehož je většina vlastních, pronajaté pozemky činí pouze jednu třetinu výměry. Na 400 hektarech pracují tři zaměstnanci, v sezóně k nim ještě přibývá praktikant a až 15 brigádníků, kteří pomáhají především se sklizní dýní. Jelikož by tato hrstka pracovníků vše svými vlastními silami nezvládla, pomáhají rovněž lidé specializující se na služby v zemědělství, a to především ve žních. Ekologické zemědělství začalo být provozováno od roku 2005, nejdůležitějšími plodinami jsou výše zmíněné obilniny, své místo zde však mají také brambory a dýně. Velmi se přitom přihlíží k tomu, která plodina je pro jakou oblast vhodná. V loňském roce podniku způsobilo velké škody dlouhotrvající sucho, a s tím související nedostatek spodních vod, který i nadále přetrvává. Náš průvodce konstatoval, že vloni se vlivem této pohromy příliš nelišily výnosy ekologických zemědělců od konvenčních farmářů, jež používají hnojiva a pesticidy. Tropické teploty přes 30 °C zde panovaly více jak 25 dní za sebou, což bylo v kombinaci s nedostatkem srážek opravdu velkým problémem.

Bez hnoje to nejde

Aby se farma vypořádala s tlakem plevelů, používá místo herbicidů výsev vojtěšky, jež na pozemku zůstává po dva roky a například výborně zabírá při boji s pcháčem. První seč se většinou prodá či smění za bio hnůj od okolních sedláků. Ten je zde velmi ceněnou komoditou, neboť pomáhá při tvorbě humusu, bez něho by nebyly uspokojivé výnosy. Během naší návštěvy padala řada otázek a rozvinula se rovněž diskuze na srovnání ekologického a konvenčního zemědělství. Srovnávali jsme například prodejní ceny komodit a náklady. Shodli jsme se, že ekologické zemědělství je z hlediska četnosti operací o dost náročnější. Na farmě například ihned po sklizni zapravují rozdrcenou slámu, tak aby došlo k jejímu co nejlepšímu promísení s půdou, tuto operaci provádějí přibližně tři až čtyřikrát za sebou. Ihned poté se pole snaží oset rostlinami určenými na zelené hnojení, čímž chtějí docílit toho, aby na polích byl neustále nějaký pokryv. Po zasetí jsou k regulaci plevelů užívány nikoliv pesticidy, ale prutové brány o záběru 12 metrů, ty poté na pole vyjíždějí ještě minimálně jednou za vegetaci.

Významným pilířem hospodářské činnosti opatství Altenburg je nejen zemědělství, ale i lesnictví. Řád se stará o přibližně 2800 ha lesních pozemků rozdělených do dvou oblastí – Altenburg a Wildberg. I v tomto oboru jsou pro hospodáře prioritou ekologie a dlouhodobá udržitelnost. Lesy jsou převážně smíšené a zaměřené na svou přirozenou obnovu. I zde však v posledních letech svádí obrovský boj s kůrovcem. Oblast lesa částečně opatství pronajímá na lovecké revíry s jeleny, divočáky a drobnou zvěří či jako rybářské revíry s tůněmi a rybníky.

Lahodný mok z vinic

Po vyčerpávající, avšak velice zajímavé exkurzi na biofarmě, jsme se vydali za poznáním tamního vinařství. Navštívili jsme farmu Weingut Gschweicher, na níž nechyběla kromě prohlídky ani degustace. A jelikož vína bylo nejen hezky voňavá, ale i chutná, nakoupili jsme si domů nějaké ty zásoby. Poté jsme vyrazili zpět do ČR, ve Znojmě se ještě zastavili na jídlo, při němž jsme si navzájem sdělili své dojmy a postřehy, a poté už jsme se každý rozjel zpět do svých domovů.

A také jsme nezapomněli naplánovat, že někam určitě vyrazíme příští rok znovu. Kam to však bude, ještě nevíme! Určitě se o tom však opět dozvíte.

Eliška Kravcová, předsedkyně ASZ Přerov a Vojtěch Hubálek, JUTA a. s., foto Roman Koutek, předseda ASZ Olomouc